Být komunistou se neodpouští
Být vrahem či jeho komplicem - nevadí, být cikánobijcem nevadí, být chameleonem v politice – také ne, být člověkem, který to s demokracií a bojem proti korupci zas tak moc nemusí – také nikoli, ale být komunistou? To vadí, to vadí, máme-li si připomenout jednu Šípovu a Svěrákovu píseň.
Tam ovšem šlo o dobrou náladu, o humor. V případě Radka Johna o humor nejde ani náhodou.
Na serveru Novinky.cz totiž koncem minulého týdne prohlásil: »Právo vyzrát má každý s výjimkou komunistů, tam jsme striktní.« Ani to ovšem nelze brát vážně, protože když jde o veřejně známou osobu, která by mohla přihrát véčkařům hlasy, se to zas tak striktně, abych použil jeho slovo, nebere. To není jen akademické tvrzení, tak tomu v květnových volbách skutečně i bylo.
Vraťme se ale k mé první větě. Napsal jsem: Být vrahem či jeho komplicem – nevadí… Jak jinak si vysvětlit jeho aktivní účast na pohřbu Milana Paumera? Jak chápat, že v čele kandidátky VV v Chodově u Karlových Varů je bývalý aktivní člen ultrapravicové, nebojme se říci, že dokonce fašistické, Národní gardy? (Mimochodem, když před časem se stal tiskovým mluvčím ÚV KSČM člověk, jenž kdysi napsal článek s diskutabilním rasovým obsahem, křičelo se moc. Nebyl mezi křiklouny i pan John?)
Jak si vysvětlovat, zvláště po vydání separátního výtisku letáku Věcí veřejných o boji proti korupci, že dodnes není vyřešeno podivné získání 430 milionů za předražené vydávání časopisu pro pojištěnce VZP a čtyř milionů za nejdražší kuchařku na světě pro státní podnik Lesy ČR (viz Metro, 29. 4. 2010)? Jak ostatně si vysvětlit podpisy na závazku o mlčenlivosti »svých oveček« o akcích Věcí veřejných, a. s.? A když to jedna (tedy jeden - Bohumil Vejtasa) z nich porušila, pak se s ní chtělo vedení VV soudit o milion (viz MF Dnes, 7. 4. 2010).
Vůbec nevadí, že multimilionář Bárta si koupil místo na kandidátce Věcí veřejných a dnes je ministrem v Nečasově vládě? I za to se platilo, nebo bude platit státními zakázkami či službami, tedy daněmi nás všech?
Už se proslýchá, že společnost ABL se uchytila v některých státem vlastněných organizacích. Další multimilionář, úzce napojený na véčkaře, pan Roman Janoušek, jinak velmi dobře zapsaný na pražské radnici, je znám svými podivnými finančními transakcemi, byl a snad i je dokonce vyšetřován českou a švýcarskou policií (co na to ještě nedávná náměstkyně primátora Markéta Reedová, dnes vedoucí kandidátky VV pro Prahu?). Předpokládám, že činnost policie v tomto směru je již několik týdnů zastavena.
Pan John, dnes snad nejvýznamnější komunistobijec, býval před Listopadem čelným redaktorem Mladého světa. Jeho články o socialistické výchově a věrnosti KSČ byly dokonce vyznamenány v roce 1985 bronzovou medailí samotného ÚV SSM. Osobně si ho pamatuji na jednom prominentním setkání představitelů tisku, kam doprovázel svou šéfku Olinku Čermákovou. Po rozproudění zábavy si klekl před šéfredaktorkou na kolena a choval se servilně. Nás ostatní to poněkud iritovalo, ale chápali jsme, že Johnovi šlo jen a jen o kariéru a pro tu se přece i dnes udělá leccos.
I zásluhou této servilnosti se dostával bez problémů do zahraničí a na rok prý dokonce do USA. I to něco stálo. Těžko uvěřit, že by jeho informace StB nezajímaly. Nedivím se tedy jeho jednosměrné nenávisti. Ví se totiž, že přece jen se nějak zapletl právě se zvláštními službami. Americké to nebyly, tím by se jistě už delší dobu chlubil. Jenže jeho svazek zmizel. Je jen informace, že existoval. I to se stává. Po převratu se jich takto ztratilo víc.
Chápu tudíž Radka Johna. Co kdyby se našel nějaký svědek z oné doby a snad dokonce i nějaký ten dokument, a to dřív, než by ho přinesli samotnému ministru vnitra? Nejlepší obranou je tedy útok. A na jeho samotném začátku není ani tak záměr potlačit korupci, jako jiné myšlení a touha žít jinak, než například véčkaři nám chtějí naordinovat.
17. 9. 2010Jaroslav Kojzar
