Vystoupení Václava Exnera, člena Zahraničního výboru PS PČR, na půdě Poslanecké sněmovny PČR při diskusi o Lisabonské smlouvě, jejíž text je značně složitý, nepřehledný a nesrozumitelný pro občany, a tím těžko akceptovatelný poslanci a senátory KSČM.

Ke smlouvě máme celou řadu výhrad. Ty podstatné jsou především ty, že to není cesta k Evropě národů, budovaná zdola na základě konzultace s evropským veřejným míněním.

Zatímco Evropská ústavní smlouva byla nakonec navržena za účasti tzv. Konventu, ve kterém byly zastoupeny parlamenty a vlády členských zemí, reformní smlouva je stvořena jenom prací úředníků a na základě jednání Evropské rady, aniž by veřejnost byla do této záležitosti zahrnuta. Dohoda na základě mandátu mezivládní konference k vypracování nové smlouvy, dosažená hlavami států na zasedání Evropské rady, je jasným ukazatelem obcházení vůle občanů členských zemí, zejména pokud jde o strategické rozhodování, jehož důsledky nakonec ponesou právě ti obcházení.

S cílem ochránit neoliberální koncepci a zajistit, že se EU bude stále držet této orientace, a zbavit národy jejich nezadatelného práva rozhodovat přímo, byl text nyní nazván Smlouva Evropské unie, resp. Druhá smlouva o fungování Evropské unie namísto Ústava. Taková změna umožnila, aby smlouva byla diskutována a přijímána v rámci mezivládní konference za zavřenými dveřmi. Jsme svědky nadřazení politiky svobodného trhu nad demokracii a účast lidu.

Cesta pro posílení role velkých států
Představitelé EU a některých členských států tvrdí, že smlouva poskytuje efektivní zahraniční a bezpečnostní politiku.

To je však daleko od pravdy. Mezivládní konference je pověřena udržovat zahraniční a bezpečnostní politiku EU bez spolurozhodování Evropského parlamentu. Listina práv je přesunuta do příloh. Kromě toho listina nerozšiřuje pole působnosti unijního práva nad moc Unie, ani neukládá jakékoliv zadání pro Unii, ani neupravuje úkoly, jak jsou definovány ve smlouvách. Jinými slovy, Evropská unie nebude zavázána učinit cokoliv nového, aby se tato práva stala skutečností. Otevírá se cesta pro posílení role velkých států, pro militarizaci, pro větší neprůhlednost, pro evropskou byrokracii a oslabení demokratických procedur. Suverenita a nezávislost lidu a národů jsou dále pošlapávány.

O smlouvě v referendu
KSČM je stále názoru, že rozhodovat o Lisabonské smlouvě je nutné prostřednictvím referenda. V tomto smyslu připravili poslanci naší strany návrh ústavního zákona. Je tady otázka, která byla vládou oznámena, a o které se nyní vláda nezmiňuje, a sice, že jde o hlasování o žádosti o posouzení shody s Ústavou České republiky Ústavním soudem. Jsme toho názoru, že takové posouzení s ústavním pořádkem České republiky by mělo být provedeno.

Vážným problémem zůstává, že legislativní iniciativa je i nadále takřka výlučně na komisi. Jen v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech je legislativní iniciativa možná též aspoň jednou čtvrtinou členských států, což ovšem je těžce dosažitelné. Je důležité, aby jednotlivé dílčí věci Lisabonské smlouvy byly řádně projednány. Podle našeho názoru i snaha o projednání bez řádných podkladů, i to, co je samotným obsahem Lisabonské smlouvy, reprezentuje podvod na občanech Evropské unie a také na nás, poslancích a senátorech. Jde o snahu schválit bez vyjádření občanů a dokonce bez pořádných podkladů v co nejkratší době.