Marshall McLuhan jednou položil své audienci otázku: "Jak se dnes chytají lidské duše? Rybářským prutem, nebo do sítě?" Když nikdo neodpovídal, odpověděl sám: "Ani prutem ani do sítě. Prut se používal v době apoštolů a síť v době Guttenberga. V dnešní době se voda vypustí a vymění. A o to se postarají media".
PERESTROIKA DECEPTION
Velké revoluční změny z konce 20. století - pád komunismu ve východní Evropě a rozpad Sovětského svazu - se nyní všeobecně považují za spontánní výsledek dlouho se hromadících sociálních a ekonomických tlaků, a politický chaos a ekonomický zmatek, které následovaly, za nic více než pomíjivou fázi v nevyhnutelné cestě k dokonalejší demokracii. Člověk si může ale jenom přát, aby to bylo tak jednoduché.
Vysvětlení, kterého se nám dostalo z médií, je iluze. Ignoruje okolnosti, které směřují k hodně odlišnému obrazu dnešní reality a jak k tomu došlo:
•Všech sedm východoevropských komunistických režimů - každý z nich dlouho, neústupně a často krvavě bráněný krutými a všudy přítomnými bezpečnostními složkami - se zhroutilo v perfektní synchronizaci během krátkého období sedmi měsíců.
•Každý z těchto režimů odstoupil hladce a (kromě krátké šarvátky v Rumunsku) bez boje předal mírumilovně veškerou moc nenáviděným a pronásledovaným nepřátelům.
•Všichni noví čelní představitelé vlád souhlasili, že své předchůdce nepoženou před soud za všechna ta desetiletí zločineckého útlaku.
•Východoevropské parlamenty, třebaže stále složené ze skalních zastánců starého režimu, jednohlasně přijaly změny, jimiž se v podstatě zřekly zákonodárné moci.
•Když tyto komunistické režimy padly, tak Sovětský svaz - ten, jenž přes celá desetiletí krutě vojensky zasahoval, aby v těchto oblastech potlačil jakékoliv nebezpečí ohrožující komunistickou vládu - jen pasivně a neškodně přihlížel.
•Potom v teatrální frašce mírumilovně zkolaboval samotný Sovětský svaz a čtyři z jeho základních republik se s malým, či žádným násilím, odtrhly.
•Všechny nové vlády daly do režimu utajení veškeré poznatky a jednání tajné policie (shromážděné během dlouhých let všudypřítomnými informátory) o nových vůdcích a jejich politických spojencích.
•Každý z těchto nových režimů okamžitě odsouhlasil takzvané privatizační zákony, jimiž přecházelo průmyslové bohatství a majetek země na veřejné dražitele (i na některé bývalé legitimní vlastníky) za podmínek "solidních finančních plánů".
•Brzy po předání moci byli bývalí disidenti, kteří dostali vládní funkce, vyměněni za novou vrstvu "technokratů" a víceméně upadli v zapomnění.
•Nahromadily se důkazy, že mnoho národního bohatství bylo ve skutečnosti převedeno do rukou předem vybraných kupců, kteří se dostali do mocenských klanů se silnými vazbami na bývalé komunisty a jejich bezpečnostní a zpravodajské posluhovače ruské KGB.
•V přeměně, kterou političtí analytici předvídali již v počátcích vlády Borise Jelcina, převzal vládu nad Ruskem profesionální důstojník KGB - žádný politik či disident.
•Události v Rusku odhalily těsnou spolupráci mezi FSB, nástupkyní KGB z dob Sovětského svazu, a jejím dlouhodobým subdodavatelem, ruskou mafií.
V roce 1959 Chruščov navštívil Spojené státy, kde tamnímu ministru zemědělství Ezrovi Taftu Bensonovi řekl, že jeho vnoučata budou žít v komunismu. Když ho Benson ujišťoval o opaku, Chruščov údajně řekl: "Vy Američané jste tak naivní. Ne, vy nepřijmete komunismus rovnou jako takový, ale budeme vám dávat socialismus po malých dávkách, až se nakonec proberete a zjistíte, že už máte komunismus. Nebudeme s vámi muset bojovat. Oslabíme vaše hospodářství natolik, že nám nakonec spadnete do náručí jako přezrálé ovoce."
Chruščovovy záměry mně vysvětlil bývalý zástupce šéfa rumunské zahraniční rozvědky Jon Pacepa následujícími slovy: "Veškerá zahraniční politika států sovětského bloku, v podstatě celá jejich ekonomická a vojenská síla, se točila kolem většího sovětského cíle zničit Ameriku zevnitř za pomoci lží. Sověti spatřovali v dezinformacích hlavní nástroj k dialektickému uspíšení světového komunismu. Prioritou číslo jedna pro KGB bylo poškodit moc Ameriky, její úsudek a důvěryhodnost."
Stojí za povšimnutí, že Chruščov neřekl, že "budete žít v komunismu". Neřekl ani to, že "vaše děti budou žít v komunismu". Svým americkým protějškům řekl, že jejich vnoučata budou žít v komunismu. Chruščov připouštěl, že plán Moskvy je plán dlouhodobý, představující desetiletí práce.
KONTROLOVANÁ OPOZICE
V "zániku" komunistického systému sehrála významnou roli kontrolovaná opozice. Úspěch celé operace zavisel na tom, aby budoucí lídři byli pod controlou KGB. Plánovači nového systému si byli vědomi, že toto byla jediná možnost jak využít disidentů k nastolení nové vlády a vytvořit falešnou demokracii pod kontrolou KGB/GRU. Pete Bagley, ředitel CIA operací pro východní Evropu mně sám řekl, že teprve v devadesátých letech zjistil, že veškeré operace které CIA organizovala v Polsku během Studené války byly v podstatě tajné akce KGB za účelem najít a zlikvidovat potencionální zkutečnou opozici. Zkutečná, ryzí oposice v komunistickžch zemích neměla šanci vzniknout.
Podívejme se na příklad Československa. V tom případě musíme jít zpátky do období takzvaného "Pražského jara" v roce 1968. Toto období nám historici dodnes presentují jako povstání lidu, který chtěl vyměnit komunistickou diktaturu za "soocialismus s lidskou tváří", které bylo brutálně potlačeno invazí sovětské armády. Z dostupných dokumentů je dnes známo, že to všechno bylo trochu jinak. Celá operace byla v podstatě předehrou k tomu, co následovalo o dvacet let později - "zrušení" komunismu.
K zrušení současného komunistického systému potřebovala KGB vytvořit opoziční hnutí, ze kterého vyrostou lídři nového budoucího režimu.
•Podle zpravodajské analýzy stranických prověrek z období 1969-1970 vyšlo najevo, že zhruba 800 komunistických funkcionářů bylo vyloučeno ze strany a přesunuto do tzv. rezerv pro potřebu v budoucnosti - jako Charta 77 a podobně.
•Ve zprávě se také konstatuje, že asi 1,120 komunistů emigrovalo - bylo posláno do zahraničí proniknout do opozičních organizací a shromažďovat informace.
V roce 1967 sovětský maršál Matvei Zakharov navštívil Prahu za účelem urychlení náboru "agents of influence" pro americké univetsity, media a vládní úřady. Moskva pochopila, že moc se přesouvá od "staré průmyslové plutoktacie" jinam. Uvědomili si, že budou moci snadno manipulovat americkou veřejnost, když se jim podaří infiltrovat americká media a akademické kruhy.
CHARTA 77
V polovině sedmdesátých let se ilegální disidentské hnutí vyvynulo v tak zvanou
CHARTU 77.
V lednu 1977 byla zveřejněna občanská iniciativa Charta 77.
Z prvních 217 lidí, kteři poepsali prohlášení Charta 77
bylo 156 bývalých komunistů.
Podle historiků byl autorem proklamace CHARTA 77 Jan Patočka.
Jan Patočka byl zatčen v březnu 1977 a na následky výslechu zemřel.
Nicméně někteří disidenti, specielně ti, kteří nepatřili do "skupiny vyvolených" jsou přesvědčeni, že proklamace CHARTA 77 byl nápad Jiřího Diensbiera, agenta KGB.
Jiří Diensbier
•člen komunistické strany 1958-69
•novinář, zahraniční korespondent v Indonézii a USA
•agent vojenské rozvědky krycí jméno "Konferenciér"
•1989-první "nekomunistický" minister zahraničních věcí za posledních 40 let
•vedoucí české sekce CFR (Council of Foreign Relations)
•Proklamace nebyla nikdy zveřejněna v médiích. Byla napsána tak obratně, že kdyby byla zveřejněna, tak by 90% obyvatel nechápalo o čem document vlastě je.
•Operace byla pod vedením KGB za spolupráce se CIA. Celkem 43 příslušníků StB dohlíželo na aktiviy Charty. Každý z nich dohlžel na 5-7 operačních agentů.
•Na konci roku 1977 bylo rozhodnuto na schůzce KGB/StB, že ÚV KSČ nebude o vývoji situace informován a do situace bude částečně zasvěceno pouze 12 vybraných členů.
•Vedení Charty bylo v rokou asi 70-85 lidí, většinou bývalých komunistů. V současné době (2006) přibližně 180 jejich rodinných příslušníků působí na vysokých místech ve vládních orgánech a ekonomice. Tato skupina byla prověřena a schválena jak sověy tak američany.
Během období 1980-1989 Nadace Charty zaplatila 376,000 dolarů za akce Charty 77 v Československu a 1 milion 341 tisíc dolarů na osobní výdaje členů Charty. Dalších 6 milionů dolarů bylo převedeno na soukromá bankovní konta vedoucích osobností Charty.
Nadace Charty byla zpravována Františkem Janouchem ve Švédsku. Když konto Nadace dosáhlo výše milionů dolarů, peníze byly převedeny do Kommerzbank v Hamburku.
František Janouch
•Janouch, člen komunistické strany od roku 1948, pocházel z prominentní komunisticke rodiny a jeho manželka byla občankou Sovětského Svazu.
•Janouch přiznal, že Soros přispěl na Chartu 77 a polskou Solidaritu částkou 7 milionů dolarů, ale také uvedl, že to byla pouze jedna třetina celkové částky, kterou Charta obdržela.
•Janouch přibral "bývalé" komunistické agenty za členy správní rady Nadace. Mezi nimi byl Jan Muhlfeith, počítačový odborník, který měl na starosti databázi Nadace.
Jan Muhlfeith
agent StB *1962, svazek StB č. 165511,
•Po listopadu 1989 se počítačová databáze Nadace "ztratila" a Muhlefeit se stal ředitelem Mikrosoft Central pro střední a východní Evropu.
Podívejme se, kdo byli hlavními architekti Charty 77.
Jaroslav Šabata
•Člen KSČ od roku 1945
•Ze strany vystoupil v roce 1968
Jiří Hájek
•Člen KSČ od roku 1948
•Vyslanec ve Velké Británii 1955-58
•Náměstek ministra zahraničí 1958-62
•Vyslanec v OSN 1962-65
•Ministr školství 1965-68
Ludvík Vaculík
•Člen KSČ
•Novinář komunistické strany
•Vyloučený ze strany v roce 1969
Pavel Kohout
• Člen KSČ
• Kulturní atašé v Moskvě 1949-50
• Redaktor časopisu Československý voják
• Redaktor a analytik v Československé televizi
• Vyloučený ze strany v roce 1969
• "emigroval" do Rakouska v roce 1970
Petr Pithart
•Člen KSČ od roku 1959
•Tajemník výboru pro reformu politického systému
•Studoval na St. Anthony's College v Oxfordu
•Aktivní v Pražském jaru
•Předseda vlády 1990-92
•Senátor 1996
Petr Úhl
•Revolucionář, Marxista a Trockista od 60.let
•Člen Hnutí revoluční mládeže 1968-1069
•Poslanec Národního shromáždění 1990-92
•Člen výboru OSN pro lidská práva 1991-2001
Zdeněk Mlynář
•Člen KSČ 1945-70
•Studoval v Moskvě 1955-59
•Člen ústředního výboru komunistické strany 1968-70
•Vyloučen ze strany v roce 1970
•"emigroval" do Rakouska v roce 1977
PROGNOSTICKÝ ÚSTAV
Speciální institut československé akademie věd byl vytvořen v roce 1984, za účlem najít cestu pro přechod od socialistického ekonomického systému k tržní ekonomice. Byla to přesná kopie institutu se stejným názvem, který na příkaz Jurije Andropova založil v Moskvě generál KGB Michail Ljubimov. Prognostické ústavy byly založeny ve všech zemích východního bloku.
Valtr Komárek
ředitel Prognostického ústavu
•Člen KSČ 1945-1990
•Studoval v Moskvě v šedesátých letech, člen Politbyra
•Poradce Che Guevary na Kubě 1964-67
•Aktivní v Pražském jaru 1968
•generální sekretář Hospodářské rady ČSSR po roce 1968
•Ředitel Prognostického ústavu 1984-1990
•Ministr vnitra v prosinci 1989
•Místopředseda vlády Mariana Čalfy 1990
Zatím co disidenti se těšili plné pozornosti západních médií, prognostici pracovali intenzivně ve stínu utajení připravujíce ekonomické změny. Prognostici byli dobře informováni o činnosti disidentů ale disidenti v poodstatě neměli tušeni o Prognostickém ústavu.
Všiměte si, kdo byli hlavními osobnostmi prognostického ústavu. Tito lidé, ne disidenti, v podstatě převzali v zemi moc po Sametové revoluci.
Václav Klaus
•1966 studoval na Universita degli Studi Federico Napoli, Italy
•1969 studoval na Cornel University in Ithaca, USA
•Pracoval v Českskoclovenské národní bance
•Minister financí 1989-92
•Předseda Občanského fora a ODS 1990-1991
•Předseda vlády 1992-98, resignoval po skandálu odhalení $5
millonového konta ve švýcarské bance
•předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
1998-2002
•President České republiky 2003-13
Robert Eringer, bývalý agent kontrarozvědky FBI který strávil v Moskvě mnoho let, napsal článek pro deník The Santa Barbara News press, v němž tvrdí, že Václav Klaus je "dlouhodobý komunistický kolaborant, který může být dodnes pod vlivem ruských tajných služeb." Eringer cituje "důvěryhodné zdroje ze zpravodajské komunity" a říká, že Klaus byl zverbován "českou kontrarozvědkou" (pravděpodobně hovoří o československé státní bezpečnosti, StB) v roce 1962, aby "donášel na demokratické reformátory". Podle Eringera Klaus operoval jako utajovaný krtek pod krycím jménem Vodička, infiltroval československé disidentské skupiny a dokonce informoval StB i "o aktivitách českých opozičních skupin ve Spojených státech v období po Pražském jaru". Eringer dále tvrdí, že Klaus počátkem 90. let zničil svůj operativní svazek, který na něj StB vedla, ale nepodařilo se mu odhalit "duplikát (svazku), který byl v říjnu 1989 poslán do Moskvy k úschově." Tento duplikát je podle Eringerova tvrzení uložen u ruské zahraniční zpravodajské službě (SVR), nástupkyni První hlavní správy sovětské KGB (FCD). V prosinci 1997 Václav Klaus resignoval z posice předsedy vlády kvůli skandálu kolem financování ODS a podezření z korupce vzešlé z tajného konta ve švýcarské bance na jeho jméno obsahujíci 5 milionů dolarů. Rok poté se Klaus začal scházet v Praze s residentem SVR. SVR agent v Moskvě řekl Eringerovi, "Otevřeli jsme Klausův operační spis pod krycím jménem Kolešnikov a není vyloučeno, že ho znovu zaktivizujeme." Není jasné jestli Klausova politická kariéra byla obnobena s pomocí SVR ale faktem je, jak poukazuje Eringer, že Klaus si "vybudoval neobvykle úzký vztah s ruským pohlavárem Vladimirem Putinem".
Miloš Zeman
•Člen KSČ od roku 1968
•Jeho StB svazek zmizel v roce 1989
•1993-2001 Předseda Sociálně demokratiké strany
•Předseda Poslanecké sněmovny 1996-98
•Předseda vlády 1998-2002
•President České republiky od roku 2013
Tomáš Ježek
•Člen KSČ od roku 1969
•Studoval na Institute des Hautes Etudes Internationale v Ženevěc
•Poradce ministra finance pro privatizaci národního majetku 1990
•Poslanec České národní rady 1990 1992
•Poslanec Poslanecké sněmovny 1993 1996
•Ředitel burzovní komory 1992-94
•Člen prezídia Komise pro cenné papíry 1998-
2002
Zdeněk Tůma
•1993-95 Poradce ministra průmyslu a obchodu
•2000 2010 Guvernér České národní banky
Jaroslav Šedivý
•Člen KSČ od roku 1948
•1953 pracoval jako tlumočník pro GRU
•1970 strávil 6 měsíců ve vězení
•Po roce 1990 velvyslancem ve Francii, Belgii, Luxemburgu a Švýcarsku
•1977-98 Ministr zahraničních věcí
Jan Mládek
•1998 Náměstek ministra pro ekonomický rozvoj
•1998 Náměstek ministra finaancí
•Místoguvernér Mezinárodního měnového fondu
•2005 Ministr zemědělství
Jiří Dolejš
•Člen KSČ od ledna 1989
•1993-99 pracoval pro Ústřední výbor KSČM
•1999 Místopředseda KSČM
Miroslav Randsdorf
•Člen KSČ od roku 1972
•1990 Náměstek Federálního shromáždění
•1996 Člen Poslanecké sněmovny
•2004 Poslanec v Evropském Parlamentu
Vladimír Dlouhý
•Studoval na Catholické Universitě v Lovanu, Belgie
•1978-89 člen KSČ
•1989-90 Místopředseda vlády ČSFR
•1989-92 Ministr hospodářství
•1990-92 Poslanec Federálního shromáždění
•1992-97 Ministr průmyslu a obchodu
Karel Dyba
•1968-70 Studoval v Kanadě
•1990-92 Ministr ve vládě Petra Pitharta
•1990 Ředitel Economického Institutu
•1992-96 Ministr pro Economický rozvoj
•1997-98 Člen správní rady Komerze Bank
•2007 Velvyslanec a stálý představitel České republiky v OECD
Karel Köcher
•Člen KSČ od roku 1958
•Od roku 1962 agent KGB, krycí jméno Pedro
•V roce 1965 byl "emigrován" s manželkou do USA
•Pracoval pro Rádio Svobodná Evropa
•1970 obdržel PhD na Columbia University
•1972 dostal americké občanství
•Od oku 1973 pracoval jako CIA analyst (na doporučení Zbigniewa Brezinského)
•1984 zatčený v USA a odsouzený k doživoti za špionáž
•1986 vyměněn za sovětského disidenta Natana Sacharanského v Berlíně
Osobou v centru událostí dohlížející na přípravy pro ekonomické a politické změny byl soudruh Rudolf Hegenbart.
Rudolf Hegenbart
•Profesionální komunista
•1968-69 studoval na Universitě Ústřednáho výboru komunistické strany
•Od roku 1969 pracoval pro Ústřední výbor komunistické strany Československa
•1986 - Náměstek ředitele ekonomického oddělení Ústředního výboru a ředitel tzv."Oddělení 13"
•Po Sametové revoluci odešel do důchodu a popřel jakoukoliv účast na událostech.
Hegenbart věděl od KGB o Gorbachevových plánech a byl pověřen přípravou strategie na přesunutí vybraných komunistických kádrů do nové vlády. Po "pádu komunismu" se stal klíčovým kontaktem pro komunikaci s "ilegálnímy" skupinamy, jako byly Charta 77 a Obroda. V srpnu 1989 začal vyjadnávat předání moci a uskutečnění plánu v listoipadu.
Hegenbart také řídil exodus východních němců na západ v červenci 1989 přes německé velvyslanectví v Praze.
Další jeho akce, které stojí za pozornost jsou:
•Těsně před revolucí organizoval cestu Václava Hájka do Vídně vyjednávat s vybranými "emigranty", jako například Vladimírem Mlynářem, detaily o datumu a logistice nadcházejícího převratu.
•Koncept Civilního fóra kde byla vypracována dohoda o předání moci byl dohodnut s Hegenbartem měsíců měsíců před převratem.
•Organizoval sabotážování activit Ministerstva vnitra proti planům nasazení lidových milicí v pražských ulicích.
•Byl iniciátortem podpisové akce za propuštění Václava Havla z vězení. Akce byla řízená StB (všichni signatáři podpisové akce byli komunisté).
•Doporučil všem hlavním aktérům Charty 77 odjet z Prahy na dobu 17. - 19. listopadu. Václav Havel tak unikl zatčení a vrátil s zpátky v neděli 18.listopadu.
•Poté, co se mu podařilo zamezit nasazení lidových milicí do pražských ulic - akci kterou prosazovali kovaní komunisté pod vedením Jaroslava Jakeše - předal moc v neděli v noci 19. listopadu do rukou Charty 77. Dopravu lídrů Charty 77 na mítink zajišťovala StB.
___________________________________________________________
V roce 2006 jsem se neúspěšně pokusil natočit interview s Hegenbartem pro svůj dokumentarní film "The Collapse of Communism: The Untold Story". Hegenbart mně vysvětlil, že Havlovi lidé mu jasně řekli, že kdyby někdy pomluvil tak zkončí v pytli na dně Slapské přehrady.
Poté co v Česku vyšla moje kniha "Revoluce 1989" Hegenbart mi poslal email:
"Vážený pane Buchar,
blahopřeji Vám k vydání výnamné knihy. Právě ji pročítám a ztotožňuji se s mnoha vývody. V sedumdesátých a posléze v osumdesátých letech jsem byl na akademii společnských věd v Moskvě a mnohé myšlenky, řečené ve vaší knize, se tam tehdy přednášely. Kniha je významným prostředkem k poznání změn v zemích východní Evropy i v tehdejším Sovětském svazu."
S pozdravem,
Rudolf Hegenbart
Pro srovnání srovnání přikládám úryvek z recenze českého "odbornika" na oficiální historii Karla Pacnera:
Nedoporučuji: REVOLUCE 1989
"Přečetl jsem si prvních 50 z 220 stránek a knihu jsem odložil. Knihu českého exulanta v USA Roberta Buchara Revoluce 1989, kterou vydalo nakladatelství Brána, nedoporučuji brát do ruky."
Karel Pacner
___________________________________________________________
OPERACE "ASANACE"
1800 lidí podepsalo prohlášení Charta 77.
Během času bylo zřejmé, že disidentské hnutí bylo "kontaminováno" lidmi, kteří by tam neměli být, lidmi kteří nepatřili do "kruhu vyvolených", a StB zahájila operaci ASANACE. Cílem bylo zastrašovat nežádoucí členy Charty 77 a donutit je emigrovat.
Dobrým příkladen je herec Pavel Landovský.
Pavel Landovský byl jedním z nejbližších kamarádů Václva Havla. Co média nikdy o Havlovi nezveřejnila je, že Václav byl něco jako Bill Clinton na steroidech a Landovský mu naháněl do postele ženský. To ale začal být problémem, když Havel dosáhl úrovně potencionálního kandidáta na budoucího Presienta a tak Landovský byl "emigrován" do Rakouska.
280 členů Charty 77 bylo "emigrováno" z Československa během této operace.
Ti, kteří odolali nátlaku, zkončili do konce listopadu 1989 ve vězení a nikdo z nich po "revoluci" nebyl přizván k účasti na hostině vítězů.
Jeden z velice zajímavých character, který si zaslouží zvláštní pozornost, je Jan Kavan.
Jan Kavan
agent KGB
•Syn Československého diplomata, narozen v Londýně
•Jeho otec byl hlavním svědkem v procesu Rudolfa Slánského a odsouzen k 25 letům vězení
•1968 emigroval do Velké Británie
•Studoval v Oxfordu a na Reading Univerzitě
•1974 založil agenturu Palach Press, která publikovala informace o činnosti dissidentů a
• ilegálně přepravovala literaturu Československa
•1976 byl zatčen v Belgii pro pašování drog
•1989 se vrátil do Československa a stal se členem Občanského Fóra
•1990 předseda parlamentního výboru pro zahraniční věci
•1990-2002 Poslanec Federálního shromážděni Československé republiky
•1991 obviněn ze spolupráce s StB (krycí jméno Kato, svazek # 11777/307)
•1996-2000 Senátor
•2000-2006 Poslancem v Parlamentu
•1996 Soud rozhodl, že Kavan, když pracoval pro StB, si nebyl vědomý pro koho vlastně pracuje
• Po zrušení obvinění se stal Senátorem a místopředsedou Helsinského výboru pro lidská práva
•1998-2002 Místopředseda vlády Miloše Zemana a minister zahraničních věcí
•2002-03 Předseda Valného shromáždění OSN
(jeho kariéru na ministerstvbu provazely skandály, včetně vraždy na objednávku novinářky Sabiny Slonkové)
Podle dokumentů, které se našly v StB archivech, byl Kavan KGB agent, který pašoval během normalizace do Československa letáky a peníze pro disidenty ve specielnbě uporaveném autě. Padělané doklady pro tyto cesty byly vyráběny osobou, která byla ve spojení s Carlosem Jackalem. Když StB začala Kavanovy activity v sedmdesátých letech vyšetřovat, KGB nařídila vyšetřování zastavit a spis zničit.
SAMETOVÁ REVOLUCE
A tady je moje nejoblíbenější část Sametové revoluce.
17.listopadu 1989 situace vyvrcholila studentskou demonstrací v Praze kde při střetu s policií byl "zabit" student Martin Šmíd. Zpráva o smrti Martina Šmída byla katalizátorem k veřejnému povstani a k následující rezignaci komunistické vlády.
Když se prach usadil tak se ukázalo, že nikdo zabitý nebyl. Akce byla sehrána agentem StB Ludvíkem Žifčákem vystupujícím v roli studenta Milana Růžičky.
Dodnes, téměř 30 let později, davy a politikové se shromažďují 17.listopadu v místě incidentu a zapalují svíčky na památku zabitého studenta.
Ludvík Žifčák má srandu z toho, že je jediný žijící člověk, který má památník uctívající jeho smrt.
Václav Havel
Po pádu komunisticlé vlády vedení převzalo Občanské forum a nastal boj o příštího Presidenta. CIA investovala do vytvoření image Václava Havla ale vynořl se silný rival kandidující na presidenta - Alexander Dubček.
Zatímco Václav Havel byl více známý a polularní v cizině než doma, Alexandr Dubček byl známý a polularní hrdina Pražského jara.
Havla děsila představa Dubčeka jako kanidáta v presidentských volbách.
Po jednání v Praze Dubček slíbil, že nebude v prezidentských volbách kandidovat a tak umožní Havlovi stat se Prezidentem. Později ale zatelefonoval Havlovi z Jihlavi aby mu oznámil, že své zhodnutí změnil a že kadnidovat bude. Havel a jeho bodyguard Stanislav Milota vyrazili okamžitě do Jihlavy. Po rozhovoru s Dubčekem uzavřeli dohodu. Dubček nebude kandidovat v těchto prezientských volbách výněnou za to, že Havel bude Prezidentem pouze na jedno období a nebude kandidovat v příštích volbách. Jak mně to Milota popsal, Havel nakonec klečel před Dubčekem na kolenou, líbal mu ruce a děkoval za tuto dohodu. Jen se za nimi po odchodu zavčeli dveře, Havel se obrátil k Milotovi a řekl: "Stejně se na něj vyserem!"
Alexander Dubček zemřel po automobilové nehodě dva roky později.
FOND Z
Když Prezident Václav Havel zjistil, že v StB archivech jsou spisy na všechny disidenty, okamžitě nařídil svému ministru vnitra Richardu Sacherovi spisy členů Charty 77 a členů vlády zapečetit a uložit to tak zvaného FONDU Z.
Tento zapečetěný archiv dokumentů byl potom přepraven Janem Langošem na neznámé místo.
Jan Langoš zemřel v automobilové nehodě.
(na rovné rovné opuštěné silnici se srazil s bagrem)
POHLED ZPĚT DO HISTORIE
Major KGB Anatolij Golicyn uprchl v proisinci roku 1961 do Spojených států s informacemi o sovětské dlouhodobé strategii. Poskytl CIA soubor dokumentů včetně jednoho, který popisoval nové vedení odboru dezinformací KGB (oddělení D). Golicyn varoval CIA, že sovětské dezinformace jsou pečlivě vypracovány na podporu dlouhodobého plánu, v němž se váhy moci nenápadně posunou ve prospěch komunistického bloku.
CIA nebrala Golitsyna vážně a povolila mu vydat knihu pod názvem Nové lži za staré. Tato kniha obsahovala 148 předpovědí, mimo jiné:
•Do roku 1986 se do čela Sovětského svazu postaví člověk s "liberální reputací."
•Tento muž zahájí "změny které předčí představy Marxe či praktický dosah Lenina a pro Stalina by byly absolutně nemyslitelné."
•Sovětský systém bude liberalizovaný a liberalizace "bude okázalá a velice působivá." Je možné, že dojde k formálnímu prohlášení o zredukované roli komunistické strany. Její monopol bude navenek omezen.
•Dojde k reformě KGB. Disidenti doma budou amnestováni. Ti v zahraničí se budou moci vrátit a nastoupit do vládních funkcí.
139 of 148 Golicynových pčedpovědí se do konce roku 1993 vyplnilo - přesnost 94%.
"Dějiny jsou rozmarné stvoření. Závisí na tom kdo je píše."
Former Soviet Premier, Mikhail Gorbachev
V červenci 2006 během večeře v Bruselu s Pete Bagleym, bývalým šéfem CIA pro východní Evropu, jsem položil otázku: "Jaký je rozdíl mezi realitou, kterou nám prezentují media a tím co se zkutečně děje"? Jeho manželka bez rozmýšleni odpověděla:"Live in deception or shoot yourself".
___________________________________________________________
P.S.
Gorbačev sám připustil, že během jednoho zasedání, kde ho někdo obvinil, že reformní program Perestrojka nebyl dostatečně promyšlený, odpověděl: "To není Pravda, soudruzi! Když jsem nastoupil do úřadu, tak tam na mě čekalo 102 podrobných studijních prací formulujících co se má dělat." Takže sám přiznal, že Perestrojka nebyla jeho idea. Všechno bylo předem připraveno. A kdo tedy všechno připravil? Andropov.
Robert Buchar September 5,2014
(Puvodni text, ktery mi autor poslal, byl provazen velkym mnozstvim fotografii, vetsinou verejne dostupnych. S fotkami by tento blog byl prilis velky (system ma technicky limit), proto to zverejnuji i bez nich. Jsem ochoten puvodni soubor poslat emailem, pokud autor nema nic proti - nebo to nakonec muze zaslat i on sam, kdyz mu napisete.)
