Maštálka: My jsme neztratili historickou paměť
Projev Jiřího Maštálky, místopředsedy ÚV KSČM a poslance Evropského parlamentu, přednesený dne 2. května 2009 na Národním hřbitově v Terezíně na pietním shromáždění k uctění památky obětí fašismu za 2. světové války.
Vážení přátelé,
je málo míst v naší zemi,
která v nás vyvolávají tolik hořkého smutku i tolik odhodlání bojovat, jako koncentrační tábor Terezín. Místo hanby evropské civilizace i hrdinského odporu proti nespravedlnosti a násilí. Místo, které bylo zrozeno selháním lidského rozumu, ale kde se též tvořily základy našeho politického vědomí. My jsme sem dnes nepřišli z povinnosti či ve snaze někomu se zavděčit. My zde dnes vzdáváme hold těm, kteří svojí smrtí umožnili nám žít. I těm, kteří v utrpení přežili tuto továrnu na smrt a jimž toto místo zmrzačilo osud.
Uspěchaná doba i poválečné zvraty vedou často k tomu, že zapomínáme na své kořeny. V honbě za osobním úspěchem či ve směšných sporech utápíme vzpomínku na ty, kteří zachraňovali tuto zemi v době nestrašnější války v dějinách. Na ty, jejichž hroby jsou od válečných časů posety české i moravské hřbitovy. A jsou jich statisíce. Statisíce mrtvých, kteří zahynuli jen v této malé zemi uprostřed Evropy a stali se neoddělitelnou součástí našich životů. Tento národ nemůže přežít, nebude-li k jeho kolektivnímu vědomí patřit i hluboká úcta k těm, kdož jej v dobách nejhorších bránili.
V číslech zrůdné válečné statistiky se ztrácí fakt, že každá statistická jednotka je individuální lidský osud. Zcela konkrétní člověk se jménem, který měl rodiče, příbuzné, mnohdy i děti. Člověk, který měl své radosti a starosti, své lásky a přání, své plány do budoucnosti. Nikdo z nich nesmí být zapomenut. To není jen otázka povinnosti. Je to součást naší identity, jistoty, že máme budoucnost.
Vážení přátelé,
rád bych dnes vzpomněl všech, kteří v nejčernějších dnech evropské historie bojovali, padli či byli zavražděni. Nikdo z nás ale sám neunese tíhu takového utrpení. Proto mi dovolte, abych se vzpomínkou na všechny mrtvé připomenul pouze smutná fakta a osud jen některých.
Zde v Terezíně, ve Velké pevnosti, zřídili v roce 1941 okupanti židovské ghetto. Sem bylo během čtyř let deportováno z Protektorátu Čechy a Morava 74 tisíc a ze Slovenska 1400 lidí. Historici uvádějí, že 45 tisíc lidí bylo do terezínského ghetta přivezeno z Německa, 15 tisíc z Rakouska. Čteme mezi nimi jména spisovatelů Karla Poláčka a Norberta Frýda, dirigentů Karla Ančerla či Karla Taubeho, herce a režiséra Kurta Gerrona a mnoha a mnoha dalších. I když toto tragické místo sloužilo do značné míry jako shromaždiště pro transporty do vyhlazovacích táborů, tak přímo zde během okupace zahynulo téměř 35 tisíc lidí. Celkem prošlo terezínským ghettem přibližně 155 tisíc lidí, z nichž se konce války nedožilo 118 tisíc.
Zde, v terezínské Malé pevnosti, zřídili v roce 1940 okupanti věznici gestapa. Za pět let existence této věznice tudy prošlo 27 tisíc mužů a pět tisíc žen - z převážené většiny čeští političtí vězni. Nacismus byl krutý ke každému, kdo se nepokořil - mezi politickými vězni v Malé pevnosti byli komunisté, příslušníci Sokola, členové odbojových a partyzánských skupin, ale i ti, kteří nějak dali najevo souhlas s atentátem na říšského protektora či jejich příbuzní - a to včetně 84 studentů roudnických středních škol. Bylo mezi nimi i 2,5 tisíce jiných státních příslušníků, hlavně sovětští a britští váleční zajatci, ale i Němci, Francouzi a Poláci. Přibližně 2600 vězňů Malé pevnosti zahynulo přímo zde, mnozí pak během transportu či na místech, kam je nacistické soudy poslaly.
Nikdo z nich nesmí být zapomenut!
Dovolte mi, vážení přátelé, abych dnes vzpomněl na ty, k nimž mám osobní vztah. Tady, v terezínské Malé pevnosti, byli vězněni členové mládežnické komunistické odbojové skupiny Předvoj, vzniklé v okruhu smíchovského evangelického sboru. V jejím čele stáli absolventi tamního gymnázia, kteří dokázali nejen vydávat ilegální časopis, ale vytvořit organizaci dosahují počtu dvou tisíc lidí. Mezi v Terezíně uvězněnými členy Předvoje byli mimo jiné po válce velmi známý filozof, profesor Karel Kosík, či akademik Radovan Richta.
Nesmíme ale zapomenout ani na vedení této české Mladé gardy - téměř šedesát z nich bylo nacisty popraveno. Karel Hiršl, vedoucí představitel skupiny Předvoj, a Jiří Staněk byli zavražděni zde, v Terezíně, právě 2. května 1945 - týden před koncem světové války. Ten den, jehož výročí si dnes připomínáme, zde bylo popraveno 49 mužů a tři ženy z levicových organizací. Na jejich osudu je vidět, jak se nacisté do posledních minut své moci cílevědomě snažili vyhladit intelektuální výkvět našeho národa.
Zde v Terezíně byl zavražděn i katolický farář Antonín Pospíšil z mého rodného Klatovska. Jako lékař nemohu opomenout i statečnost zdravotníků, kteří se podíleli na likvidaci epidemie tyfu, která v Terezíně propukla na sklonku války. Na následky této choroby zemřelo v posledních dnech bojů a v prvních dnech míru více než 1500 lidí. Smrt si ani tehdy nevybírala podle národnosti, vyznání či podle stranické legitimace. Při likvidaci epidemie zahynulo 34 židovských zdravotníků, čtyři zdravotníci z České pomocné akce; řada obětí byla i mezi příslušníky sovětského zdravotnického personálu.
Tady, na hromadě mrtvol v Malé pevnosti, našli zdravotníci i bezvládné tělo otce jedno z mých přátel, asi i vám známého politologa. Oskar Krejčí starší byl sice tehdy prohlášen za mrtvého, ale podařilo se jej zachránit. Tak jako celou tuto zemi.
Vážení přátelé,
děsí nás, že tento největší nacistický koncentrační tábor na našem území byl jen malou částí obludného nacistického plánu na odstranění Slovanů ze střední Evropy a na tzv. konečné řešení židovské otázky. Ti, kdož dnes se vztyčenou pravicí volají na ulicích našich měst Nic než národ! , by neměli zapomínat, že naše národy byly nacistickými okupanty určeny k likvidaci. Známý projev říšského protektora Reinharda Heydricha z října 1941 je zcela srozumitelný: Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat... Dovolávat se národa a vlasti bez znalosti dějin je snadná cesta ke zničení sebe i této země. Oživovat zároveň zvířecí antisemitismus je pak čirým návratem k nejtemnějším stránkám lidských dějin.
Extremistická pravice dnes parazituje na důsledcích ekonomické krize, odporu veřejnosti k umělé sociální diferenciaci v důsledku divoké privatizace po roce 1989 a na našich chybách. Chytře též využívá naivitu veřejnoprávních sdělovacích prostředků k vlastní propagaci. Fašismus nejen zvedá hlavu, ale už dokonce hází zápalné láhve.
My jsme ale historickou paměť neztratili. My víme, co je to obyčejný fašismus. My se na místech koncentračních táborů nemusíme ptát, komu zvoní hrana - zvonila i nám!
A tady, v Terezíně, kde byly zavražděny tisíce našich druhů v zápase o lepší svět, přísaháme: podruhé, podruhé již neprojdou!
Čest vaší památce!
