KSČM Frenštát pod Radhoštěm

                      SETKÁNÍ U PŘÍLEŽITOSTÍ MDŽ – 8.BŘEZNA 2007.

Setkání proběhlo ve velmi příjemném prostředí Domu s pečovatelskou službou. Bylo naši součásti oslav k výročí 625 let města Frenštát pod Radhoštěm. K zúčastněným přednesl zdravici PhDr Oldřich Šmajstrla, o zábavu se již tradičně postaral náš harmonikář. Každá žena obdržela přání a kytičku

Projev přednesený u příležitost setkání

Vážení přítomní,

Své vystoupení uvedu citací z knihy „ROK POD HORAMI“,spisovatele Josefa Strnadla:

Lidé se tu odjakživa rodili do chudoby. Zámožných skoro nikdy nebylo. Každý má kolem své chalupy jen několik měřic pole, dědictví po prarodičích, kteří tu zem kdysi získali za vykácení lesa od panství. Lidí přibývá – pole ani les neskýtá výdělek a obživu pro všechny. Chlapi pracují v okolí na regulacích potoků, někteří jezdí do Vítkovic do uhelných dolů a železných hutí, jiní pracují na cestách, v lomech, na stavbách a cihelnách, ve štramberské vápence, v kopřivnické vagonce.

I děti musí vydělávat. Děvčata. Sotva vyšlá školu, chodí do továren nebo sloužit, chlapci jdou za čeledíny na větší statky, nebo se učí řemeslu. Ale ještě jako školáci pomáhají otcům v lese, nebo slouží jako kravaři“.

Frenštát pod Radhoštěm a jeho okolí byl v minulosti střediskem chudého kraje, bez výnosného zemědělství a bez většího průmyslu.

K zásadním změnám došlo až po 2. světové válce. Na začátku roku 1947 vznikl ve městě závod MEZ, přestěhováním elektro-oddělení tehdejšího podniku BAŤA ve Zlíně.

Později došlo k přestavbě a modernizaci závodů SLEZA, LOANA, TON, městského KINA.

Byly postaveny: Sběrna druhotných surovin, prodejna Staviva, Požární zbrojnice, Středisko OSP, provozovna Bytprumu, Dům kultury a bylo modernizováno frenštátské nádraží.

Došlo k úplné přestavbě města. Byla postavena nová bytová sídliště, obchody, zdravotní síť, základní a střední školy.

Nezapomnělo se ani na sportovní vyžití:tenisové kurty, zimní stadión, krytý plavecký bazén, skokanské můstky, areál Slovanu.

Na těchto změnách města jste se vy a vaše rodiny aktivně podíleli, za což vám patří poděkování.

Milé ženy,

v tomto roce si Frenštát pod Radhoštěm bude připomínat několik významných výročí:

Je to:    - 625 let od založení města

            -   60 let od založení strojírenského podniku na výrobu elektromotorů

            -   65 let od umučení našich občanů v koncentračních táborech, kteří se zapojili do  

                     protifašistického odboje.

            -       a řadu dalších, zejména kulturních výročí.

Pedagogický a kulturní činitel Alois Zbavitel zaznamenal zásadní údaje o těch, kteří byli v roce 1942 umučení a to mělo, dopad na jejich rodiny.

Je dobré si při této příležitosti připomenout, že exponenti nacismu ve snaze zlikvidovat v českém národě nejoddanější nositele češství se zaměřili především na legionáře, komunisty a představitele Sokola.

• Jan Kubalec jako zástupce starosty Sokola byl umučen v Osvětimi
• Rajmund Raška, komunista, aktivně zapojený v odbojovém hnutí, pomáhal také získávat finanční prostředky pro rodiny zatčených osob, byl umučen v Osvětimi
• Emil Raška, komunista, byl nasazen na práce v Německu. Byl členem odbojové skupiny která svou odbojovou činnost a sabotáže prováděla na území Německa. Za tuto činnost byl v Berlíně odsouzen k trestu smrti a tamtéž popraven.
• Manželka Jana Kubalce – Marie – rozená Tobolová hrdinně nesla ztrátu manžela. Svou pracovitosti, moudrosti a pevnou rukou řídila domácnost, polní hospodářství a vzorně se starala o děti.
• Manželka Emila Rašky – Ludmila – rozená Sluková, byla rovněž nasazena do průmyslové výroby v Německu. Odtud uprchla. Její charakteristiku lze srovnat s manželkou pana Kubalce.
• Sestra Rajmunda Rašky jako osmiletá nastoupila do služby. Do 12ti let ve službě poklízela krávy, vařila, drhla podlahy.
• Mohli bychom takto pokračovat o mnoha dalších frenštátských ženách, ale to není účelem dnešního setkání.
• Chceme jenom připomenout, že nejen americké švadleny měly důvod se vzepřít útisku vládní moci, na jejichž počest byl vyhlášen MDŽ.
• I frenštátské ženy si zaslouží, aby v tento den byla vzpomenutá jejich práce, odvaha a aktivita ve prospěch své rodiny a celé společnosti. Že pomohly vytvořit podmínky, ve kterých dnes žijeme.

Současný světový vývoj je provázen místními válkami za účelem ovládnutí klíčových zdrojů surovin. S cílem ovládnout hospodářský a společenský život nadnárodními monopoly a vytvoření jednotného světového politického a společenského systému a obrovské zisky, které patří jen vyvoleným.

To přináší omezování sociálního státu.

Dotýká se to důchodců, zdravotní péče, získání vzdělání, mladé generace. Aniž si to možná uvědomujeme, dochází k novému dělení společnosti. Roste počet chudých a chudších a ztráta sociálních a pracovních jistot.

Podle pana Klauze působí zde „mocná ruka trhu“.

Naši pracující se tomu oddaně podrobují. Jsou pasivní při propouštění ze zaměstnání,likvidaci a prodeji závodů. Při zvyšování cen a zavádění různých poplatků. Jsou pasivnější, než v mnoha západních zemích.

Nestávkují dělnici a zaměstnanci, ale lékaři, lékárníci, policisté. Změny ve společnosti jsou velké a probíhají překotně.

Jaká bude budoucnost dnešních mladých?

Obracím se na vás ženy s prosbou, abyste se nad dříve řečeným a současným vývojem společnosti zamyslely. A abyste svým vlivem v rodinách a ve svém okolí nám pomohly vytvářet správný a objektivní názor mladých na to, co dřívější společnost budovala pro lidi a o co dnes přicházíme.

Změnit to můžeme jen správným rozhodnutím ve volbách. Svět nemůže být jen podle jedné barvy. Dejme mu i barvu síly, pokroku a radosti.

Své vystoupení končím několika verši z básně Josefa Hory:

A já jsem skromná a nejraději mám věci nutné a skromné,

Obydlí pro tebe a pro mne, židli, na níž usednu se svou starosti,okno do slunce otevřené – širokou náruč radosti. Domov, nic než domov.

Přeji vám zdraví a spokojenost v soukromém životě.