KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Prezident ČR Václav Klaus pověřil jednáním o sestavení vlády lídra ODS Petra Nečase.

Tím pravděpodobně vznikne pravostředová koalice ODS, TOP 09 a strany Věci veřejné. Co můžeme, podle vašeho názoru, od takové vlády očekávat z hlediska východisek z krize, a to jak v hospodářské, tak i sociální oblasti?

Páteční rozhodnutí prezidenta České republiky Václava Klause, který pověřil lídra ODS Petra Nečase jednáním o sestavení příští vlády, bylo možné očekávat a není žádným překvapením. Od oznámení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny se rozeběhla jednání mezi představiteli tří pravicových stran, ODS, TOP 09 a strany Věci veřejné, které dohromady získaly 118 mandátů. Velice rychle dospěly k prohlášení o společném postupu k sestavení trojkoaliční vlády. Nabízí se otázka, zda zástupci těchto stran nebyli na postupu dohodnuti již před volbami. Lze očekávat, že pokud bude sestavena vláda ve složení výše uvedených tří politických stran, bude to vláda výrazně pravicová, která bude provádět tvrdou neoliberální politiku. Nejsem přesvědčen, že dva a půl milionu voličů, kteří dali ve sněmovních volbách svůj hlas těmto třem pravicovým politickým stranám, zároveň volá po neoliberálních a asociálních představách řešení současné hospodářské krize. V České republice zatím zvítězil pravicový populismus.

Již z prvních informací z koaličních jednání vyplývá, že jejich heslo zabránit dalšímu zadlužování této země, ve skutečnosti znamená, že řešení deficitu státního rozpočtu nebude nasměrováno vůči finančnímu kapitálu, ale naopak, že všechna ekonomická a sociální opatření budou na úkor většiny občanů této země, kteří hospodářskou krizi nezavinili…

Pravice šla do voleb se zdánlivě jednoduchým heslem zabránit dalšímu zadlužování státu a společnosti, s tím že je nutné šetřit. Ostatní politické strany, zejména levici, pravice obviňovala z plýtvání z poživačnosti, neodpovědnosti, atd. Pravice také otevřela nenávistnou kampaň mezi generačními skupinami obyvatel, postavila proti sobě tvrdě mladé lidi a seniory. V závěru kampaně pravice využila ekonomické problémy Řecka k jednostrannému strašení společnosti. Lidé pod tlakem této kampaně zapomínali, nebo si nechtěli připustit, že právě pravice zadlužila naši společnost. Nevnímali, kdo z představitelů nese osobní odpovědnost za současné dluhy českého státu, například bývalý ministr financí Topolánkovy vlády Miroslav Kalousek, který pragmaticky stál u zrodu nové pravicové strany TOP 09. Naše strana, KSČM, opakovaně upozorňovala, že pravice chce pouze účetně srovnat schodek státního dluhu a přenést jeho zaplacení na středně a nízko příjmové vrstvy obyvatel.

Minulý čtvrtek se uskutečnilo jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR (tripartity), jehož hlavním cílem bylo projednání přípravy plnění 13 nejdůležitějších bodů z původních 38 bodů protikrizových opatření, na nichž se před časem shodli zaměstnavatelé, odbory a vláda. Ačkoliv se Fischerova vláda přihlásila k tomu, že protikrizová opatření nutno uvést v život v co nejkratší době, změna politických podmínek pravděpodobně nebude pokračování změn nakloněna…

Na výsledky předchozích jednání tripartity jsme se v OSČMS dívali kriticky. Na jedné straně byl znát určitý pokrok, oproti předchozí Topolánkově vládě, ve způsobu jednání mezi vládou, zaměstnavateli a odbory. Na druhé straně blížící se volby do Poslanecké sněmovny nedávaly a ani nemohly dát přílišnou naději na reálné plnění dohodnutých bodů. V praxi šlo o formální krok. Z původních 38 bodů nakonec zůstalo jen 13 bodů, které Fischerova vláda nebyla a již nebude schopna nijak plnit. Ukázala se tak i její slábnoucí politická podpora. Nová vláda bude pravděpodobně pravicová, a tím se výrazně sníží možnost pokračovat v realizaci dohodnutých bodů. Za zmínku určitě stojí dokument hospodářská strategie »Evropa 2020«, která je z ekonomického pohledu kontraverzní, neoliberální, a tak ji podobně jako ostatní odborové centrály i OSČMS z pohledu zájmů pracujících považuje pro Českou republiku za zcela nepřijatelnou.

Nová situace nutně vede k otázkám týkajícím se sociálního smíru…

Pokud bude chtít budoucí vláda zachovávat sociální smír a vést vyrovnaný sociální dialog s odbory, jako zástupci zaměstnanců, ale i se zaměstnavateli, nemůže zároveň požadovat výrazné sociální ústupky. Obávám se, že příští vláda bude hájit jednostranně zájmy velkokapitálu a finančníků a po zaměstnancích bude chtít falešnou solidaritu. Petr Nečas, Miroslav Kalousek v pokračování politiky bývalé Topolánkovy vlády mají zcela jasno. Konečně o ničem jiném nebyl ani krok k ustavení staronové Bezděkovi důchodové komise. Tato komise měla připravit půdu pro rychlejší prosazení pravicových reforem. Odbory nemohou až nyní začít přemýšlet o obraně, odbory se mají povinnost soustavně a důsledně hájit zájmy zaměstnanců.

Nemáte dojem, že se vznikem středopravé vlády, že představitelé zaměstnavatelských kruhů pod záminkou konkurenceschopnosti českého průmyslu budou opět požadovat řadu změn v Zákoníku práce souvisejících s tzv. vyšší flexibilitou zaměstnanců?

Je tomu tak. Již v pátek přinesly sdělovací prostředky zcela jasnou představu tří pravicových stran o tzv. největší změně Zákoníku práce za posledních dvacet let. Jejich neskrývaným heslem má být usnadnění propuštění lidí z práce. Považuji za velice nebezpečné, že pan Nečas bude nyní mít pravděpodobnou podporu 118 hlasů pro prosazení svého téměř otrokářského pojetí pracovního práva. Stačí si připomenout jeho útoky na Zákoník práce a novelu pracovního práva, jejímuž projednávání zabránil pád Topolánkovi vlády. Je to varování pro odbory a levici. KSČM bude současný Zákoník práce tvrdě bránit.

Jak by, podle vás, měly odbory reagovat na tento vývoj situace?

Nekompromisně! Nemohou se nechat uchlácholit přísliby zaměstnavatelů a uhlazenými způsoby jednání. Pravicová trojkoalice bude útočit na pracovní právo, sociální zabezpečení, zpoplatňovat poskytování zdravotní péče, zavádět školné a kapitalizovat důchodové pojištění. Bez ohledu na to, koho lidé volili, mají odbory povinnost hájit proti těmto představám zaměstnance. KSČM odborům poskytne politickou podporu při hájení oprávněných sociálních a existenčních zájmů pracujících, a to i v Poslanecké sněmovně.

7. 6. 2010, Miroslav Svoboda