KSČM Frenštát pod Radhoštěm

když několikrát zopakoval, že povolební spolupráce na vládní úrovni s KSČM nepřipadá v úvahu, a zaštiťoval se tzv. bohumínským usnesením starým patnáct let.

Jako důvod uvedl cosi o »nedozrálosti« komunistů. Kdyby nebyl stav české politiky a ekonomiky tak tristní, tak bych se tomu jen zasmál, ale doba je více než vážná a pravice ze strachu používá všechny zbraně, včetně nastrčených, nově se tvářících, recyklovaných stran, aby zmátla občany a udržela se u moci, a sociální demokracie jim svou politikou jen nahrává.

V ČSSD jsou, stejně jako tomu bylo v době Zemanova předsednictví, přesvědčeni, že cestou k získání co největšího počtu voličů z levicového spektra je zpochybňování KSČM. Opakují nepravdy a hlouposti, že hlasy pro KSČM jsou vlastně vyhozenými, protože ani sociální demokracie je nepřizve do vlády, ač program obou stran by tomu napovídal.

Není to jen podpásový úder, je to záměr, který souvisí ovšem i s tím, že opět, jako tehdy, sociálnědemokratické vedení plánuje nějakou formu spolupráce s ODS a tímto krokem oznamuje, že na kooperaci je připraveno. Tenkrát to byla tzv. opoziční smlouva, kterou si obě strany rozdělily zákonodárnou a výkonnou moc a ostatní chtěly, proti vůli voličů, považovat za zbytečné. Stejně jako tenkrát nejde o plnění programu, s nímž jde ČSSD do voleb, protože jednota slov a činů není pojem, který by přeběhlíky zajímal.

Jak je známo, u nás se na sliby dané před volbami tzv. demokratickými stranami po volbách automaticky zapomíná. Není tedy náhoda, že vedení ČSSD používá stejné argumenty. Také jí jde o to, aby se část voličů KSČM zalekla a dala svůj hlas, jako tomu bylo před čtyřmi roky v červnových volbách, sociální demokracii, protože nebezpečí zprava, z pravicových záměrů, veřejně hlásaných především stranou TOP 09 za sekundování nově se konstituující ODS, je veliké.

I zmíněný druhý důvod tu zřejmě je. Povolební spolupráce v tzv. velké koalici, kterou si již vyzkoušeli v »Paroubkově« Ústeckém kraji, ale také na jižní Moravě či Českobudějovicku, Olomoucku a Zlínsku. Tak ani v jednom ze zmíněných krajů nemůže ČSSD plně uplatnit svůj program, protože spoluvládnoucí ODS nedovolí, aby značná část z jejích sociálně zaměřených bodů mohla být splněna. Kontroluje si zdejší krajské radnice a povoluje v rámci koaličních smluv jen taková rozhodnutí, jež plní program spíše ODS než potřeby většiny stále chudnoucích občanů.

Pokud kdokoli tvrdí, že komunisté pro vlády ještě »nedozráli«, tak musím potvrdit, že KSČM do korupčních vlád nevstupuje a nevstoupí. Pokud si někdo myslí, že v KSČM budeme pro nějaké prebendy dělat politická salta mortale, jež čas od času provádějí někteří představitelé sociální demokracie či jiných stran, pak jistě nemá pravdu. KSČM je skutečně stranou, která neproklamuje před volbami něco jiného než po volbách. Její představitel nenabídl americké administrativě umístění jejich radaru u nás, aby později, když ČSSD zjistila, jak odmítavé jsou v tomto případě reakce většiny obyvatel naší vlasti, se slovy postavila proti němu. V KSČM se nenašel ani jeden poslanec, který by v průběhu volebního období přestoupil na jinou stranu a hlasoval po boku vládnoucí pravice, a tak jí vlastně umožnil přijímat antisociální zákony. Vedení sociální demokracie se plnou vahou postavilo za znění tzv. Lisabonské smlouvy, ač z ní pro náš stát mohou vyplývat nejen legislativní problémy spojené s minulostí, ale také, že se vzdáváme velké části svých vlastních pravomocí a předáváme je úředníkům z Bruselu. A KSČM na rozdíl od nich, od prvopočátku hlasitě sdělovala své výhrady k tomuto dokumentu, ale nebáli jsme se zároveň navrhnout vyhlášení celonárodního referenda o její platnosti u nás. Lidé totiž měli právo, stejně jako schválit náš vstup do Evropské unie, se vyjádřit ke změnám jejího fungování, jež značně mění jejich tehdejší souhlas.

Volič má letos znovu šanci jít a hlasovat na jistotu plnění programu, tedy hlasovat pro KSČM, nebo opět jít do rizika nechat si cokoli slíbit a pak jen žehrat nad tím, jak to dopadlo.

Ne, nechci vnášet negativní emoce mezi strany stojící na levé straně (anebo slovy se k tomu hlásící) politického spektra. Těch je i tak dost. Jen musím vysvětlit, proč vedení ČSSD na rozdíl od většiny voličů této strany je proti přímé spolupráci levicových stran a zaštiťuje se tzv. bohumínským usnesením. Jde, znovu opakuji, o to, aby část voličů ze strachu před vítězstvím pravice namísto komunistům dala hlasy právě ČSSD, a zároveň, jak ukázalo zemanovské vedení sociální demokracie po bohumínském sjezdu, o otevření možnosti spolupráce s pravicovými politickými subjekty, a tím vlastně i o alibi, proč ČSSD nemůže plnit svůj vlastní program.