Filip: Budoucnost by nám to neprominula
Je po volbách, je rozhodnuto a hodnocení výsledku má tolik podob, kolik je hodnotitelů, ale část analýz, jak od odborníků teoretiků, tak politických praktiků, se shoduje na tom, že nás čekají nejednoduché chvíle.
Už dnes, i když zdaleka noví pravicoví koaliční partneři nejsou zcela dohodnuti a leccos může být ještě jinak, musíme však přemýšlet nejméně nad tím, co výsledek přinesl pro současnou chvíli, ale také nad tím, o jaký vzkaz pro politické a organizační rozhodování KSČM jde do budoucna.
Víme, že musíme vědět, jakým antisociálním a antidemokratickým opatřením rodící se koalice čelit, ale musíme se zamyslet i nad tím, jak postupovat jako politická strana v budoucnosti, především za čtyři, ale třeba už i za dva roky. Jinak se může stát, že nebudeme s to na vzniklou situaci moci úspěšně reagovat. Je jasné, že útok zprava se nebude týkat jen nás, ale všech skutečně demokratických složek společnosti, všech těch, kteří mají zájem na dodržování a rozvoji demokratických principů. S nimi, ať jde o jednotlivce, společenské organizace nebo politické strany, musíme rozšířit navázané kontakty a začít jednat. Je naším úkolem při sestavování kandidátních listin do obecních voleb to vzít v úvahu a nabídnout místa pro komunální volby zvláště těm osobnostem, které prokázaly svou angažovanost a ochotu měnit českou politiku v politiku pro občana, byť kandidovaly třeba na kandidátkách malých stran a nezískaly šanci se dostat nejen do parlamentu, ale nemusí mít ani šanci dostat se do zastupitelstev. Při tom jde o velmi čestné a odborně zdatné osobnosti.
Musíme proto i sami odmítnout často jen pseudorevoluční fráze, které od nás odhánějí značnou část voličů a nemusejí být ani v souladu s naším programem. Po neúspěchu širší levice v květnových volbách a historických stran vůbec, i když jsme jako jediní si udrželi stejný počet poslanců, se začaly objevovat defétistické nebo pseudorevoluční výstupy některých jednotlivců a skupin. Ty spíše než k získání spolupracovníků či seskupení, která by byla ochotna s námi jít do politických střetů, by, pokud bychom přijali jejich argumentaci, nás zavedly do politické izolace a nakonec znamenaly i ústup z našich současných pozic, a to nejen v parlamentu, ale i zastupitelstvech od krajů počínaje, obcemi konče.
Bez úzké spolupráce s dalšími subjekty nemáme šanci čelit nejen současné pravicové koalici, ale ani pravici v sociální demokracii, která by se nejraději spojila s pravicí nominální, tedy ODS a TOP 09, a nikdy nenaplňovanými sliby se pokusila získat náš volební potenciál a zdánlivě se stát jedinou »levicovou stranou«. Tak také vnímám smysl vystoupení místopředsedy ČSSD pana Onderky v minulých dnech, jímž předběhl vlastní hodnocení samotné sociálnědemokratické strany.
Je čas si přestat hrát jen na svém písečku, důkladně promyslet náš další postup a začít jednat, jednat a zase jednat. Uvědomme si, že jen potenciál občanských iniciativ, ale i menších stran, jež se nedostaly do Poslanecké sněmovny a jež v mnohém mají stejné či podobné cíle jako my, má velikost kolem deseti procent.
Chápu, že pravice, která situaci pochopila, udělá všechno, aby jakékoli snahy o jednotu skutečné opozice zmařila. Počítáme s tím. Víme totiž, že její vláda, její programové cíle brzy lidem otevřou oči a bude před námi nová naděje. Proto úkol, který před námi stojí a o němž jsem se zmínil, nemůžeme pro umělé bariéry či naši liknavost nechat nesplněn. Budoucnost by nám to nezapomněla.
