Publicistika

Miroslav Grebeníček včera v Poslanecké sněmovně zase pořádně rozbouřil stojaté vody a donutil některé zákonodárce k fyzické aktivitě - to když se nejprve probudili a pak na protest proti jeho pravdivým slovům dokonce zvedli své schránky a odešli z jednacího sálu...

 

A co že tak hrozného se stalo? Grebeníček zpochybnil, že by se Jan Palach upálil na protest proti »komunistické totalitě«. Dolní komora projednávala důvodovou zprávu k návrhu, aby 16. leden byl prohlášen za Den památky Jana Palacha. Proti tomu poslanec KSČM nijak neprotestuje, dokonce rozhodně zdůraznil, že návrh podpoří - chtěl se prostě jen vymezit proti »mizerné« důvodové zprávě, ve které jsou opět (pokolikáté už) účelově překrucovány dějiny minulého režimu.

A skutečně. Jan Palach byl přesvědčeným levicově orientovaným vysokoškolským studentem, socialistou, jenž se dokonce nezříkal ani marxismu. K tomu nadšeně studoval Maa, v létě 1967 se zúčastnil pracovního zájezdu do Kazachstánu a o rok později byl organizátorem bridágy v leningradské oblasti. Je také známo, že jeho křestní jméno ho vedlo k hlubšímu studiu života a díla Jana Husa či Jana Žižky, k jejichž odkazu se bezvýhradně opakovaně přihlásil. To právě kvůli těmto svým jmenovcům tolik miloval historii, na kterou (na FF UK) přestoupil z VŠE...

Jak vyplývá z jeho dopisu, symbolickou pochodní se v lednu 1969 rozhodl stát proto, že se »naše národy octly na pokraji beznaděje a odevzdanosti«, šlo o to »probudit svědomí národa«. Přímými požadavky bylo okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování manipulativních »Zpráv«, chtěl dotlačit veřejnost k zorganizování časově neomezené stávky na podporu výše zmíněných požadavků.

Jenže protest proti obsazení Československa armádami Varšavské smlouvy většině veřejnosti navzdory rozhodně ještě nebyl protestem proti »komunismu«. V tom má prostě Grebeníček pravdu! Nemohl to být protest proti něčemu, co doposud nikdy nikde neexistovalo (snad kromě pár týdnů na husitském Táboře či historicky nedlouhého údobí v izraelských kibucech).

A skutečně je značně kontroverzní tvrdit i to, že by se Palach upálil na protest proti KSČ (kterou minimálně po většinu roku 1968 sám podporoval). Byl to zkrátka protest proti vyhasínajícím ideálům Pražského jara. Palach si skutečně (stejně jako další Jan, Jan Zajíc) obdiv za to, že pro socialismus s lidskou tváří riskoval to nejcennější, život, zaslouží. Nezaslouží si naopak zatahování do účelového pravicového manipulování s dějinami!

Roman JANOUCH