Nasedli jsme na špatnou loď
Dvacet let je obvyklá doba cyklu hromadné obměny politiků na politické scéně.
Doba odpovídá skutečnosti, že z dvacetiletých revolucionářů se stali čtyřicetiletí živitelé rodin. V naší republice je profesionální politika velmi slušně placené zaměstnání s možností vedlejšáku v podobě tučného »všimného«. Šedesátileté politiky proto nazval předseda strany Věci veřejné Radek John dinosaury a volební kampaň zahájil symbolicky výstřelem z houfnice. Zdůraznil však, že nezahajuje bolševickou revoluci jako výstřel na křižníku Aurora.
Před dvaceti roky se nestřílelo z houfnice, ale zvonily klíče, a na Václavském náměstí dokonce na zvon svobody zazvonil prezident G. Bush st., tehdy kapitán pirátů-kapitalistů. Vítal nás na pirátské lodi děravé jako řešeto. Měla jméno »neoliberalismus«, což většině lidí nic neříkalo. Ale vlála nad ní místo černé vlajky s lebkou a zkříženými hnáty modrá vlajka s nápisem »svoboda«. A svobodu přece uváděli verbíři pirátů v disentu a v rozhlasových stanicích Hlas Ameriky i Svobodná Evropa jako podmínku pro dosažení blahobytu. A o ten lidem na náměstích šlo, nikoli o abstraktní svobodu.
Po převratu v roce 1990 se majetkem socialistických zemí zalepilo pár děr v prohnilé kocábce neoliberálního kapitalismu. Političtí diletanti, kteří u nás nastoupili na místa socialistických profesionálů ve vedení státu, se učili vládnout, a snad i proto veřejnost snesla šest roků snižování životní úrovně bez reptání. V Rusku, kde i za socialismu byly mezi jednotlivými vrstvami společnosti propastné rozdíly v životní úrovni, to však novodobí zbohatlíci přehnali. Zbídačelí Rusové vyhnali věčně opilého Jelcina z Kremlu a do funkce prezidenta nastolili V. Putina. Rusko vyskočilo z pasti neoliberálního kapitalismu a v současnosti stojí spolu s dalšími zeměmi, které se nenechaly vlákat do pasti neoliberalismu (Brazílie, Indie a Čína), u dirigentského pultíku globální ekonomiky.
V devadesátých letech došlo k zásadním změnám i v americké ekonomice. Do popředí se drali mladí absolventi vysokých škol, kteří ovládali metody matematického modelování. Využívali je k raketovému růstu zisků z riskantních burzovních operací. Náš Viktor Kožený a všichni tuneláři jsou vedle těchto yupies břídilové. Jejich znalosti užívaly i významné bankovní domy. Šéfové sice pochybovali o serióznosti operací, které vymýšlela tato mládež, ale rozhodující byly fantastické zisky. Dorost si totiž ve škole osvojil nejen ekonomickou matematiku, ale také pokřivenou morálku být úspěšný za každou cenu.
Neoliberální kapitalista má zcela jinou mentalitu, než měli kapitalisté-gründeři. Ti považovali svou činnost za poslání, protože dávali lidem práci. Geniální v tomto směru byl Tomáš Baťa, zakladatel firmy a inspirátor rozvoje města Zlína. Baťův systém racionálně propojil vysokou produktivitu loajálního dělníka, vybaveného nejlepší dostupnou technologií s velkorysým sociálním zajištěním rodiny a s originální architekturou výstavby města. Tato socialistická vývojová linie kapitalismu měla po druhé světové válce dvě formy. V socialistických státech a v Sovětském svazu se nazývala reálný socialismus a v západní Evropě sociální stát. Specifická forma, ovlivněná sousedstvím se SSSR, vznikla ve skandinávských zemích. Existence sociálně tržní ekonomiky však omezovala působnost finančních elit, kterým slouží vrcholoví politici prakticky ve všech kapitalistických státech.
V roce 1981 po ukončení války ve Vietnamu se zvýšila intenzita studené války, a to jednak kvůli udržení zisků vojensko-průmyslového komplexu USA, jednak se strategickým cílem ekonomického vyčerpání socialistického bloku zbrojením. Finanční zdroje nezbytné k realizaci této strategie značně překračovaly meze stanovené J. M. Keynesem pro vyváženou ekonomiku. Proto byla v USA keynesovská ekonomie nahrazena neliberální ekonomickou doktrínou. Veřejné i soukromé zadlužení začalo dramaticky narůstat. Přínos ekonomických zdrojů socialistických států, převedených v roce 1990 na neoliberální ekonomiku, se brzy vyčerpal. V roce 2007 se americká předlužená ekonomika prakticky zhroutila. Miliony Američanů přišly o veškerý majetek a střechy nad hlavou.
I v Americe je počet občanů s nízkými příjmy mnohonásobně vyšší než počet bohatých. Krize probudila chudnoucí Američany z letargie, a poprvé v historii USA byl zvolen drtivou převahou hlasů prezidentem černoch Barack Obama. Nabídl šanci na změnu ekonomické a zahraniční politiky. Krizi neobvyklého rozsahu náš ekonomický guru V. Klaus nazval chřipkou, která za pár dní přejde.
U nás právě proběhly jedny volby a další budou na podzim. I v těch podzimních máme příležitost volbou KSČM opustit potápějící se loď neoliberalismu. Tomu chtějí zabránit naši zbohatlíci. Ti politiky nevolí, ale najímají. Zahraniční vlastníci médií zesílili dlouhodobou propagandu antikomunismu. Užívají metody vyvinuté nacistou Goebbelsem. Na tomto pozadí vznikly jako lákadla na důvěřivé lidi nové politické strany. Pro jistotu, jak s levicovým, tak s pravicovým logem. Už nyní se ukazuje, že budou sloužit stejným pánům. V zájmu zvýšení důvěryhodnosti propagandy, nové i tradiční strany do proudu falešných slibů nadále dávkují zmínky o utahování opasků ve společném úsilí o záchranu státu před bankrotem, ke kterému podle nich vede rozmařilost solidárních sociálních systémů.
4. 6. 2010, Josef ŠULC
