KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Jaký je hlavní cíl chystané vládní novely v důchodovém pojištění?

Je to především vypořádání se s nálezem Ústavního soudu (ÚS) ČR, což chce vláda předložit Poslanecké sněmovně v březnu. Ekonomičtí ministři odmítli cestu transformace důchodového pojištění na zabezpečovací systém s možností, že by byly nároky ve státním pilíři zachovány a solidarita neklesla (toto řešení jsme nabídli bezprostředně po nálezu ÚS a pak zopakovali např. na tiskové konferenci 25. listopadu). Navrhují tedy cestu zachování výpočtů výše nových důchodů nejnižším příjmovým skupinám a zvýšení důchodů vysoce příjmovým skupinám. A to na úkor nejpočetnějších středněpříjmových skupin občanů, kterým se výpočet sníží. Dle mého názoru vzniknou velké problémy a nespokojenost mezi starodůchodci a novodůchodci.

Chystá vláda ještě nějaká další opatření nad rámec vypořádání se s nálezem ÚS?

Ano, vedle toho jsou připraveny i další významné návrhy. A to urychlení srovnávání důchodového věku u mužů i žen na 65 let. Této hranice mají dosáhnout muži a ženy s maximálně dvěma dětmi narození v roce 1965 a později. Ženy se třemi či čtyřmi dětmi narozené v roce 1968 a ženy s pěti a více dětmi narozené v roce 1971. Dále je připraveno zamezení možnosti dobrovolné valorizace vládou nad pevné parametry nově stanovené zákonem a zvyšuje se limit inflace pro povinnost předčasné valorizace z 5 na 10 procent. Taktéž se zpřísňují podmínky pro nárok na vdovský či vdovecký důchod. V návrhu je i prodloužení rozhodného období pro výpočet důchodů z dosud cílového stavu 30 let na 46 let (od 18 do 64 let věku občana). To znamená, že za vyměřovací základ pro výpočet důchodů se bude brát v úvahu celoživotní příjem.

To, co říkáte, je celá škála nepříznivých změn...

Ano, ale to není ještě všechno! Necitlivý je rovněž návrh, aby se výpočet předčasného důchodu snížil již za druhý rok před dosažením důchodového věku. Jde o krácení z procentní výměry za každých 90 dnů tak, že v prvním roce dojde ke krácení o 0,9 %, ve druhém roce o 1,2 % a ve třetím roce o 1,5 %. Zpřesňují se, a tím v některých případech i zpřísňují, podmínky pro výpočet invalidních důchodů pro tzv. invalidy z mládí a značně se omezuje institut práva ministra na odstranění tvrdosti zákona. Dojde k zamezení možnosti individuálního posuzování případů. A o polovinu se má snížit i maximální vyměřovací základ pro vysokopříjmové občany. A to z šestinásobku průměrné mzdy na trojnásobek, což sníží významně výběr pojistného a prohloubí deficit na důchodovém účtu.

A jak je to s odvodem části pojistného od dětí přímo svým rodičům?

To je zatím návrh k diskusím. Nejde o specifiku ČR. Hledá se způsob, jak pobídkami řešit demografickou krizi a ocenit demograficky zodpovědné občany. Jestliže výchova vlastního či osvojeného dítěte stojí asi dva miliony korun, tak bezdětní (i když uznávám, že v některých případech ze zdravotních důvodů nezaviněně), kteří si takto navyšují svůj životní standard, případně mohou i zajišťovat kariéru, by neměli vlastně takto, bez dalšího přispění, využívat bonifikace společnosti spočívající v tom, že jim důchod v průběžném systému, až budou penzisty, budou de facto zajišťovat děti jejich spoluobčanů. Účetně oni zaplatili důchod svým rodičům a na jejich důchod, jsou-li bezdětní, bude chybět pojistné, na které by měly právě jejich děti přispět. Na tom je zřetelně vidět, že důchodový systém je úzce propojen s demografickým vývojem, a tím se zodpovědností každého jedince. Tito bezdětní si také mohli ony dva »ušetřené« miliony korun odložit do dalších pilířů důchodového systému. Možné mechanismy je však třeba opravdu zodpovědně zvážit.

A co sdílení společného vyměřovacího základu rovnoměrně mezi manžely?

I toto řešení není specifikum ČR. Jde v podstatě o ochranu toho partnera, který má nižší příjem a přitom třeba více práce odvede ve prospěch společné domácnosti. Souvisí to s prorodinnou politikou a rovnými příležitostmi. Řeknu to pro ty, kteří v tom hledají jiné souvislosti, takto: Stále více manželů se v pozdějším věku rozchází. Například si muž najde mladší ženu a jeho první manželka zakrátko odejde do důchodu, který se jí vyměří z její nízké mzdy, a musí se s tím vyrovnat v jednočlenné domácnosti. Za dobu společné domácnosti jí nevznikl žádný nárok na výživné či třeba i nárok na vdovský důchod apod. Přitom se na provozu domácnosti, která se rozchodem manželů rozpadla, svou prací podílela, a vytvářela tím podmínky pro lepší finanční ohodnocení manžela. Platí to i naopak. A to přece není spravedlivé. I v tomto případě je však forma řešení jen diskutována.

Jakou rychlost pravicové koalice odhadujete při dohadování se nad návrhem důchodové reformy?

Těžko říci. Zdá se, že návrh tzv. druhé Bezděkovy komise padá pod stůl. Ze včerejšího jednání NERV, o který se opírá vláda, nemám žádné podrobné informace. A nejmenší koaliční strana Věci veřejné (VV) začíná po neúspěších v senátních a komunálních volbách měnit mediální taktiku. Přichází s tím, že chce snižovat sociální dopady na střední třídu, nechce zvýšení DPH na základní potraviny (neuvádí však, zda půjde jen o chléb a vodu, neboť již dnes neplatí snížená sazba DPH na cukrovinky, koření, kávu, alkohol aj.). Místo snižování sazby důchodového pojištění navrhuje vznik generačního fondu a žádá, aby důchodová reforma byla potvrzena ústavním zákonem. Jak to »veverky« myslí vážně a jak moc jen kosmeticky, ukáže čas. Nejsem si jist, zda půjdou až tak daleko, že ohrozí soudržnost koaliční vlády. Tu však bezesporu prověří výpovědi lékařů, stejně tak, jako v sedmdesátých letech stávky dopravců v Chile.

Myslíte si, že naše země kopíruje ostatní státy v Evropě?

Nu, je někde ve středu a tlačí se více k těm, které důchodový systém rozvrátily. To jsou většinou tzv. postkomunistické státy, které daly na rady Světové banky a MMF. ČR dává na důchody z veřejných výdajů dle posledního srovnání 7,3 % HDP. Průměr OECD je 7,2 %. Itálie však 14 %, Rakousko 12,6 %, Francie 12,4 %, Německo 11,4 %. Co se týká zhodnocení důchodových vkladů např. v krizovém roce 2008, tak tam jsou výsledky záporné, došlo k znehodnocení. Německo -8,5 %; Nizozemsko -16,9 %; Japonsko -20,1 %; USA -26,2 %; Austrálie -26,7 %; Irsko -37,5 %. Průměr OECD je -17,4 %. Jsem rád, že se v ČR podařilo reformní běsnění alespoň zpomalit.

Vidíte nějaké řešení, jak asociálním návrhům čelit?

Vláda se cítí po volbách silná. Ve sněmovně má o 36 hlasů více než opozice. Nedělám si iluze, že VV budou po své konferenci prosazovat zásadní změny. O to větší tíha je na spolupráci levice, opozičních stran, odborů, důchodcovských organizací a občanském sektoru vůbec. Není čas na handrkování se o představě socialistické společnosti. Musí se pracovat na bázi minimálního programu, který je přijatelný pro všechny potenciální spojence. A to je dnes boj za zachování posledních principů tzv. sociálního státu. Mimoparlamentní aktivity musí být masové, důrazné a zásadové. KSČM má své návrhy řešení. Avšak dnes nemá sílu je prosadit. Hlavní je tedy společně zabrzdit pravicové reformy.