Žežulková: Silná KSČM může odvrátit vládu velké koalice
Volební kampaň zuří i v létě. ČSSD a ODS na sebe vytahují aféry. Urážky, ale také sliby padají z obou stran. ČSSD slibuje, že vyřeší krizi a že se nespojí s ODS, ale tomu se po zkušenostech z řady krajů dá těžko věřit. ODS opět proklamuje, jak soucítí se sociálně slabými spoluobčany.
Ze zákulisí pokyvuje ustaraná tvář prezidenta Klause nad rozpočtovým schodkem, což hraje do karet i M. Kalouskovi, otci zakladateli »nové naděje« pravicového intelektuála havlovského ražení - strany TOP 09. Stejně jako při vzniku jiných podobných »nových«" stran, průzkumy preferencí opět přesvědčují voliče o šancích této strany. ODS opět straší komunismem a opět zaznívá už obehraná nota »souboje dvou nejsilnějších«, které nahrávají i mnohá média. Toto vše už známe.
Ale něco nového tu přece jen je. Nad volební kampaní se tyčí přízrak 20. výročí sametové revoluce. Na jednu stranu ho mohou pravice i ČSSD využívat k oblíbeným předvolebním výpadům proti KSČM a také to dělají, ovšem jejich účinnost stále klesá. Na druhé straně si v souvislosti s dopady současné krize více lidé klade otázku: »A co se vlastně změnilo?« Někteří lidé jsou ještě kritičtější a ptají se: »Kde zůstaly ty listopadové sliby? Kdo může za to, že došlo k rozkrádání a tunelování společnou prací vybudovaného majetku? Odkud se vzali zbohatlíci, kteří dnes bezohledně ždímou zaměstnance a nestydí se k dalšímu bohatnutí na úkor ostatních využívat i krize? Proč jsme závislost na Rusku nahradili nikoli vyšší suverenitou, ale poklonkováním USA a evropské byrokracii? Proč je dnes znovu realitou to, co jsme dříve brali jen jako ilustraci z třicátých let - fronty na pracovních úřadech?«
Na tyto otázky se těžko odpovídá všem třem hlavním protagonistům - jak ODS, tak ČSSD i KDU-ČSL. Za tuto realitu mají vládní odpovědnost. I tyto strany už sice mají nové garnitury, jejichž příslušníci mohou tvrdit: »To ne já, to Havel, Klaus, Dlouhý, Ježek atd. nebo případně Horák, Zeman, Špidla a Gross či Lux a dokonce i Kalousek,« (protože tento vlivný účastník řady vlád, přebíhající z jedné koalice do druhé, už přece v lidové straně není). Sám V. Havel, který má stále ctižádost vystupovat jako mravní autorita, raději nepřipomíná své listopadové projevy, aby nemusel přiznat svou odpovědnost. A prezident Klaus by asi na otázku k důsledkům privatizace nejspíše odpověděl: »A vy jste kdo?« Zelení svou spoluodpovědnost nedokázali ani zastřít. Zdá se, že se rozpouštějí v politickém spektru a že jejich roli by měla převzít právě »nová a nadějná« strana TOP 09.
Ta ještě nevládla a na to její tvůrci sázejí. Může se jim to povést, pokud ovšem lidé stihli zapomenout, že v jejím čele stojí výrazná tvář polistopadového režimu, takřka pravá ruka Václava Havla, reprezentant nástupu »šlechtické kliky«, který si nejen »urval« zpět kus národního bohatství, ale taky docela výrazně ovlivňoval politiku. A to už nemluvíme o neslavném působení pana knížete v Topolánkově vládě.
Je proto zcela namístě, aby KSČM, která už se dávno distancovala od všech deformací minulého režimu, i když se pravice i ČSSD tváří, jako by to neslyšely, použila heslo »Dvacet let nesplněných slibů«. Není to výsměch lidem, kteří v listopadu sedli na lep. Jde o to připomenout všem, kteří cítí, že byli opakovaně oklamáni, že se o podobný klam mohou znovu pokoušet další tzv. nově vznikající strany. A že není řešením na volby rezignovat. Chceme v lidech podnítit kritičnost i odhodlání k tomu, aby nevyhovující realitu pomáhali měnit.
KSČM jako jediná z parlamentních stran hlasovala proti všem zákonům, které zhoršovaly situaci poctivě pracujících a sociálně potřebných lidí. Má jasný program, jak řešit vážné problémy společnosti. K tomu ale potřebuje širokou podporu. Jedině silná KSČM může odvrátit ještě mocnější diktaturu bohatých - vládu velké koalice. Právě tuto skutečnost je třeba připomínat všem lidem, než půjdeme k volbám.
zdroj: Haló noviny
