Budoucnost je naše
Že pravicové myšlení ve většině sdělovacích prostředků přetrvává, ba dokonce v poslední době v souvislosti s výročím 17. listopadu narůstá, víme. Kromě komunistů se na tapetu jisté skupiny, jež prohrála prezidentské volby, dostal prezident Zeman. Přispěla k tomu nemálo aktivita amerického velvyslanectví i našich »příznivců« zpoza oceánu. Když tak přemýšlím o uplynulých dvou týdnech zostřené, téměř jednosměrné propagandy, musím si opravdu dát otázku, kam její organizátoři, mnohdy za využití neznalců ze sociálních sítí, směřují. To, že by se domnívali, že se jim podaří donutit prezidenta Zemana k abdikaci, nelze brát vážně. A oni to sami vědí. Jde tedy o vyvolání jisté atmosféry ve společnosti, jež by přerostla v pravicový převrat anebo nový »mejdan«, tentokrát nekrvavý? Jakýsi, řekněme, nový Antiúnor či dokonce Antilistopad?
Přiznávám, že nemám rád expresivní slova ani expresivní myšlenky - objevují se někdy i v příspěvcích našich čtenářů – proto jsem se plně nepostavil po bok prezidenta Zemana v jeho Hovorech z Lán, proto ani příspěvky docházející do společnosti Futura naladěné obdobně nevítám. I když chápu, že především příslušníci starší generace mohou své zklamání z polistopadového vývoje vyjadřovat různě. Srovnám-li však ostatní mediální scénu - v expresivnosti se tiskoviny, a dokonce Česká televize předhánějí. Vyzvedáván je pan Kalousek, jenž své »hovory z Lán« má snad na denním pořádku. Koupě obrazu reagující vulgárně na prezidenta od kontroverzního výtvarníka z Plzně expresivnost jeho myšlení jen dokládá. Někdy si musím proto dokonce položit otázku, zda naše výrazivo právě v důsledku Listopadu neobhroublo, stejně jako celá naše společnost? Vztahy mezi lidmi se po onom Listopadu zproblematizovaly. Už se nescházíme v agitačních či jiných střediscích na oslavy všeho druhu, kromě snad těch nejintimnějších, už si nevypomáháme »akcemi Z« při zkrášlování našeho prostředí anebo vybudování školek. Je to škoda, ale taková je doba. Doba postavená na individualismu. Doba, v níž člověk je vychováván na amerických filmech plných násilí, rvaček, střílení a vzájemné nenávisti. Nedivme se, že část mladých tento způsob myšlení vnímá jako »in«.
Zkusme proto být přece jen tolerantnější k myšlenkám, odhalujme nenávist a pravdoláskové lži, ale bez podpásovosti, bez vulgarity, odložme zbytečnou expresivnost myšlenek, nikoho totiž nepřesvědčuje, ale spíše odrazuje, nenapadejme, ale vysvětlujme, a to i přesto, že druhá strana postupuje jinak. Řekněme si, že budoucnost totiž není jejich, ale naše. A budeme mít pravdu.
Milan ŠPÁS
