KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Tento týden předložil senátor Jiří Liška (ODS) s dalšími senátory návrh zákona o protikomunistickém odboji.

Projednáván bude v prvním čtení zřejmě již na schůzi Senátu 23. června. Oč předkladatelům přesně jde?

Podle předkladatelů je hlavním účelem předlohy »ocenit osobní nasazení řady lidí v boji za obnovu svobody a demokracie, spočívající v tom, že se totalitě a bezpráví otevřeně postavili«.

Co návrh považuje za formu protikomunistického odboje?

Formou protikomunistického odboje se podle návrhu rozumí »ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený proti komunistickému režimu v Československu, provádění sabotáží, spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství nebo překračování státních hranic za účelem účasti v protikomunistickém odboji (agenti-chodci). Za formu protikomunistického odboje se rovněž považují tomu srovnatelné jiné statečné činy nebo statečné veřejné postoje na podporu akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu. Formou protikomunistického odboje nebo odporu proti komunismu se podle navrhované úpravy rozumí dále také autorství petic nebo obdobných materiálů zaměřených přímo či nepřímo na obnovu svobody, demokracie nebo na oslabení komunistického režimu nebo zabezpečování jejich tisku nebo rozšiřování«.

Předpokládám, že mezi protikomunistické odbojáře by měli být zařazeni i ti, kdo organizovali veřejná vystoupení, vyvíjeli politickou či publicistickou činnost, jejímž cílem bylo oslabit socialistickou moc v Československu.

Přesně tak. Týkat by se to podle autorů návrhu mělo i lidí, kteří škodili socialistickému Československu v zahraničí. Za protikomunistický odboj nebo odpor proti minulé moci se má považovat i členství v ilegální organizaci. »Zásluhy« by se měly přičíst všem těm, kdo zaujímali »takové politické a společenské postoje, které bránily nástupu komunistické totalitní moci, pokud byl za ně jejich nositel uvězněn, internován«, atd. Za protikomunistický odboj se má považovat též »obdobná činnost vykonávaná před dobou nesvobody, pokud jejím cílem bylo zabránit nastolení komunistického režimu a zachování svobody a demokracie v Československu, pokud tohoto cíle nebylo možno dosáhnout jinak, a byla spojena s obdobným rizikem«.

Podle tohoto zákona by se bratři Mašínové a jim podobní mohli za vraždy, které spáchali, nakonec skutečně stát oficiálními hrdiny, nebo ne? Skutečně by takový paskvil mohl v Senátu projít?

Zatím je ještě brzy na nějakou podrobnější analýzu tohoto návrhu zákona a jeho možných důsledků. Přesto, či právě proto, by mu měla být věnována značná pozornost. Návrh totiž obsahuje i řadu dalších pozoruhodných ustanovení. O předloze se mluvilo už delší dobu. Možná byla předložena právě teď v »legislativním prázdnu« proto, že bude mít větší publicitu. Určitě nejde o reakci na výsledek voleb.

V současnosti je Senát převážně pravicový. V podzimních volbách, kdy dojde k obměně třetiny horní komory, je šance její převažující orientaci převrátit. Proto může být snaha tuto předlohu schválit co nejdříve a poslat ji do nyní převážně pravicové sněmovny. Přijetí takového zákona by však podle mě bylo absurdní. Copak je možné obhajovat násilí, při kterém umírali i lidé, kteří neměli s minulým režimem nic společného? Skutečně si přejeme, aby se brutální násilí a vraždy bratrů Mašínů spáchané na nevinných lidech zlegalizovaly? Vůbec si to neumím představit. Pokud by to skutečně prošlo, jsem ochotna podat žalobu na současný režim. Ke kolika vraždám už kvůli němu došlo? Kolik lidí v obavě, co s nimi a jejich rodinami bude, spáchalo sebevraždu? Určitě jich byly desítky, ne-li stovky.

11. 6. 2010, MARIE KUDRNOVSKÁ