Levice se před volbami vymezovala proti Andrejovi Babišovi, mimo jiné jako proti trestně stíhanému oligarchovi. Vymezit se vůči konkurentovi je logické, ba přímo nutné. Volební výsledek ovšem ukázal, že tato argumentace nestačí, že voliče trápí i jiné věci. A že nakonec sliby hnutí ANO mnozí ocenili. Jenom KSČM sebralo nakonec ANO více než čtvrt milionu hlasů. A jen opakovat při vládním vyjednávání stejné argumenty voliče zpět nevrátí.
Tradiční pravice se nyní až dojemně strachuje, aby socialisté nepáchali mesalianci jednáním s velkokapitalistou. S kým se politik musí bavit, ale určuje volič – a volič rozhodl, že Andrej Babiš je volební vítěz. Nevolili za kapitalisty či proti nim. Prostě proti starým kmotrovským stranám klidně volili stíhaného oligarchu. Možná je to vyhánění čerta ďáblem. Vláda levice ale nyní není na řadě a trucovat v koutě oslabené levici oslovit voliče nepomůže. Potřebuje získat čas a rozhodnout se pro nejméně špatné řešení.
Je jasné, že vláda Andreje Babiše nebude plnit program KSČM. Osobně netrpím ani nějakou nacionalistickou iluzí, že domácí kapitalista je snad menší kapitalista. Ale připomínat šéfovi ANO sliby, na které nalákal statisíce levicových voličů, smysl má. Když je Babiš zradí, přivítáme je pak z vandru za populistickou iluzí zpět. Tím, že oligarchovi necháme příležitost ukázat pravdu o sobě, lze získat čas. Rozhodně to neznamená podporu demontáže ústavního pořádku ani napomáhání prorůstání moci ekonomické, politické a mediální.
Až své voliče zradí, přivítáme je z vandru za populistickou iluzí zpět. Foto FB A. Babiše
Levice nemůže být nadšená z výsledku voleb a ani se nechystá líbat oligarchův prsten. Jmenování vlády má ale nyní v rukou prezident. Pokud on bude chtít, tak varianta vlády bez Babiše prostě neexistuje. Umožňuje to právní presumpce neviny, i když možné očištění soudem je zatím v nedohlednu. A také fakt, že na politickou funkci premiéra se zákaz spolupráce s StB formálně nevztahuje. Aktuálně o tom rozhoduje Miloš Zeman. A tím, že takzvaný Kalouskův blok odmítl Babiše za premiéra, se z takového směru vyjednávání zcela a úplně vyřadil. A šílí hlavně proto, že nemá patřičný vydírací potenciál.
Pokud není na stole jiná varianta, dostali bychom se nakonec až k předčasným volbám. Proměnu názorů voličů kolem nevidíme a taky je reálné očekávat, že výsledek dalších voleb ještě v tomto roce by v nejlepším případě vedl k obdobným výsledkům jako v říjnu 2017. Nejsou to proto vítězové posledních voleb, Babiš ani Zeman, komu by předčasné volby měly nejvíce vadit. Zvláště pokud budou moci říkat, že je vyvolali ti, co nebyli ochotní jednat. Proč by měla levice slepě následovat Kalouskův blok s jeho neúčinnou defenzivní strategií?
Co zbývá
Pro antikapitalistickou levici by vskutku bylo bizarní vládnout bok po boku s velkokapitálem. Ale pomoci odblokovat jednání o vládě, aby se politická scéna neposunula zpět do časů premiéra Topolánka a Nečase, logiku má. Volba je pak jednoduchá. Stát se součástí nikam nevedoucí blokády kmotrovských stran, nebo konstruktivně využít nabídky volebního vítěze a ovlivnit aspoň částečně podmínky vzniku jeho vlády? Koaliční vládnutí bývá možná stabilnější, ale menšinová vláda není nic mimořádného ani neústavního.
Menšinová vláda neznamená ani rezignaci na vliv marginálních a krajních názorů. Ta hysterie je nepřiměřená. Přímé „le penovské“ vlivy na vládu nejsou přece nutné. Je na Sněmovně, aby prostě nekývla na excesy krajní pravice. Představitelé relativizace rasismu a šíření kulturní nenávisti volby nevyhráli. Testem už byla reakce na zlehčování romského holocaustu ze strany SPD. Ani očividné výmluvy SPD neotevírají cestu k tomu, aby se podobné názory promítly do sněmovní praxe, ale ani programu vlády.
Jaká je tu tedy lekce z realismu? Takzvaný Kalouskův blok a s ním i kmotrovské strany se rozhodly vést svatý boj s nástupem oligarchy, který je trestně stíhaný a kterému slovenský soud zamítl žalobu na evidenci v archivu StB jako agenta. A současně také chtějí zabránit spoluprací premiéra s extremisty. Obojí však zjevně mít nemohou. Jediný způsob, jak čelit vládě ANO opřené o SPD, je vládnutí s Andrejem Babišem. Jakýkoliv exorcismus vůči předsedovi vítězné strany za daných podmínek prostě nenabízí pozitivní řešení.
Pro pragmatickou pravici nemůže být v principu programový problém ve vládnutí s velkokapitalistou. Pro antikapitalistickou levici je takové spojení spíš konkubinát, i když Babiš nabízí levicovým voličům řadu dílčích ústupků. Ale můžeme si například realisticky připomenout separátní pakt, který v březnu 1918 v Brestlitovsku podepsali ruští bolševici s německým nepřítelem. Takzvaná hanebná smlouva před 100 lety získala Rusku za ústupky mír a čas na vyřešení vnitřních věcí. Touto oběti se tak předešlo scénáři mnohem ničivějšímu.
