Důsledkem nezaměstnanosti je chudoba
Lednový nárůst počtu registrovaných uchazečů o zaměstnání o 2,6 procenta, tedy 14 277 osob, nevidím jen ve spojitosti s útlumem sezonních prací převážně ve stavebnictví. Z mého pohledu je třeba jej rovněž vnímat v souvislosti s dlouhodobým snižováním stavu zaměstnanců v průmyslových odvětvích. Některé firmy, například i německý Siemens, v rámci tzv. restrukturalizace, ale i třeba těžební průmysl, ohlašují záměr snižování počtu zaměstnanců. Do budoucna nemusí tedy řadou ekonomů očekávaný jarní nárůst sezonních prací vést k podstatnému snížení dlouhodobě vysokého počtu nezaměstnaných v ČR. Těch je nyní oficiálně evidováno 556 191, rovněž však téměř 180 tisíc lidí bez práce touto evidencí neprochází.
Řada zaměstnanců pracuje nikoliv na plné, ale zkrácené formy pracovních úvazků či na dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. Považuji proto osobně, stejně jako naše Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, za alarmující skutečnost, že se již několik let skutečná nezaměstnanost v České republice pohybuje vysoko nad půl milionem osob.
V této souvislosti chci připomenout, že naše odborové sdružení důrazně odmítá jakékoliv snahy o preferenci krátkodobých či zkrácených pracovních úvazků, či právě dohod o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Celosvětově se ukazuje, že v rámci snahy řady vlád, včetně vlád členských zemí Evropské unie, sílí právě tlak na preferenci takovýchto forem zaměstnávání. Ve skutečnosti však takovýto tlak snižuje nezaměstnanost pouze formálně z hlediska její evidence. Lidé pracující v takovém režimu nepobírají mzdu či plat odpovídající nezkrácenému pracovnímu úvazku. Z hlediska zaměstnavatelů však velice často stoupá tlak na to, aby reálně odvedli práci odpovídající minimálně osmihodinové pracovní době.
Důsledkem je růst ekonomického vykořisťování zejména pracujících v dělnických a málo kvalifikovaných profesí. Těch se také nejvíce dotýká jak propouštění, tak i závislost na tzv. sezonních pracích např. ve stavebnictví nebo zemědělství. Celospolečenským důsledkem je pak nárůst chudoby. Její růst je v České republice alarmující, přestože pravice ráda zdůrazňuje, že patříme k tzv. lepšímu evropskému průměru. Dnes se v naší zemi na hranici chudoby pohybují téměř dva miliony lidí a počet těchto lidí neklesá.
Jsem přesvědčen, že vláda ČR, jejíž součástí jsou vedle sociální demokracie dvě pravicová uskupení, KDU-ČSL a hnutí ANO, se zaměřuje na dva momenty. Za prvé z malé části narovnala nejkřiklavější asociální a protilidové výkřiky z doby koaličních vlád, v nichž hlavní úlohu hrála politika ODS. Za druhé v praktické politice ve vztahu k aktivní politice vůči nezaměstnanosti spíš spoléhá na pozvolné odeznění světové hospodářské krize, která v plné síle udeřila na podzim roku 2008. Po šesti a půl letech se však znovu ukazuje, že hospodářské krize kapitalismu jsou krize cyklicky vlastní tomuto společenskoekonomickému systému. V této spojitosti lze očekávat možný nástup další hospodářské krize. I z tohoto pohledu je tedy dlouhodobá více než půlmilionová nezaměstnanost v ČR vysoce nepříznivým momentem.
Stanislav GROSPIČ, poslanec za KSČM a předseda OS ČMS
