Je potřeba se nebát »zarazit tipec« zaběhlým kšeftům a strukturám
V Hodoníně jste se po komunálních volbách dostali do koalice a nyní vedete město spolu s ANO a Změnou. Vy sám jste obsadil post místostarosty. Bylo těžké tuto koalici složit, a myslíte, že bude bez problémů fungovat po celé volební období?
Nebylo to jednoduché. Vždy je řada bodů, kde se strany neshodnou, mají na věc jiný pohled, nebo jinou představu o řešení problémů či obsazení politicky exponovaných postů. Když to ale porovnám s rokem 2010, kdy jsme se po tříměsíční tahanici dohodli na koalici s ČSSD a Nezávislými a nakonec jsme byli podvedeni a skončili v opozici, tak letošní jednání byla velmi věcná a konkrétní. Na tom hlavním jsme se dohodli v podstatě během tří týdnů. Hodně tomu napomohl jak volební výsledek a naše druhé místo, tak i vztahy z minulého období, kdy se některé subjekty nebyly schopny dohodnout prakticky na ničem, a teď s nimi nikdo nechce spolupracovat. O tom, že koalice vydrží celé volební období, jsem pevně přesvědčen. Kdybych nebyl, nevstupovali bychom do ní. Nemá smysl dělat vratkou koalici za každou cenu a čekat kdy někdo přeběhne. To jsme si zkusili v minulém období a byla to naprostá katastrofa. Volební výsledek roku 2010 rozdělil mandáty mezi osm politických subjektů a za ty čtyři roky jsme měli tři starosty a pět různých městských rad.
Jsem si samozřejmě vědom toho, že politika je věc nesmírně komplikovaná a stát se může cokoliv, proto se budu snažit chovat tak, abych se i v případě odchodu z radnice, ať už po skončení volebního období, nebo po odvolání kvůli nějakému veletoči, mohl podívat svým voličům i ostatním občanům města do očí.
Jaké výzvy před vámi v tomto volebním období stojí především?
První výzvou bylo uklidnit situaci ve městě. Po bouřích v období 2010–2014 už nikdo neměl moc sílu na řešení problémů města, protože většina energie se plýtvala na »válku o městskou radu«. To se povedlo hned po ustavujícím zastupitelstvu. Koalice je pevná a zatím nejeví nějaké větší trhliny. Hodně hodonínských obyvatel mě zastavuje a jsou rádi, že už se nebojuje, ale řeší se problémy města, a že jich opravdu je. Snažíme se vyhovět i opozici a zapojit ji do směřování města, a není to jako dřív, že co nebylo koaliční, nemělo od začátku šanci.
Největší výzva je samozřejmě boj s nezaměstnaností, kde figuruje Hodonín na nejvyšších příčkách v rámci ČR. Paradoxně je to oblast, kde má město velmi svázané ruce a ovlivnit ji může jen okrajově různými nástroji nebo vstřícným přístupem k stávajícím či potencionálním zaměstnavatelům. Na druhou stranu je potřeba udržovat jakousi rovnováhu. Někteří zaměstnavatelé mají totiž pocit, že si můžou dělat, co chtějí, a to jak v rámci města, tak i v rámci práv zaměstnanců - jen proto, že poskytují zaměstnání. Je potřeba jim dát jasně najevo, že si jejich přítomnost vážíme, ale také, že pravidla platí pro všechny a každý zaměstnavatel se musí vejít do určitých mezí.
Nerad bych předbíhal, ale rýsuje se určitá možnost, kde by v Hodoníně mohlo být zaměstnáno několik set, možná i více lidí. Zatím je to na úplném začátku, a kdyby se povedlo dotáhnout celou věc do konce, byl by to úspěch celé koalice a regionu by se určitě ulevilo. Prozatím nemohu říci více.
Velkou výzvou je také čerpání evropských dotací. Tady mě hodně mrzí, jak si jednotlivá ministerstva ulehčují práci a hodně špatně nastavují programy i kritéria. Zjednodušeně řečeno můžeme například zateplovat jako o život, ale mnohem horší je to pak s rekonstrukcí či výstavbou nových objektů, které potřebujeme k chodu města. Proto se občas dostáváme do zvláštních situací, kdy nezasvěcený člověk považuje způsob investic a oprav městského majetku za nelogický a neví, že jsme k tomu tlačeni nesmyslnou administrativou nebo omezenou možností získat prostředky. Všichni ukazují prstem na Brusel, ale největším problémem jsou ministerští úředníci v ČR. Alespoň tak to vidím já.
Co v současné době nejvíce pálí obyvatele Hodonína?
Největší všeobecný problém jsem již zmínil. Další věci jsou spíše konkrétní problémy Hodonína. Řešíme potíže související s výstavbou velkého kruhového objezdu, novou vyhlášku výrazně omezující používání pyrotechniky na území města, problémy související s hazardem, přidělování dotací na sport dětí a mládeže i dospělých. Máme zde také řadu předražených služeb. Ihned po nástupu jsme začali s výběrovými řízeními na různé služby. Jen pro ukázku: například na provozování městské hromadné dopravy ušetříme v příštích deseti letech čtyři miliony korun, na údržbě veřejného osvětlení, kde jsem byl předsedou výběrové komise, ještě mnohem více. Možnosti, jak ušetřit, tady určitě jsou, jen je potřeba se nebát »zarazit tipec« zaběhlým kšeftům a strukturám. Člověk nemůže rozumět všemu, i přesto se snažím v řadě oblastí dovzdělávat nebo alespoň konzultovat věci, kterým nerozumím, s odborníky.
Dalším problémem je dostupné bydlení. V této chvíli jednáme se soukromým subjektem o získání padesáti bytů za velmi příznivých podmínek pro město. Toto ubytování bych rád viděl jako startovací bydlení pro mladé rodiny s dětmi, které nedosáhnou na vlastní bydlení a jsou v současnosti nuceni bydlet v neuvěřitelně drahých podnájmech. V Hodoníně je velmi dobře vidět paradox vynakládání prostředků na sociální záležitosti. Město má v tomto směru vysoké výdaje, ale často se projevuje »obchod s chudobou« a velkou část z těchto peněz vytěží organizace, které se rádoby starají o sociálně vyloučené lidi, rodiny apod. Až z pozice místostarosty jsem si dokázal spojit řadu lidí a organizací a není asi potřeba zdůrazňovat, že velká část sociálních služeb je tak či onak spojena s katolickou církví či jinými katolickými spolky. Tento systém je třeba narovnat a parazity z něj odstranit.
Nedávno jste schválili vyhlášku, která zakazuje reklamu i další formu propagace loterií na veřejně přístupných místech na území města. Jak se na problematiku hazardu díváte vy, nebylo by lepší herny rovnou zakázat?
Myslím si, že úplný zákaz hazardu by byl nejčistějším řešením. Problémem opět je, že nelze zakázat obecně závaznou vyhláškou na území města veškerý hazard. Týká se to jen hracích automatů a ani to ne všech. V našem programu jasně stálo, že jsme pro úplný zákaz, je ovšem potřeba to prosadit i v rámci koalice. Bylo by od KSČM podle mě nekorektní, abychom to prohlasovali přes odpor koaličních partnerů ruka v ruce s opozicí. To bychom se mohli dostat do situace, kdy se nám bude stávat totéž a věci, se kterými nebudeme souhlasit, budou procházet, protože nás zbytek koalice obejde a spojí se například s nezávislými či KDU-ČSL. Proto jsem i přes návrh jednoho z našich zastupitelů o vyhlášce v tomto znění nehlasoval a ruku jsem zvedl pro dohodnuté znění omezující vyhlášky.
Taky se mi nelíbí snahy některých zastupitelů vytlačit hazard pouze z centra, to bychom ho rychle dostali na periferie a sídliště s mnohem větší koncentrací obyvatel a hlavně dětí. Je to opravdu složitý problém, který začal svého času u ministra financí Miroslava Kalouska. Ten vzal plošně peníze obcím na vlastní správu a jako jakousi náhradu jim dal možnost zisku z hazardu s tím, že si mají obce a města samy rozhodnout. Pro příklad v roce 2014 z této činnosti měl Hodonín coby třetí největší město v Jihomoravském kraji příjem cca 32 milionů Kč, a to není malá částka.
V každém případě beru tuto vyhlášku jako první krok k výraznější regulaci hazardu a doufám, že celá koalice nakonec přistoupí na plošný zákaz a do konce volebního období svůj předvolební slib splníme.
Jste také předsedou OV KSČM Hodonín. Jak se dívají lidé z vaší organizace na spolupráci s ANO a Změnou, jsou vám oporou?
Předsedou OV jsem se stal v roce 2010 ve svých osmadvaceti letech a už v té době jsem cítil, že mi většina komunistů v okrese rozumí a je ztotožněna s mým počínáním a politickým kurzem. Kdyby za mnou naši členové, a to nejen hodonínští nestáli, asi bych předsedu nedělal. Cítím velmi silnou podporu i přesto, že mi nemá nikdo v rámci strany problém říct, co dělám špatně. I za to jsem rád, rozhodnu se sice já, ale je vždycky dobré znát názor ostatních. Kritika z OV byla vždy konstruktivní a členové KSČM na Hodonínsku se vždy vyvarovali takové té ubíjející nekonečné kritiky, kdy je všechno špatně jen proto, že se to najednou dělá trochu jinak. To spíš mladého komunistu ubije a vyžene ze strany, než by ho takový přístup vychovával.
Co se týká koalice, tak ta byla našimi členy přijata celkem pozitivně. Byly samozřejmě výhrady k některým členům ANO, ale hodonínští komunisté dobře chápou, že dokud ve volbách nezískáme nadpoloviční většinu, musíme se smířit s kompromisem. Pozitiva tohoto spojení výrazně převažují nad negativy.
Po velmi dlouhé době není problém vyslyšet i přání našich členů a voličů, co by se ve městě mělo dít a co ne. Začali jsme s opravou zanedbaných památníčků Rudé armády, chystáme také revitalizaci na malém náměstíčku kolem sochy komunisty Rudolfa Filipa i restauraci sochy samotné. Toto jsou věci, které se nám dlouhodobě nedařilo z opozice prosadit. Proto jsou hodonínští komunisté rádi, že máme konečně ve vedení města výrazné slovo, a stojí za námi. Koncem dubna oficiálně přijmeme na radnici náš Slovácký klub žen a oceníme jejich přínos pro město. Je důležité udržet si i přes obrovské množství nových povinností kontakt jak s občany města, tak i se členskou základnou.
Podle výsledku voleb je jistě KSČM v Hodoníně aktivní, jaké akce například pořádáte?
Výsledek voleb je směs řady faktorů. Výrazně ho ovlivnila nejenom činnost KSČM všeobecně, ale také nižší volební účast, složení kandidátky a vnitřní rozklad našeho největšího konkurenta ČSSD, způsob vedení kampaně a řada dalších. Za velmi důležitou pro loňský úspěšný výsledek považuji hlavně činnost klubu zastupitelů v posledních dvou desítkách let. Naši zastupitelé neohýbají své názory, jsou pevní ve svých postojích a vždy pracovali ve prospěch města bez ohledu na to, jestli byli právě v opozici, nebo koalici. Hodně jsme vytěžili z krize, kterou prožívají ostatní velké strany. Do zastupitelstva se poprvé nedostala ODS ani TOP 09, ČSSD přišla téměř o polovinu mandátů, a to i přes nákladnou kampaň v řádu statisíců. A tak bych mohl pokračovat.
Co se týká činnosti KSČM na území města, tak máme relativně širokou působnost rozloženou do celého roku. Na začátku roku pořádáme košt vín, kam chodí velké množství lidí, především z řad nestraníků. Potom už v klasickém sledu slavíme březnové MDŽ, dubnové osvobození města, v květnu První máje, kde máme v lázeňském parku účast kolem 400 až 500 lidí, a i když na Kyjov, kam chodí na 1200 lidí, stále ještě nemáme, tak je to velmi pěkné číslo. V červnu pořádají hodonínské ZO dětský den, jehož kvalitu také rok od roku zlepšujeme. Aktivně spolupracujeme s již zmiňovaným Slováckým klubem žen a dalšími organizacemi.
Nikdy jsme nikomu neodmítli pomoc, když nás požádali o ozvučení akce či třeba jen obyčejnou výpůjčku židlí. Snažíme se prostě městu a jeho občanům vyhovět a ochota a práce pro ně se nám následně vrací ve volbách. Já sám se věnuji coby trenér sportu dospělých i dětí a i další hodonínští členové jsou aktivní v různých oblastech života, kde nám dělají vynikající jméno. Ne politickou agitací, ale přirozeným působením na své okolí zbavujeme lidi, zejména ty mladé, různých předsudků vůči komunistům. Politika dnes už téměř nikoho nezajímá. Proto podle mě už vůbec nefunguje klasická tzv. kontaktní kampaň, k níž se v KSČM stále upínáme. Není navíc doplněná kvalitní elektronickou kampaní. Na rozdíl od ostatních stran v Hodoníně jsme v kampani ubrali plyn a neotravovali občany, kteří mají svých starostí dost i bez voleb, tím, že bychom je zastavovali a zdržovali cestou do práce, z práce a podobně. S občany pracujeme celoročně, setkáváme se s nimi na našich i jiných akcích a díky dobré spolupráci s místními médii naše názory znají. Pro volby v roce 2014 jsme si nechali zpracovat pouze jediný, zato ale špičkový materiál v červeno-bílých barvách, aby všichni věděli na první pohled, že je to materiál KSČM, a tento jsme sami roznesli do každé schránky ve městě.
Jsem přesvědčen, že kampaň musíme jako strana dělat permanentně, a to naší činností otevřenou navenek. A na tuto činnost také vynakládat finance. Kampaň měsíc před volbami je vyhazování peněz z okna a plýtvání drahocenným časem postáváním na prázdných náměstích.
Tomáš CINKA
