KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Není třeba vyměnit jenom lodivoda, ale zřejmě rekonstruovat celou loď. Česká republika je za uplynulých dvacet let v třetí krizi. Předtím ty dvě byly díky vlastnímu umění ekonomiky a hospodářské politiky předchozích vlád, třetí je kombinací vlastní cesty se světovou hospodářskou a strukturální krizí. Svět určitě z této krize vyjde jiný, neopravený, nestejný.

Když se podíváme na uplynulá léta, jak se nám podařilo přiblížit rozvinutým zemím Evropské unie, zjistíme, že se nám podařilo před několika lety dosáhnout v tom dohánění úrovně před dvaceti lety a teď znovu padáme. Neustále lítáme mezi 72 až 60 procenty HDP v Evropské unii, té rozvinutější části, a neposunuli jsme se ani o centimetr výš.
Já bych možná položil několik řečnických otázek.

Vzorem jsou severské státy

Kde je největší obecná spokojenost občanů se svým státem měřená mezinárodními, tudíž i objektivními organizacemi, které se tímto zabývají? Odpověď je nasnadě, protože je exaktně dána v různých statistikách. Jsou to severské státy.

Kde se nejlépe zatím vyrovnávají s dopady krize a kde propad HDP je nejnižší? Zase se odvolávám na statistiky OECD a Eurostatu. Jsou to severské státy.

Kde však je ten dopad nejtvrdší, nejhorší, kde dopadl nejvíce na občany? Jsou to ti tzv. ekonomičtí tygři, kteří se řídili návody a metodikou Mezinárodního měnového fondu. Dnes jsou v bankrotu a možná i před velkou občanskou nespokojeností. A tam se snaží naše pravice dostat i Českou republiku svými ekonomickými představami.

Kde jsou nejvyšší daně? No kupodivu tam, kde je nejvyšší spokojenost obyvatelstva a kde ekonomika zatím nejlépe funguje. Jsou to státy severského typu.

Zálohy České poště na penze

A tak konstatuji, že Česká republika je v novém totalitarismu, a to je totalitarismus neoliberalismu. Jako by neexistovala žádná jiná koncepce, jako by jediný, jediný správný, jediný rozumný, jediný ten, který dokáže světem pohnout kupředu, byl neoliberalismus. A tak jsme tedy dospěli k tomu, že jsme omezovali příjmy do státního a veřejných rozpočtů. Tomu jsme museli přizpůsobovat výdaje a dostali jsme se tam, kde jsme. Byly podtrženy příjmy, dopadá to tedy jak na státní rozpočet, tak i tvrdě na veřejné finance, které jako by z té výšky nebylo vidět. Tím se komplikuje úloha státu a její sociální funkce, chcete-li principy sociálního státu.

Jak byl sestavován státní rozpočet na rok 2009? K tomu už kolegové hovořili, takže se k tomu nebudu vracet. Ale myslím si, že současný ministr financí Eduard Janota by o tom mohl podat nejpravdivější svědectví, protože u sestavování letošního rozpočtu, ale i různých politických tlaků byl, a ví o tom nejvíc.

Propad na příjmech ministerstva práce a sociálních věcí, a tady hovořím už i o roku 2010, je samozřejmě problematický, a to si ministerstvo v podstatě určitým samofinancováním pojistných systémů 75 procent svých příjmů zabezpečuje jakoby z výběru té vedlejší daně, chcete-li pojistného.

Když se podíváme na problém, který vznikl v roce 2009, tj. jak ufinancovat důchody, stojíme znovu před problémem zálohy České poště na vyplácení důchodů v prosinci a v lednu, na přelomu roku 20092010. Ale tento problém jsme tady řešili v roce 2006, kdy jsme dostali vlastně také rozpočtové opatření tehdy ministra financí, exministra financí kolegy Vlastimila Tlustého, a kdy jsme uvolnili vytvořenou rezervu na důchodovém účtě z minulých let, z přebytku výběru a kdy bylo řečeno: Ano, tady se to vyplatí a už jednou provždy se dostaneme do situace, kdy si nebudeme muset půjčovat v roce na výplatu důchodů. A stojíme před stejným problémem: je znovu třeba České poště vyplatit více peněz.

Důchodový účet a nezaměstnanost

Proč jsou větší výdaje na důchodovém účtě? Přesný přehled budeme vědět, až budeme mít závěrečný účet. Ale já si dovolím odhadnout již dnes, že jedna z vážných příčin je nárůst počtu předčasných důchodů vzhledem k tomu, že lidé ve vyšším věku, kteří se dostávají kvůli krizi do nezaměstnanosti, v tom vidí vlastně určitý prostředek, jak se sociálně zabezpečit a jak z problémů nejenom ekonomických, ale i stresových vyjít. Čili nárůst počtu důchodců, ne starobních důchodů, ale předčasných důchodů. A tak vlastně důchodový účet řeší problém nezaměstnanosti a solidarizuje se se státním rozpočtem. A na druhé straně se tvrdí, že je nevybilancovaný.

Když se podívám na problém politiky zaměstnanosti, tak rozpočet, který připravila minulá vláda a který za ministerstvo práce a sociálních věcí připravoval pan exministr kolega Petr Nečas, počítá na podporu v nezaměstnanosti s pěti miliardami korun. Pomocí různých rozpočtových opatření v rozpočtovém výboru byla tato částka k listopadu 2009 navýšena na 14 miliard 383 milionů 85 tisíc, téměř trojnásobek rozpočtované částky. A tak bychom mohli pravděpodobně pokračovat ve výčtech.

Deficit, o kterém se nemluví

Ale my stojíme před paradoxem. Paradoxem, který souvisí se zákonem o státním rozpočtu, s tím, jakým způsobem je projednáván a jakým způsobem je laděn. A tak vzniká obrovský deficit, o kterém se mluví, ale ke kterému se sněmovna sejít vůbec nemusí! A jsou to sakra desítky miliard korun! Přijímají se rozpočtová opatření, která mění v podstatě schválený státní rozpočet, v rozpočtovém výboru, ale gesční výbory většinou nemají o těch kapitolách, které projednávají dvakrát do roka, jednou u státního rozpočtu, jednou u závěrečného účtu, vůbec přehled, ani šajn. A de facto řada z vás se možná o posunech dozvěděla až z tisku, který předložila vláda. Ale pokud chceme mírně procentuálně, skoro zanedbatelně pohnout s výdajovou částí rozpočtu, který byl v prvním čtení odsouhlasen, musí se sejít mimořádná sněmovna. Je to samozřejmě v regulích, je to nutné, je to pozdě, je to tak, ale myslím si, že na sestavování rozpočtu a dalším jeho průběhu ve sněmovně bychom se mohli zamýšlet nejenom s problémem státní pokladny a informačního systému, ale i tak, jestli do budoucna není třeba něco změnit.

Solidarita nám není cizí

Klub KSČM nehlasoval pro tento rozpočet. Není pro bezhlavé zadlužování se státu na úkor příštích generací. Ale dnes není na stole jiná alternativa, jak pomoci tzv. obyčejným občanům, než je tento návrh. Přiznám se, že s tím mám velký vnitřní problém, ale v zájmu těchto občanů jsem připraven pro návrh zvednout ruku. Ale chtěl bych občanům sdělit, že příčina není jenom v krizi. Je v uznané ekonomické teorii, je také v tom, že koaliční většina sněmovny schválila zrušení progresivního zdanění, zavedení stropu na odvody na sociální zabezpečení, státní politiku zaměstnanosti a všeobecné zdravotní pojištění, že došlo dle mého názoru k nerozumnému kroku, a to ke slevě na sociálním zabezpečení pro zaměstnavatele. Asi jsem nevyjmenoval vše.

Rozumím tomu, že jedna část politického spektra to má jako volební program, neboť to pomáhá jejím voličům. My se díváme na problém trošku jinak. Nepovažujeme slovo solidarita za nadávku a snažíme se, aby zde zazněla také myšlenka, že náš stát není jen hrstky bohatých, ale nás všech. Chci sdělit, že změna je možná a přemýšlejte nad ní!