KSČM Frenštát pod Radhoštěm

O evropském zemědělství toho víme poměrně dost, a to zejména o podnikové sféře. V našich zelených zprávách se rok co rok od vstupu do EU uveřejňují výsledky hospodaření zemědělských podniků ze všech zemí Unie. Umožňuje to výběrové šetření podniků - FADN. Pro informaci čtenáře stačí uvést toto: co země (její průměrný podnik), to 130 údajů - od výměry obhospodařované půdy až po aktiva a pasíva. Pro nás podmínky srovnatelnosti nejvíce samozřejmě splňují okolní země: Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko.

Rozdíly ve výkonnosti

Základní ekonomickou jednotkou odvětví je podnik. Jeho výkonnost určuje i prosperitu zemědělství jako celku. Za rozhodující kritérium se považuje čistá přidaná hodnota (ČPH) na pracovníka (jejími složkami jsou mzdy a zisk). Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2012 v přehledu za země EU uvádí následující hodnoty: Německo - 836 tisíc korun, Rakousko - 520, Česko - 359, Polsko - 178 a Slovensko - 148 tis. Kč. Jedná se až o nepochopitelné rozdíly, které si zasluhují pozornost. Za podstatné lze považovat následující: všechny údaje z výběrového zjišťování jsou na Kč převedeny podle směnného kurzu koruny, tj. 25 Kč za EUR. Ale již z dřívějších analýz je nám známo, že ukazatelem, který v tomto směru je mezi zeměmi EU (a nejenom) srovnatelným, jsou hodnoty v paritě kupní síly, nikoli podle směnného kurzu. Takže pozornost zaslouží právě tento pohled.

Parita kupní síly bere v úvahu různé hladiny cen veškerého zboží a služeb, tj. to, co tvoří spotřební koš. Vyjdeme-li z údajů citovaného pramene, tak reálná výkonnost české ekonomiky je ve srovnání s tím, jak to vychází podle směnného kurzu, vyšší o 40 procent, slovenské o 46 a polské dokonce o 71 %. To vše souvisí se spotřebitelskými cenami. Představují-li v roce 2011 v zemích EU27 100 %, Německo je na úrovni 103, ale Česku odpovídá hladina spotřebitelských cen 77, Slovensku 72 a Polsku dokonce jenom 59.

Má toto všechno nějakou souvislost s rozdíly v produktivitě, jak jsme to zde uvedli? Samozřejmě. Vždyť hrubý domácí produkt (HDP) představuje sumu toho, co vzniká ve všech jednotkách, které se na jeho tvorbě podílejí. Zkresluje-li směnný kurz HDP, stejně tak zkresluje i ČPH na podnikové úrovni. Z toho lze jednoznačně odvodit, že srovnatelná hodnota naší ČPH nebude činit 359 tis. Kč, ale 504 tis. Kč (359 x 1,404), v případě Polska 304 tis. Kč (178 x 1,710) a Slovenska 219 (148 x 1,460).

Nejvyšší záporné saldo

Takže situace ve srovnání s Rakouskem a Německem vypadá jinak, ale zejména v případě Německa jsou i nezodpovězené otázky: z čeho vyplývají ostatní rozdíly? Bylo by velice užitečné znát odpověď.

Všimněme si zahraničního obchodu. Jeho role je významná a současně velmi diferencovaná. Naprosto dominantní postavení má Německo. Jistě i proto, že má největší výměru zemědělské půdy s vysokou intenzitou výroby, s rozvinutým potravinářským průmyslem. Je to i země s největší ekonomikou v Evropě.

Polsko a Německo patří mezi naše nejvýznamnější obchodní partnery i v oblasti agrárních produktů. Vůči těmto zemím vykazujeme nejvyšší záporné saldo - v obou případech v roce 2012 zhruba devět miliard korun. Lze celkem pochopit, proč Polsko má z obchodů zemědělských a potravinářských výrobků přebytky. Ale proč má Česká republika vůbec nejnižší podíl hodnoty exportu na importu agrárních produktů mezi všemi zde uvedenými zeměmi?

Je to tak, na tom se v nejbližší době zřejmě nic nezmění, ale současně je zde důkaz, jak velké potenciální možnosti pro další rozvoj zde existují. Pro poučení nemusíme chodit daleko: proč dvě sousední ekonomicky velmi vyspělé země s ohromným přebytkem mezi vývozem a dovozem zboží a služeb mají současně tak vyspělé vlastní zemědělství?

Lidé, podniky, produktivita

V našich statistikách se běžně uvádí pouze údaj o počtu těch pracovních sil, které v zemědělství pracují »na plný úvazek«. Jsou to tzv. přepočítané pracovní síly (termín z dřívější doby). V tomto chápání jsou srovnatelné mezinárodně, ale i v jednotlivých zemích v čase. Avšak i druhý údaj, který se vyskytuje v přehledech Eurostatu, má svůj význam – tolik a tolik lidí pracuje v tomto odvětví, byť u mnohých z nich se jedná pouze o jednu z více činností, resp. o práci mimo trvalý zaměstnanecký poměr.

V minulosti jsme měli pro to slovo kovorolník. Povaha zemědělské výroby v určitém rozsahu tuto kombinaci umožňuje. Jistě to není náhoda, že podíl stálých pracovníků na jejich celkovém počtu u nás je nejvyšší a představuje 81 %, ale hned následuje Německo se 73 %. Na druhé straně je Polsko a Rakousko, kde podíl stálých pracovníků je poloviční a třetinový.

 

Proč tomu tak je? Proto, že v obou uvedených zemích je poměrně vysoký podíl malých zemědělských hospodářství. V Polsku hospodářství do pěti hektarů představují 55 % všech podniků, v Rakousku 31 %, ale v Německu pouze devět procent, když v roce 2003 to bylo ještě 24 %. Je celkem známo, že v zemích, o kterých se zde pojednává, jsou velké rozdíly v průměrné velikosti zemědělských podniků. Vypadá to takto: ČR - 152 ha, Slovensko - 77, Německo - 56, Rakousko - 19 a Polsko - 10.

K průměrným údajům je třeba přistupovat kriticky. Čím si např. vysvětlit tak velký rozdíl mezi Českem a Slovenskem? Váha velkých podniků je v obou zemích srovnatelná (a nejvyšší v EU), ale zatímco u nás podniků do 10 ha je zhruba sedm tisíc, na Slovensku více než dvakrát tolik, a to má samozřejmě vliv na výpočet průměrné hodnoty. Jistěže to má vliv i na produktivitu, na ekonomickou výkonnost. V tomto směru je nejméně výkonný průměrný polský podnik. Ale představy, že např. v Polsku nejsou i podniky s větší výměrou, nejsou namístě. V roce 2010 zde bylo více než 800 tis. podniků do 5 ha, ale na druhé straně více než 26 tis. nad 50 ha a ve velikosti nad 100 ha zhruba 10 tis. A jejich váha se za období let 2003-10 výrazně zvýšila.

Jaká je strategie?

Za povšimnutí stojí ještě údaje o počtu pracovních sil na 100 ha obhospodařované půdy. Našemu průměrnému podniku (a tomu odpovídajícímu výrobnímu zaměření) o velikosti 1000 ha stačí 31 lidí, v Polsku je zapotřebí více než čtyřikrát tolik. V případě Německa to je 33 lidí, Rakouska 40 a Slovenska 30. Z toho ale nelze odvozovat závěr: čím méně pracovních sil na jednotku půdy, tím vyšší prosperita. Nikoli, záleží na tom, kolik se z jednotky půdy vyprodukuje.

Jenom pro zajímavost: na začátku padesátých let na stejné výměře u nás pracovalo devětkrát více lidí. Ještě jedna okolnost stojí za povšimnutí: zatímco v Polsku a Rakousku jsou pracovními silami převážně rodinní příslušníci (zhruba devět desetin), u nás a na Slovensku naprosto převažují zaměstnanci (80 a 90 %).

Jak se ale dnes díváme na zaměstnanost v zemědělství? U nás se určitě nepodporuje jejich další pokles. Naopak, dokument Strategie rozvoje, který připravilo na začátku toho roku rezortní ministerstvo, předpokládá takové změny ve struktuře výroby, které by počet pracovních příležitostí v českém zemědělství zvýšily. Ale nemůže se to dít v rozporu s ekonomickými kritérii prosperity podniků.

Ekonomická výkonnost a podniková stabilita

Jedno je nesporné: můžeme mít sebelepší prognózy, strategické plány rozvoje, rozhodující role v tomto směru přísluší podnikové sféře. Pokud ona to veškeré dění neuvede do pohybu, nic významného se nestane. Všemu dává rámec hospodářská politika země a v případě zemědělství samozřejmě i Společná zemědělská politika EU. V podmínkách volného pohybu zboží v zemích Unie je samozřejmý požadavek, aby podmínky vyplývající ze Společné zemědělské politiky byly srovnatelné. Vyjdeme-li z toho, jak je to v posledních létech v případě provozních podpor, sotva si můžeme stěžovat na nerovnost podmínek. Ty přece nespočívají v tom, že například dotace na hektar budou stejné. Není vyloučeno, že některé další z národních zdrojů mají jinou povahu a o tom, pokud jde o jiné členské státy EU, toho dost nevíme.

Mezi významné faktory stability především větších podniků patří podíl pronajaté půdy. U nás to činí 84 %, na Slovensku 95 %, ale i v sousedním Německu je to až nečekaně mnoho - 69 %. Ještě více je to ve Francii. Ale v Polsku a Rakousku, jak se již z předchozího dá soudit, se podíl pronajaté půdy pohybuje kolem 28 %. Mnohé naše podniky s tím čas od času mají problémy.

Bylo by užitečné zjistit, jak systém smluvních vztahů v tomto směru funguje v západních zemích. Je jistě i řada jiných aspektů podnikové činnosti, které statistika nemůže postihovat, ale seznamovat bychom se postupně s nimi měli.

Dimitrij CHOMA, profesor
Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)
ILUSTRAČNÍ FOTO - Josef ŠENFELD, Haló noviny/Jiří ZIKMUND