KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Květnové volby do Evropského parlamentu se blíží, a KSČM při kontaktní kampani nezahálí. U stanice metra I. P. Pavlova bude možno od 14.00 do 17.00 diskutovat s jednotlivými kandidáty. Všichni si přitom uvědomují, že Evropské volby se letos konají ve zcela specifickou chvíli, která jim dodává mimořádnou důležitost.

Na »Pavlák« přijde kandidáty do eurovoleb podpořit i předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip, jehož projev se očekává v 16 hodin. »Pro KSČM jsou volby do Evropského parlamentu příležitostí, jak změnit Evropu bank a byrokratů na Evropu občanů. Klademe důraz na to, aby objektivní proces integrace nebyl byrokraty zneužit ve prospěch několika jedinců, ale aby věci, které jsou společným zájmem jak Čechů, tak např. Francouzů, Slováků, Angličanů, Rakušanů, Italů či Poláků, sloužily právě lidem těchto jednotlivých států unie,« řekl Haló novinám Filip.

Jednička komunistické kandidátky Kateřina Konečná má jasnou představu, co musí být hlavním úkolem českých komunistů v europarlamentu. »Je nutné změnit jeho pravomoci tak, aby poskytoval stále víc suverenity členským státům, ale zároveň více kontroloval Komisi a Radu ministrů,« uvedla pro Haló noviny Konečná.

Mezinárodní napětí

Volby jsou tentokrát specifické tím, že se konají uprostřed velkého mezinárodního napětí. Ukrajinská a krymská krize přivedly svět podle mnohých na samý práh nové Studené války. Evropské politické elity tváří v tvář oběma zmíněným krizím jednoznačně selhaly. Spolehly se na staré jednoduché vzorce, vůbec nepochopily nebezpečnost sil, které se dostaly na Ukrajině k moci, nedokázaly objektivně posoudit spornost toho, jak tuto moc vybojovaly a vsadily na jednoduchou rusofobii.

Jediný politický proud Evropy - radikální levice - dokázal být v této krizové chvíli racionální, vidět věci v souvislostech, nechápat svět podle starých šablon: z Jarošů nedělal Walency, z Ruska Sovětský svaz, z Putina démona, ale ani dobroděje, neřkuli revolucionáře. Právě ukrajinská a krymská krize ukázaly, jak moc jsou evropské volby důležité, jak je Evropa malátná a ideově vyčerpaná, jak Evropská unie zoufale potřebuje okysličit realismem a racionalitou. Vždyť její elity svým pomateným postupem v uplynulých měsících dostaly svět o pětadvacet let zpátky, když vyměnily ochotu myslet, analyzovat a skutečně politicky tvořit za politický kýč, černobílé vidění, komickou naivitu. Výsledek? Evropská unie vychází z této hry ještě slabší, než kdy předtím, v globální politické hře hraje ještě ubožejší roli než v minulosti a sama sebe zahnala do pozice ještě většího vazala Spojených států, než v jaké kdy byla - aniž by o to lenní pán nějak stál. Právě to je chvíle, kdy může radikální levice přinést něco nezaměnitelného, a tedy důležitého.

Potrestání finančních baronů

Ač je masivně pracováno na prosazení černobílého vidění aktuální mezinárodní krize, evropský volič se pozvolna začíná probouzet a počíná chápat, že EU, jako geopolitický hráč, prožila fiasko. Jen skutečná levice se mu v této chvíli nabízí s čistým štítem a má mu co nabídnout. Proto například Miloslav Ransdorf, který je na kandidátce KSČM na čtvrtém místě, věří ve výrazné posílení autentické levice napříč Evropou. »Evropský volič začíná chápat, že takto to nejde dál, že křesťanskodemokratická, liberální, zelená i sociálnědemokratická politika při formování EU selhaly. Věřím proto, že radikální levice v těchto volbách posílí a vytvoří třetí nejsilnější frakci v Evropském parlamentu«.

Jeho slova potvrzuje i Konečná. »Zůstane-li tento parlament v rukou sociálních demokratů a lidovců, pak se potrestání finančních baronů a politiků odpovědných za vznik hospodářské krize, zastavení úniků výnosů do daňových rájů či zdanění zisků v zemích, kde onen zisk vznikl – ne v mateřských zemích nadnárodních monopolů - nepodaří prosadit,« uvedla.

Vzkaz sociální demokracii

Evropské volby však nebudou jen o otázkách globálních a celoevropských. Každé volby mají také svůj lokální a aktuální rozměr. Je tomu tak i nyní. Volby do EP jsou prvním testem důvěry v současnou vládní koalici. Především levicový volič musí dát vládní sociální demokracii jasně najevo, zda si přeje ministra zahraničí, který je spojencem neonacistů a popírá útoky těchto neonacistů dokonce i na zoufalé krajany, volyňské Čechy. Zda chce tolerovat ministra zahraničí, který skáče, jak evropské velmoci pískají. Musí vyslat sociální demokracii jasný vzkaz, že její pimprlové divadélko sehrané na téma tzv. církevních restitucí již nese rysy trapnosti. Všichni přece víme, že sociální demokracie neudělá ve věci církevních restitucí nic - hodila kauzu přes palubu ve chvíli, kdy si padla do náručí s lidovci. Za to musí dostat v těchto volbách vysvědčení. A konečně neopomeňme, že tato vláda dosud nic nevykonala, krom toho, že ministryně s německým původem Válková stačila litovat odsunu sudetských Němců a zkonstatovat, že život pod Heydrichem byl vlastně celkem fajn, a že vazby vládních lidovců, dlouho skrytých v mimoparlamentním stínu, na sudetoněmecký landsmanšaft jsou stále jasnější.

Není pravda, že evropské volby nejsou důležité. Jsou důležitější, než kdy předtím. Komunisté mají náskok už v tom, že si to uvědomují. Nyní potřebují hlas voličů, aby toto uvědomění přetavili v činy.