Kudy vlastně vede cesta do pekel ?
Expremiér Topolánek se v souvislosti s právě gradující hospodářskou krizí již dříve veřejně vyjádřil, že státní protekcionismus je "cestou do pekel".
Ano, možná, ale nezbývá než dodat, že celý myšlenkový rámec dnešní pravicové nomenklatury je cestou tímto vytyčeným směrem. Éra posledních dvou desítek let je charakterizována nejen doložitelným úpadkem lidské morálky, ale též i rozvolněním rodinných a osobních vazeb, degradací tradičních společenských a občanských hodnot, odbouráváním základních životních jistot nebo jen obyčejným přepisováním dějin, účastí naší armády v dobyvatelských demokratizačních válkách Západu apod.
Kde beru jistotu k tomuto přesvědčení? Argumentů je nepřeberně, ale pro omezený prostor uvedu namátkou jen pár aspektů, o kterých se domnívám, že mají v tomto kontextu jistý význam a jsou aktuálně frekventovány médii. (A v současné předvolební kampani tak vyznívají o to silněji a častěji).
Jedním z těch zásadnějších by mohl být nárůst počtu a vlivu extrémistických skupin a hnutí, které se dokonce již transformovaly v nejmenovanou politickou stranu. (Avšak jednotlivce obdobného ražení lze zaznamenat i v ODS, když jeden z jejích členů pořádal v Plzni "extrémistické" protestní pochody). Tento jev bývá obecně zaznamenáván v sociálně - dysfunkčních společnostech a bývá předzvěstí zvýšeného společenského napětí a pokusu o radikální politickou změnu celého systému.
Nebo např. schizofrenní postoj vládnoucí ultrakonzumistické části společnosti tkví v postoji k ženám. Přestože hlasy naší pravice populisticky a silně volají po plném zrovnoprávnění nebo větším zapojení žen do politiky, na straně druhé tato panující kapitalistická elita degraduje prototyp úspěšné ženy do společenské role modelky, miss, asistentky podnikatele, golfistky.
Nebo např. škodlivým pro rozvoj a využívání intelektuálního potenciálu společnosti se jeví postoj mnohých pravicových politiků ke vzdělání a vědě. Před volbami je totiž velice snadné se připojit k průvodu nespokojených studentů či ve svém volebním programu naslibovat navýšení rozpočtu směrem do školství a vědy, ale po nich jen obratně kličkovat tak, aby se slibované finance dostaly úplně jinam, lépe do soukromého sektoru, nejlépe do kapes spřízněných osob. Přesto si ale po dvaceti letech práce ve školství myslím, že tento rezort zase až tolik o penězích není.
Nebo např. taková "socialistická závist", která je častým argumentačním termínem používaným zejména majiteli skoro všeho v České republice - továren, lesů, rybníků, pozemků (adresně tedy zástupci západního velkokapitálu, českých novodobých zbohatlíků, šlechty a církve). Bohužel zde musím konstatovat, že zmíněné sociální skupiny vlastní prakticky již i "budoucí životní osudy" velké části naší populace, která se tak opět od dob první republiky stala pouhým nechtěným rukojmím a prostředkem k ambicióznímu a egoistickému, pohodlnému a luxusnímu stylu jejich života bez jakéhokoliv ohledu. Zleva se prý závidí úspěch, myšlenka, kariéra či příjem, avšak není to náhodou spíše tak, že nám jde o spravedlnost, odmítání života na cizí úkor - bez vykořisťování člověka člověkem, v rovnosti před zákonem nebo třeba v touze po bezplatné zdravotní péči a vzdělání?
Nebo např. výstavba radarové základny USA, prezentovaná jako akt vedoucí k zajištění bezpečnosti USA (tvrdí se i Evropy) před útoky z Íránu a Severní Koreje, je ve skutečnosti pouhým pokusem pravicových politiků o legální zatažení amerických vojsk do republiky a vytvoření tzv. nové zóny amerického zájmu. Zastáncům radaru jde podle mého názoru zejména o skryté zakonzervování výdobytků kapitalismu a světového imperialismu v této části planety.
Pro tento článek jsem vybral zcela úmyslně zdánlivě nesourodé příklady, abych tak poukázal na to, že dnešní arogantní pravicová zvůle, která proniká a zasahuje do všech možných oblastí života člověka i společnosti, se již stává svojí intenzitou pro slušný život patologicky nesnesitelnou a při říjnových parlamentních volbách je nutno toto, alespoň dle mého názoru, zohlednit a dát najevo. I proto, že považuji větší část společnosti za zdravou a slušnou, nezasloužící si dále žít v aktuálních útrpných zdravotních, sociálních a ekonomických podmínkách.
zdroj: Haló noviny
