KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Změní-li se v zemi politické a ekonomické poměry, má to samozřejmě vliv i na všechno ostatní, a to i na podnikovou sféru v odvětví zemědělství. V socialistickém období dominantní místo v našem zemědělství měly družstevní podniky, významné místo měly podniky státní, zatímco role soukromého hospodaření byla nevýznamná. To vše měřeno jejich podílem na obhospodařované půdě. Dnes v českém zemědělství hospodaří podniky právnických osob (zemědělská družstva a obchodní společnosti - akciové společnosti a spol. s r. o.) a podniky osob fyzických.

Ovšem za mimořádnou pozornost stojí toto: ze všech postsocialistických zemí se zachovalo většinové postavení velkých podniků pouze u nás a na Slovensku (nepočítáme sem Polsko, kde role družstev byla malá). Není bez zajímavostí, že stejně je tomu tak i v případě východních spolkových zemí Německa, na území bývalé NDR. O čem to vypovídá? V každém případě mimo jiné o tom, že ze strany těch, kteří byli přímými účastníky dění v našem zemědělství (členové družstev a také i všichni ostatní vlastníci půdy, na které družstva hospodařila), měli zájem na tom, aby vše osvědčené i v nových poměrech nadále pokračovalo.

Naprostá většina JZD se transformovala do nové podoby ZD (členové získali podíly na čistém jmění družstva, a to na základě vložené půdy, živého i mrtvého inventáře, ale i podle počtu zde odpracovaných let) a mnohá z nich v průběhu dalšího vývoje z nejrůznějších důvodů nabyla podobu akciových společností. Na bázi státních statků většinou vznikaly spol. s r. o.

Podle údajů za rok 2013 hospodaří v ČR podniky právnických osob na 70 procentech obhospodařované půdy (z toho na 50 % hospodaří obchodní společnosti a na 20 % ZD), podniky fyzických osob na 30 %. V posledních letech již k významnějším změnám v tomto směru nedochází.

Produkce a ekonomické výsledky

Jenom na první pohled se nezasvěcenému pozorovateli může zdát, že každý zemědělský podnik vyrábí téměř všechno, co vyrábět lze. Není tomu doslovně tak. Ale rozdíly mezi podniky spočívají především v tom, že stejná plodina, stejný chov (a tím i produkce) nemá zdaleka stejnou váhu. Můžete chovat na 100 ha pět, ale také 30 dojnic. Tato skutečnost má vliv na strukturu osevních ploch a na mnoho jiných souvislostí, spojených s fungováním podniku jako celku.

Ústav zemědělské ekonomiky a informací, který se problematikou zabývá, každoročně předkládá výsledky výběrového šetření jak pro potřeby Eurostatu, tak i v daleko podrobnějším členění sledovaného souboru podniků pro naši odbornou veřejnost. Podniky hospodařící na půdě člení do čtyř skupin. Už jejich název o mnohém vypovídá: polní výroba, produkce mléka, chov skotu a smíšená výroba.

K údajům v tabulce jenom několik poznámek. Ukazuje se, že čím nižší váha živočišné výroby, tím vyšší ekonomický výsledek. Překvapuje poměrně nízký podíl živočišné výroby v případě chovu skotu. V tom hraje roli vysoký podíl ostatní, tj. nezemědělské produkce. Jsme svědky za prvé velkých rozdílů v produkci na jednotku půdy a v proporcích rostlinné a živočišné výroby. Jestliže v podnicích hospodařících na čtvrtině výměry půdy je zastoupení živočišné výroby zanedbatelné a v další skupině s podílem 15 % velmi nízké, nedivme se, jak je na tom zemědělství jako odvětví.

Podnik se řídí ekonomickými kritérii: aby dosáhl takových tržeb, které mu umožňují uhradit materiálové i mzdové náklady a nad to zajistit určitý přebytek jako zdroj jeho dalšího rozvoje. Těch vlivů, které na jeho rozhodování působí, je mnoho. Proto se nedivme, že i mezi skupinami podniků jsou významné rozdíly, ale v rámci dané skupiny i mnoho shody. Podnikové zájmy mohou, ale nemusí být se zájmy odvětví totožné. Údaje v tabulce o tom vypovídají přesvědčivě.

Podpory a hospodářská politika

Podpory ve skupinách podniků zaměřených na polní výrobu, mléko, chov skotu a smíšenou výrobu na hektar činily 6,7 až 12,3 tisíce korun. Jejich podíl na hodnotě produkce se pohyboval od 21 do 26 % s jedinou výjimkou: v případě chovu skotu (výrobní zaměření s nejnižší produkcí na jednotku půdy) podpory téměř dosáhly hodnoty produkce. Příklad hodný k zamyšlení pro hospodářskou politiku.

Jedním z výrazných rysů Společné zemědělské politiky v EU je existence dotací. Naše země obdrží na celé období do roku 2020 každým rokem z rozpočtu EU ročně 23 miliard Kč na přímé platby a dalších osm miliard na rozvoj venkova. Samozřejmě, že zde platí jednotná pravidla o tom, jakým způsobem lze uvedené zdroje použít. Ale určitý nikoli nevýznamný prostor zde je. Jestliže má tedy nynější vláda v souladu se svým prohlášením v úmyslu dělat vše, co by vedlo k žádoucímu obratu (podpora živočišné výroby, a to zejména chovu skotu, domácí výroby zeleniny a ovoce apod.), tak tyto možnosti zde existují.

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)
FOTO - autor