KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Prezident Miloš Zeman včera jmenoval novou vládu. Její budoucnost však vyvolává řadu otázek. Jiří Dolejš v Deníku referendum připomíná, že přestože vládní koalice má 111 mandátů, tak nominální pravice jich má 117.

Včera prezident Miloš Zeman konečně po třech měsících jmenoval novou vládu, která vzešla z mimořádných voleb na podzim loňského roku. Je to od vzniku České republiky v roce 1993 už třináctá vláda a pátá vláda vedená sociálním demokratem. Tentokrát v kombinaci koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL.

Navzdory silnému volání veřejnosti po změnách, loňské volby jasný mandát ke změně nepřinesly. Rozhodně se nedá mluvit o změně doleva. Nová vláda si o důvěru v Poslanecké sněmovně řekne v polovině února. Do té doby nás seznámí i se svým programovým prohlášením.

Zatím můžeme usuzovat o její orientaci z koaliční smlouvy. A ta je neslaným nemastným kompromisem odsouvajícím raději podstatné problémy stranou. Skončí bitva o křesla ministrů a náměstků, ale tvorba rozpočtu na rok 2015 odhalí nejasný koncepční azimut a jak vážná je neochota jít do více jak symbolické daňové progrese.

Vlastně lze mluvit o vládě dočasně odložených sporů, která vznikla jen díky velkým ústupkům. Levicové požadavky ČSSD tlumí podnikatelská pravice v čele s ambiciozním Andrejem Babišem, který už nyní působí dojmem stínového premiéra. A supertéma osudu vydávání majetku církvím zase naráží na vládní angažmá lidovců.

Pro tyto budoucí spory je důležitá i koaliční geometrie, tedy rozdělení křesel ve vládě. A i zde je zřejmé, že ve vládě chybí určující síla. Oproti předchozím obdobím ČSSD ve vládě viditelnou dominanci nemá (osm ze sedmnácti křesel).

Nestandardní byla délka ústavního jednání o vládě s ohledem na to, že parlamentní většina 111 mandátů byla zjevná od počátku. V čem nová koalice necouvla, byl tlak z Hradu na jména ministrů. Museli jen absolvovat atypický „přijímací pohovor“. Ten někteří zvládli s úsměvem a s košem uzenin, jiní asi stanuli na potítku před mentorovým stolcem s větším sebezapřením.

Je zřejmě, že premiér nebude muset zvládat jen své koaliční partnery, ale i apetit prezidenta vstupovat do dění na Strakovce (to bylo zřejmé už epizody s „prezidentskou“ vládou) při každé vhodné příležitosti.

Andrej Babiš jako vicepremiér nové vlády sice vzápětí pojede k soudu o své lustraci do Bratislavy, ale prezidentovi postačilo jako alibi projednávání zákona o státní službě v prvním čtení.

Zajímavé bude ale spíš sledovat, zda podnikatelský projekt ANO 2011 zvládne šikmou plochu střetu zájmů, kdy jeho hlava sedí na klíčovém ministerstvu financí a další odnože na dopravě a ministerstvu životního prostředí. O vztahu nového ministra obrany k armádě víme jen to, že chodil na povinnou vojenskou katedru na AMU.

Centristická vláda se svou praxí může posouvat dál doprava. Přitom jako by si prezident více rozuměl s Andrejem Babišem než s Bohuslavem Sobotkou. Naopak Pavel Bělobrádek prohlásil, že když Babiš prohraje soud v Bratislavě, odejde z vlády. Vzniká situace náročná na taktiku všech aktérů.

Konspirativní odér dostala návštěva předsedy KDU-ČSL v USA během povolebního vyjednávání. Brzy se ukáže, co udělá lidovecký comeback, že dostali své kýžené zemědělství, které má blízko k půdě. Ale i angažmá jejich zástupce na ministerstvu kultury může být dříve či později problém.

Věcným dojmem alespoň působí tři ženy, které se dostaly do vlády. A z koaliční smlouvy se jistě dostane do programového prohlášení i pár dílčích řešení, která mohou konvenovat i levicové opozici. Problémem je, že ČSSD v zaujetí vládních křesel za cenu jakéhokoliv ústupku ponese politické náklady a tlak od politických partnerů, pravicové opozice i z Hradu ji může oslabovat.

Čas určený nové vládě se začal odpočítávat. Její životnost se může pohybovat v prognostickém intervalu od několika měsíců až do několika let. A nezapomeňme, že nominální pravice má v tomto Parlamentu 117 mandátů.