KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Nejprve pompézně propagovaná TOP 09. Kromě názvu je na ní nového velmi málo. Jde o typický produkt české politické recyklace, a to bez skutečného programu. Karel Schwarzenberg byl ještě jako kancléř Václava Havla právě v ODA, do Senátu vstoupil za US-DEU, do vlády za zelené, a protože mu končí senátorský mandát, tak jde do sněmovny za TOP 09. Nejinou cestou, jen přes KDU-ČSL, prošla třeba Vlasta Parkanová, a mohl bych jmenovat další.

Podobně čistou novou stranou jsou i razantně vystupující Věci veřejné pana Radka Johna. Ty se posunují kupředu díky pochopení, že zelení to u veřejnosti v podstatě prohráli a ODS už nemá co pravicovým voličům nabídnout nejen programově, ale těžko i personálně.

Obě strany skrývají pod svá křídla velké množství politiků, kteří donedávna zastupovali zcela jiné politické subjekty. Že jde o pravicová seskupení, není pochyb. Nejasné programové cíle zamlžují, kam směřují, a zaštiťují se líbivými frázemi. Třeba i s příklady, které na billboardech hezky zní a z kterých, jako obyčejně, nic nebude. Třeba vzpomeňme na zelené a jejich referendum, jež, ač bylo v průběhu čtyř let několikrát předloženo, nikdy nepodpořili. Lze proto počítat s tím, že před volbami ještě poněkud více zamlží své hlavní záměry, než tomu bylo dosud, aby nespokojení voliči nebyli odrazeni jejich antisociálním programem.

Jen třeba únorová schůze Poslanecké sněmovny ukázala, že např. TOP 09 prosazuje přenesení problémů na chudší vrstvy obyvatel např. pod heslem »nezvyšování státního dluhu« a »omezení nemotivujících sociálních a dalších dávek«, i takových, jakým je např. státní podpora stavebního spoření. Své postoje nyní dokazují přeběhnuvší poslanci této strany (tedy ti, kteří opustili řady jiné strany, na jejíž kandidátce byli zvoleni) v Poslanecké sněmovně podporou blokace přijetí některých potřebných zákonů, jež mohou alespoň zčásti zmírnit dopady krize a Janotova balíčku na některé méně solventní skupiny obyvatel.

Přitom jejich postoje z minulosti jsou známé. Mohli totiž ovlivňovat po mnoho let společenský a ekonomický život v naší zemi, dokonce ze svých vysokých politických funkcí, ať již jde o výše jmenované nebo Miroslava Kalouska, Pavla Severu či bývalé náměstky hejtmanů z jižních Čech Vladimíra Pavelku a Moravskoslezského kraje Pavla Lukšu u TOP 09 a další. Přechodem do nové politické strany utíkají od své dřívější odpovědnosti za nesplnění programových slibů svých bývalých stran. Charakteristiku TOP 09 ostatně dokresluje i to, že za ni do senátních voleb chce v Praze 10 kandidovat dosavadní senátor Jaromír Štětina, dosud zelený, až k trapnosti známý svým komunistobijectvím, pravděpodobně proto, aby překryl to, že se o něm dostala na veřejnost informace, že podepsal závazek spolupráce s bývalou StB.

Věci veřejné Radka Johna, bývalého moderátora stanice Nova, na tom nejsou příliš jinak. Už to, že za ně lobbuje i bývalý ministr zahraničních věcí, místopředseda ODS a opět za jinou stranu dříve europoslanec Josef Zieleniec, jenž naši vlast úzce spojil s americkými i německými zájmy, je na pováženou. V poslední době se ke straně připojila i paní Reedová, donedávna radní na pražské radnici, jež byla při schvalování nejen Opencard, ale i dalších sporných rozhodnutí rady hlavního města.

Nemohu se při této příležitosti nezeptat, zda voliči budou také podrobně informováni o šetření podivných zakázek ministerstva zemědělství a VZP s ORA Print a na tehdejší úlohu předsedy Věcí veřejných. Zřejmě všechno bude správně vysvětleno. Jsem dalek toho, abych byl důvěřivý k českým médiím, ale z tohoto hlediska mě např. zaujalo hodnocení Ondřeje Neffa, které počátkem března publikoval v Lidových novinách. Podle něj Věci veřejné »jsou samozřejmě čistě populistické seskupení a jejich sliby 'zatrhněme korupci'« jsou málo reálné. Mohou však při značné mediální pomoci a při významném finančním zabezpečení zajištěném bůhvíodkud na některé občany i zapůsobit. Přesto si myslím, že nejvíce naděje má toto seskupení v hlavním městě, v němž jsou občané zklamáni z vlády občanských demokratů a budou bláhově u nich hledat novou naději. O to větší bude, pokud třeba jen částečně uspějí, jejich zklamání.

Věřím proto, že voliči včas pochopí, že cestou ze současných problémů není spolehnout na populistické sliby ani uvěřit těm, kteří už jednou zklamali.