Destrukce globálního kapitalismu?
Globální kapitál neustále mohutní a bobtná. Začíná se projevovat jeho negativní stránka. Ta spočívá ve stále větší příjmové nerovnosti. Ve své podstatě jde o potvrzení, které předsevzal již Karel Marx, a to, že bohatí bohatnou a chudí chudnou. Toto téma bylo jako červený hadr na býka pro neoliberální ekonomy. V našich podmínkách prezentované Tomášem Ježkem. Ten byl jedním z hlavních konstruktérů divoké privatizace státního majetku. I když do dnešní doby tvrdí, že se jim »kupónovka« výborně povedla a že mohou děkovat zástupcům Mezinárodního měnového fondu, kteří do naší země začátkem devadesátých let minulého století přijeli radit, jak co máme dělat.
A tak se také konalo. Privatizace státního majetku se naprosto zpackala a vedla k nárůstu miliardářů amerického typu. V dnešní době je tento typ lidí prezentován jmény jako Babiš, Bakala, Kelner atd. Nesmíme však zapomenout rovněž na zakladatele podvodných fondů Viktora Koženého, který dnes tvrdí, že žádný majetek nemá. Úsměvné na tom všem je, že dokonce poté radil i společnostem v USA, a jak to dopadlo? Zmizel na Bahamské ostrovy. Do jednoho z daňových rájů na naší planetě. Věřím tomu, že tito podvodníci by se nejraději nechali »šoupnout« i na jinou planetu, aby měli klid.
Je však skutečně pravda, že bohatí bohatnou a chudí stále chudnou? Ano. V některých zemích je to příznačné. Onou zemí jsou USA. Právě v této zemi jedno procento nejbohatších Američanů ovládá více než čtyřicet procent veškerého soukromého majetku v zemi. Naproti tomu v Evropě – například ve Velké Británii, Francii nebo Švédsku je tomu přibližně z pětadvaceti procent. Zdá se, že hrozí návrat velkokapitalistů nebo velkotovárníků. Zřejmě se mohutněním globálního kapitalismu dostáváme někam před rok 1914. Alespoň USA se k tomuto roku blíží závratným tempem. Podle knihy Kapitál v 21. století od Thomase Pikettyho v roce 1910 v Evropě nejbohatší lidé ovládali a drželi v rukou více než šedesát procent soukromého majetku a v USA tomu bylo pětačtyřicet procent. S tímto autorem se dá souhlasit, že se začínáme vracet do éry šlechticů a různých kapitalistů, jak je popisoval Karel Marx nebo po jeho smrti V. I. Lenin.
Jak jsme na tom v naší České republice? O zpackané privatizaci jsem se již zmínil výše. Ta vedla k velkému rozevření sociálních nůžek mezi bohatými a chudými. Střední třída pomalu mizí, protože stát na ni uvaluje nejvíce daní. Namísto toho, aby stát danil progresivně, tak v dobách neoliberálních vlád bohaté ještě více zvýhodňoval. Nicméně i tak boháči z doby privatizace stále ovládají naši zemi. Ať už se jedná o propojení ekonomiky, politiky a médií v podobě ministra financí Andreje Babiše a jeho konglomerátu Agrofert nebo různé skupování bytů a pozemků panem Bakalou. Nicméně se v našich podmínkách stále aplikuje model sociálního státu, který drží sociální smír na rozumné míře, ale i tak je neustále očesáván pod tlakem globálního kapitalismu a neschopností vládnoucích elit tomuto tlaku čelit. Navíc elity, které jsou propojeny s tímto molochem, nezajímá, co bude s lidmi, kteří žijí na pokraji chudoby.
Právě proto, že velkokapitalisty nezajímá, co s lidmi na hranici chudoby, a rovněž neustále zatěžují střední třídu, která se stále propadá k třídě chudších, tak by měly jejich žně skončit. Respektive by si měli uvědomit, že mají tolik kapitálu, který mohou vracet do systému a napomoci rovnováze mezi bohatými a chudými. Stát přeci není špatný hospodář, jen musí být ve správě dost charakterově nezkorumpovaných lidí, aby nedocházelo k jeho bourání a rozkrádání. Propojenost ekonomiky a politiky je na světě obludná a média místo toho, aby byla hlídacím psem demokracie, tak v devadesáti procentech vytvářejí různé kauzy a také pseudoteorie, které očerňují stát.
Aby nedocházelo ke stále větší destrukci národních států, musí dojít k jejich upevnění oddělením jednotlivých mocí. Pokud k tomu nedojde, tak se globální kapitalismus sám zničí, ale s jeho destrukcí pravděpodobně dojde i k destrukci naší samotné planety. Už dávno se překročily limity těžby ropy, nerostných surovin a dříve nebo později nastane tzv. ropný zlom, kdy těžba bude klesat. Ale to je téma na jiný článek.
Jan KLÁN, poslanec (KSČM)
