KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Už je to tak: jsme doslova v zajetí ekonomiky. Pracujeme (nebo jsme pracovali), proto jsme příjemci mezd (důchodů), kupujeme zboží a platíme za služby, občas si nějaké peníze uložíme, ale ještě častěji si bereme půjčky, dbáme na včasné platby za všechno, neboť z tisícových dluhů se stávají dluhy desetitisícové, jezdíme do světa, pozorujeme, srovnáváme jak je to tam a jak u nás atd. Lze proto říci, že alespoň tak trochu se všichni v ekonomice vyznáme. Takže se nelze divit, že máme v tomto směru zájem nejenom o to, co se děje v bezprostřední blízkosti, ale i v bližším či vzdálenějším světě.

Při svých cestách po světě poznáme mnohé, ale zdaleka ne všechno. Kdybychom se omezili pouze na ceny zboží a služeb, mnohé nám zůstalo utajeno. Zjistili jsme, kolik stojí poslední typ věhlasné značky automobilu, ale nemáme tušení, kolik platí občan na slušném sídlišti za bydlení, vodu, plyn atd. Už je to tak, že spolehlivý a komplexní přehled o tom, jak je na tom ta které země, poskytuje pouze statistika. Nezbývá nám nic jiného, než ta čísla vyhledat a správně jim porozumět.

O tom, jaká je ekonomická výkonnost členských zemí EU a jak jsme na tom my, poskytuje přehled tabulka. Údaje jsme převzali z pramene, o jehož spolehlivosti není pochyb.

K hrubému domácímu produktu (HDP) jako ukazateli ekonomické výkonnosti jenom dvě poznámky. Občas se vyskytují názory, že je nepřesný a že vůbec usilovat o jeho neustálý vzestup není zrovna cíl, o jehož dosažení by se měla společnost v tom nejširším slova smyslu snažit. Je to spíše filozofická a sociologická než ekonomická záležitost. Zatím bychom se mohli spokojit s tím, jak to v Kapitálu pro 21. století rozebral Thomas Piketty: aby se na přírůstku HDP v jednotlivých zemích nepodílela především horní vrstva, která představuje deset procent populace, ale respektovaly se i potřeby zejména dolní poloviny společenstva.

HDP představuje přidanou hodnotu veškerého vyrobeného zboží a služeb a je měřítkem ekonomické výkonnosti. O preciznosti ukazatele nemůže být pochyb. Stačí to dokumentovat na politice Evropské unie: o jeho přesnosti přece nepochybují ani plátci odvodů do rozpočtu EU (1,1 % HDP), ale ani jejich příjemce.

Co lze odvodit z tabulky

Údaje v tabulce poskytují obraz o tom, jak na tom jsou jednotlivé členské země EU. V případě Lucemburska hodnota ukazatele ekonomickou realitu značně zkresluje: v zemi pracuje příliš mnoho lidí z okolních států, kteří do zaměstnání denně dojíždějí. Podílejí se na tvorbě hodnot, ale výsledek se vztahuje pouze na občany země. Kdo se o problematiku zajímá, přehled, který obsahuje tabulka, ho ani příliš nepřekvapí. Snad o pořadí některých zemí, ale zejména o krajních skupinách, povědomí existuje.

Z uvedeného lze mimo jiné odvodit následující: Česká republika se v roce 2014 ocitla ve skupině zemí, kterou lze označit jako skupinu s nižším středním výkonem – jsme v pořadí na 14. místě. Pořadí jako kritérium berme s rezervou – často o tom rozhoduje zanedbatelný rozdíl. Z údajů v tabulce lze odvodit, jak na tom jsme ve srovnání s jinými zeměmi. V roce 2014 jsme docílili 66 % ekonomické výkonnosti německé, vůči Francii jsme na úrovni 78 %, k dosažení úrovně Španělska nám chybí 10 %, ale ve srovnání s Polskem a Maďarskem jsme na tom stále o 23 % lépe.

Pro úplnost uveďme, že v Evropě mimo EU je několik zemí, u nichž je HDP na obyvatele nižší než 10 tis. USD, tj. méně než v členských zemích s nejnižší výkonností.

Nás ale bude zajímat následující: a) dochází ke sbližování mezi zeměmi s nejnižšími a nejvyššími hodnotami, b) mění se pořadí i mezi zeměmi v jednotlivých skupinách? Tyto otázky jsou důležité, neboť HDP je zdrojem jak spotřeby domácností (mezd a důchodů), tak i vládních výdajů, zdrojů na rozvoj ekonomiky apod. Občany přece zajímá HDP jako veličina, která má vliv na jejich příjmy.

Dochází ke sbližování ve výkonnosti?

Máme několik možností, jak na tuto otázku dát odpověď. Informace poskytuje databáze Eurostatu. Průměrná hodnota HDP na obyvatele v EU představuje 100. Statistika má pro to výraz objemový index. Rozdíl v roce 2003 mezi krajními případy se pohyboval od 31 do 141 %. Zvyšuje-li se procento, znamená to, že tempo růstu HDP v zemi je rychlejší, než je tomu v průměru společenství. Klesá-li, nemusí to znamenat absolutní pokles HDP – pouze roste pomaleji, než je tomu v průměru.

Za období 2003 až 2014 lze zaznamenat tyto změny: největší vzestup vůči průměru zaznamenaly země, které na tom byly v roce 2003 nejhůře: např. Slovensko patří mezi země s nejpříznivějšími změnami – být na úrovni 55 % unijního průměru a za jedenáct let zvýšit podíl na 76 % (+21 procentních bodů), svědčí o velmi úspěšném vývoji. Podobně jsou na tom i ostatní postsocialistické země.

A jak jsme na tom v tomto směru my? Ten vzestup se nejeví tak výrazně, ale: v roce 2003 měli jsme k průměru EU nejblíže (77 %) a máme k němu nejblíže i dnes (84 %), rozdíl představuje sedm procentních bodů. Z důvodů zcela pochopitelných se podíl ostatních snížil. Až na jednu výjimku: Německo zaznamenalo tak příznivý vzestup, že jeho index vzhledem k průměru EU stoupl ze 116 na 124 %.

Na proces sbližování se můžeme podívat i podle tempa růstu (2014/2003). V jedenácti západních členských zemích se výkonnost v průměru zvýšila o sedm procent, ale v Německu o 15 %, Irsku o 11 % a Švédsku o osm procent. K méně úspěšným zemím v tomto období patřilo Finsko, Španělsko a zejména Itálie. Ale i v těchto zemích šlo o růst. Jedině Řecko vykázalo pokles.

Ve středoevropských postsocialistických zemích se výkonnost v průměru zvýšila o 13 %. Tři pobaltské země vykázaly dokonce růst v průměru o 30 %. Je to důkaz postupného sbližování? Jistě, ale představy o vyrovnání v dohledné době nejsou namístě. Jeden náš odborový předák si nedávno položil otázku: za jak dlouho docílíme mezd na úrovni Rakouska? Snad to nepotrvá sto let, odpověděl.

Teoreticky vzato se jistě můžeme ptát, jak se opravdu jeví možnosti v tomto směru? Za příklad si vezmeme dvě sousední země. V roce 2014 byla ekonomická výkonnost Německa a Rakouska ve srovnání s námi vyšší o 50 a 52 %. Za kolik let lze docílit takového zvýšení? Zaleží to na průměrném tempu růstu. Na začátku srpna ČSÚ vydal zprávu o tom, že meziroční čtvrtletní přírůstek HDP u nás činil více než čtyři procenta a stejný vzestup – uvádějí někteří odborníci - se předpokládá za celý rok 2015.  Pokud bychom docílili průměrného ročního vzestupu ve výši čtyř procent (zvýšení za deset let by bylo vyšší než 40 %, neboť hodnoty se každým rokem zvyšují), k dosažení dnešní výkonnosti našich sousedů by nám stačilo deset let. Jenomže tak vysoké tempo růstu po tak dlouhou dobu není reálné. Nebude to úkol jednoduchý.

Mzdy nezávisí jen na HDP

Ale představa, že mzdy, resp. spotřeba domácností v té které zemi závisí pouze na hodnotě jejich HDP, není správná. To samozřejmě nic nemění na tom, že zdrojem všech forem důchodů (tj. včetně mezd), je HDP. Statistika Eurostatu v tomto směru není tak štědrá, ale podle některých skutečností lze soudit, že mimo vlastní hodnotu HDP jsou zde ještě další vlivy, které pravdivost slov zde uvedených potvrzují. Problém je prostě v tom, že podíl spotřeby domácností, ale i mezd není na hodnotě HDP v jednotlivých zemích stejný.

Už se o té problematice v Haló novinách psalo a uváděl se příklad Německa. Máme přesné údaje o jejich mzdách – v minulém roce činily v průměru 3440 eur. Vyjdeme-li z dnešního směnného kurzu 27 Kč/euro, jejich průměrná mzda po přepočtu na koruny činí 92,9 tis. Kč. Ale přihlédneme-li k rozdílné hladině spotřebitelských cen u nás a u našeho souseda, věci se jeví jinak: kupní síla naší koruny na našem trhu je v průměru vyšší zhruba o polovinu. Bereme v úvahu všechno zboží a služby, které patří do průměrného spotřebního koše. A tak naše průměrná srovnatelná mzda má hodnotu 38,3 tis. Kč (kupní sílu na našem trhu) a představuje tak 41 % mzdy německé. A určitě to bude podobně ve srovnání s Rakouskem, ale i jinými západními zeměmi.

Rozdíl mezi srovnatelnou ekonomickou výkonností na straně jedné (66 %) a mzdami (41 %) je ohromný – 25 procentních bodů. A jistě na tom lépe nebudou ani ostatní středoevropské členské země. Takže otázka zní takto: čím je způsoben tak velký rozdíl? Tvrdit, že to přesně víme, by nebylo správné. Ale domnívat se můžeme, že je tomu tak proto: u našeho souseda poměr mezi mzdami a zisky je ve prospěch mezd daleko příznivější než u nás.

Má se za to, že to souvisí s vysokým podílem zahraničních vlastníků firem ve všech oborech, kde se HDP tvoří. Ale i naše země se o jejich přízeň uchází i nyní. A činí tak dokonce v tvrdé konkurenci zejména s Polskem a Slovenskem. Ti, kdo k nám přicházejí, velmi dobře vědí především toto: je to země s velmi dobrou úrovní pracovních sil. A nepochybujme, že jejich znalosti o našich mzdových poměrech a s tím souvisejících spotřebitelských cenách nemají mezery. Přicházejí k nám proto, aby zhodnotili svůj kapitál v míře větší než kdekoli jinde.

A jsme u vztahu mezi prací a kapitálem. Čemu jinému by se odborné zázemí levicové strany mělo věnovat více, než právě této problematice? Jinak zůstaneme na povrchu a naše rady nebudou mít váhu. Povrchností kolem dokola je více než dost.

Dimitrij CHOMA