KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Rusové si vymínili dodatek k nové smlouvě START. Týká se protiraketové obrany - pokud by Američané tento svůj systém rozšiřovali a ohrožovalo by to potenciál strategických jaderných sil Ruska, pak by smlouva podle Ruské federace nemohla fungovat. Je tato obava oprávněná?

Protiraketová obrana není žádné nové téma. Už v 70. letech 20. století se vztahy mezi velmocemi, USA a tehdy Sovětským svazem, v oblasti protiraketové obrany považovaly za klíčové. To, že dodnes Rusové trvají na tom, aby byly otázky protiraketové obrany řešeny souběžně s otázkami týkajícími se strategických jaderných prostředků, je logické. Souvislost je zjevná. Vůbec se nedivím, že Rusové dbají na to, aby i v nové smlouvě byla řeč o protiraketové obraně. Platí totiž, že čím menší bude počet strategických prostředků, chcete-li útočných, jaderných, tím větší bude význam protiraketové obrany. A opačně. Je zde naprosto přímá souvislost a je logické, že Rusové to považují za stěžejní podmínku pro to, aby vůbec bylo možné dál s Američany jednat.

Je možné říci, že jde o důvěru?

Ano, a to bych chtěl zdůraznit. Je to především otázka vzájemné důvěry. Pokud se budou obě strany jen nepatrně podezřívat z toho, že všechno není naprosto v pořádku, a že by snad krok té či oné strany mohl vést k tomu, že by se změnil poměr sil, který proti sobě dlouhodobě po desítky let budovaly, nic dobrého by z toho nevzešlo. Pevně věřím, že nebude nutné, aby Rusové přijímali nějaká opatření. Stále doufám, že prezident Barack Obama zůstal u realismu, který prokázal, když zrušil projekt budování třetího pilíře v Česku a v Polsku. Až zase nabere dech a získá dostatečnou podporu ve vlastní zemi, možná se odhodlá k tomu, že v Evropě ani další systémy, které by mohly znepokojovat ruskou stranu, budovat nebude.

Ruský prezident Dmitrij Medveděv však ve svém projevu při podpisu smlouvy na Pražském Hradě, a pak i ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, která jednala s českým ministrem zahraničí Janem Kohoutem, nemluvili o nějakých dvoustranných dohodách ohledně protiraketové obrany, ale o tom, že raketový štít by měl být projektem NATO. Není to pro nás, kdyby jeho součást měla být na našem území, totéž?

Slova o tom, že by mělo jít o projekt NATO v době, kdy 90 procent vojenského potenciálu Aliance představují USA, je jen pokus o úhybný manévr, obezlička. Dnes NATO je a padá se Spojenými státy. Ve chvíli, kdy USA myšlenku Severoatlantické aliance opustí, vystoupí například z NATO, pak Aliance končí. NATO nemá vojenské opodstatnění bez Spojených států amerických. Pozice USA v Alianci je tak obrovská, že vůbec nemá cenu uvažovat o tomto paktu bez nich.

Nakolik by bylo pro Evropu přijatelné, aby zmíněný raketový štít, protiraketové obrany, byť pod hlavičkou NATO, byl umístěn v Evropě?

Existuje několik úrovní protiraketové obrany. To, o čem je řeč v tuto chvíli, jsou prostředky, které se označují jako protiraketová obrana bojiště. Na tom se podílí Severoatlantická aliance. Tam dokonce participuje i ČR, česká armáda. Je to úplně něco jiného, než to, co byla původní myšlenka protiraketové obrany USA, která se týkala především strategických balistických raket. Je to zcela jiná kategorie a dost se to nyní zaměňuje. Protiraketová obrana bojiště jsou rakety krátkého a maximálně středního doletu. Tam je dolet několik desítek, maximálně stovek kilometrů. Dostupnost je také omezená. A je to určeno úplně proti jiným kategoriím zbraní než v případě strategických balistických raket, které by mohly létat z kontinentu na kontinent, a které by znamenaly opravdu výrazné ohrožení v případě války.

Šéf české diplomacie Jan Kohout sdělil, že na summitu v Lisabonu by měla být protiraketová obrana jedním z hlavních úkolů Aliance…

Jde o summit, na kterém se bude letos na podzim přijímat nová strategická koncepce NATO. Protiraketová obrana tam má být jedním z témat. Severoatlantická aliance už několik let deklaruje, že musí dosáhnout shody, pokroku, v budování právě protiraketové obrany teritoria, bojiště. Jde o to, aby se jeden stát vedle druhého mohl cítit bezpečně. Nejde o strategickou záležitost, jak to bylo koncipováno za Ronalda Reagana nebo za George W. Bushe, kteří usilovali o to, aby byla opravdu vybudována masivní protiraketová obrana s využitím kosmických prostředků apod.

Jako laikovi mi to trochu splývá. Jan Kohout minulý týden v televizi přece zároveň řekl, že »fázovaný přístup USA« je základem tohoto systému, tj. systému protiraketové obrany Aliance…

Je naprosto evidentní, že ani v této oblasti se bez pomoci USA Evropa, tj. zbytek Aliance, neobejde. Spojené státy jsou o několik koňských délek ve vývoji vpředu. Proto je logické, že závisí na tom, jak se USA do systému v Evropě zapojí. Vývoj je velice složitý, drahý a Evropa neuvolňuje pro tyto oblasti tolik peněz, aby technologický náskok USA mohly dohnat.

Americký prezident i americká ministryně zahraničí u nás hovořili o možném navýšení českých jednotek v Afghánistánu, které Senát ČR už schválil, ale ve sněmovně to zatím nemá šanci. Copak jim může pár desítek lidí navíc tak ležet na srdci? Oč přesně jde?

Stačí si vzpomenout na předvolební Obamovu rétoriku. Tehdy považoval afghánskou i iráckou válku za nesmysl a tvrdil, že se z toho pokusí vytáhnout USA co nejrychleji. Když se stal prezidentem, ukázalo se, že to tak jednoduché nebude. Vojensko-průmyslová lobby je zřejmě tak silná, že ho přiměla k tomu, aby přistoupil na, byť dočasné, zvýšení prostředků v Afghánistánu. Ale už také jasně deklaroval, že se pokusí je od příštího léta stáhnout tak, aby měl uvolněné ruce před dalšími prezidentskými volbami. Tak jako jeho předchůdci teď strašně potřebuje, aby mu v tom kdokoli jakkoli pomohl. Proto mu jde i o 15, 20, 30 možná 50 vojáků české armády, kteří by mu mohli asistovat v Afghánistánu. I kdyby to byli civilisté, je mu to snad jedno. Ale mohl by deklarovat, že někdo USA pomáhá, nejsou v tom sami. To je hlavní důvod. Nevěřím, že do léta příštího roku se situace v Afghánistánu změní. Nakonec jeho předchůdce George Bush prohlásil, že ve chvíli, kdy vyhlásí, že se od nějakého data začnou stahovat z Afghánistánu, nezpůsobí nic jiného, (i kdyby náhodou vyvolali obrovskou vojenskou převahu, že by snad mohli Talibán zatlačit) než to, že talibánci se do toho data schovají v horách a počkají, až Američané začnou stahovat své vojáky.

Druhá poznámka, těch 30 tisíc mužů, které chtějí přidat Američané, a všichni ostatní mají sehnat 10 tisíc dohromady, asi nebude stačit k vojenskému ovládnutí Afghánistánu. Vojenská logika je v tom neúprosná. Na počet obyvatel a obrovskou rozlohu by potřebovali mnohem větší prostředky, které nikdy nejsou k dispozici. Ani těch 150 tisíc lidí, kteří tam budou nasazeni, plus vlastní afghánská armáda a policie, nebudou schopni tento vojenský úkol splnit. Logickým závěrem je, že vojensky situaci v Afghánistánu definitivně vyřešit nelze.

Premiér Jan Fischer naznačil, že vláda uvažuje o přehodnocení struktury osazenstva vysílaného do této země z ČR. Zřejmě aby ošálila odpůrce navýšení počtu českého kontingentu…

Aby bylo méně bojových vojáků? To vše je jen hra s čísly. Z vojenského hlediska to nemá žádný význam, poměr sil v Afghánistánu to zásadně nezmění. My už jsme tam poměrně masivně zastoupeni na rozměr naší armády. Je schváleno 535 lidí, což je hodně. Jestli jich tam bude o 20 víc nebo míň, nemá z vojenského hlediska žádný význam. Ale za rok touto dobou, až se začne uvažovat o stahování jednotek, budeme jen konstatovat, že se definitivního vítězství nedosáhlo.