KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Potřebuje podle vás Ústava ČR změny? Přece jen vznikala dost rychle v roce 1992, zatím se novelizovala tzv. salámovou metodou, což zejména právníci, především ústavní, kritizují, požadavky na změny čas od času přicházejí.

To, že Ústava by si zasloužila ne úplně změnu, ale zpřesnění, je pravda. Praxe nám to nakonec ukázala. Souhlasím, že by si to zasloužilo komplexní přístup. Ve sněmovně v minulosti fungovala ústavní komise, tentokrát kvůli nesouhlasu našeho koaličního partnera ustavena nebyla. Ale její práci může zastat ústavně právní výbor a jeho podvýbor. Určitě na tom budou pracovat.

Pokud by byla ambice nějak zásadně měnit Ústavu, zasloužilo by si to širokou diskusi, a neměla by to být jen snaha vládní koalice. Změny by měly být nadčasové, tudíž by si to zasloužilo větší shodu. Podle mě však změny nemusí být zcela zásadní, může se jednat o nějaké zpřesnění, jakkoli by to mělo být asi komplexní zpřesnění.

Názory na zásadní změny přece už zazněly. Jde třeba o změnu volebního systému, který by se přibližoval většinovému...

 

To je pravda, ale já nejsem zastáncem změny volebního systému. Poměrný systém pro volbu do dolní komory je tradicí českého parlamentarismu. Změna volebního systému by byla natolik zásadním zásahem, který si moc představit neumím. Asi bychom nezůstali jen u změny voleb do sněmovny, mělo by to dopad na Senát, znovu by se otevírala debata o jeho smysluplnosti a jeho roli v našem ústavním pořádku. Podle mě by to byla natolik složitá debata, kterou bych snad ani nezačínal. Proto nemluvím o zásadních změnách, ale spíš o zpřesnění. Mám tím na mysli věci, které se týkají možná ustanovení lhůt pro rozhodnutí, aby bylo naprosto jasné, kdy jaký ústavní činitel a v jakém časovém horizontu musí konat a zda musí konat. Bavíme se možná o úpravě kompetencí prezidenta republiky, možná o vyšším uplatnění spolurozhodování např. předsedy vlády a kontrasignace premiéra v některých aspektech. To jsou vše věci, o kterých můžeme debatovat.

Co vám říká třeba klouzavý mandát?

O tom samozřejmě můžeme debatovat. ČSSD se to v minulosti pokoušela navrhnout někdy za doby Stanislava Grosse. Ale nemám pocit, že by ve fungování této vlády vznikaly problémy, které by ospravedlňovaly přechod na klouzavý mandát. Je možná dobře, že ministři jsou současně členy buď sněmovny, nebo Senátu, protože jsou v kontaktu s dennodenní agendou, což je argument proti klouzavému mandátu. Já mám vřelý vztah k Velké Británii. Tam platí, že člověk, který má být ministrem nebo dokonce jen náměstkem ministra, musí být poslancem, musí mít mandát od voličů.

V Ústavě ČR je od jejího přijetí v roce 1992 věta: »Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.« Proč stále ještě ČR nemá zákon o obecném referendu?

My jsme několikrát ve sněmovně předkládali návrh zákona o obecném referendu a vládní koalice zcela jistě přijde s nějakým svým návrhem. Myslím si, že by s ním měla přijít rychle, nyní je velká šance na to, aby prošel v obou komorách.

Copak není jedno, kdo takový návrh předkládá? Ve sněmovně je opakovaně návrh z pera KSČM. Předpokládám, že ho ČSSD nepodpoří. Jde vám o věc, nebo o to, kdo návrh přináší?

Nám jde o to, aby tento zákon byl funkční, aby někdo nevytvořil nějaký paskvil.

Každou předlohu lze přece upravit ve výborech, při čtení ve sněmovně.

U tak zásadního zákona bych se obával nějaké lidové tvořivosti ve 2. čtení, zejména v tak fragmentované sněmovně, jaká je dnes. Stál bych o solidní návrh vlády. K němu se pak může vést debata, může se případně drobně upravit, ale abychom tvořili něco ve sněmovně, to raději ne. Představa, že budeme hlasovat o návrhu ústavního zákona z dílny Úsvitu, který umožňuje referendum de facto o všem, což není nikde na světě, mě děsí.

Copak návrh KSČM říká, že referendum by se mohlo konat o všem?

Jak jsem řekl, preferuji cestu vládního návrhu. A to, co nejdříve.

Objevily se návrhy na změnu jednacího řádu sněmovny - omezit diskusi poslanců, zkrátit přestávky na jednání klubů. Co tomu říkáte?

Takové návrhy většinou přicházejí z řad poslanců hnutí ANO. Je to nový subjekt bez zkušeností s fungováním parlamentu. Je to pro ně nový svět, pokud přišli z firmy nebo seděli v představenstvech akciových společností. Tam se moc nediskutuje. Ale parlament je něco zcela jiného. Diskuse, výměna argumentů v parlamentu je základem jeho fungování. Jsem zásadním odpůrcem změn, které by směřovaly k omezení práva poslance vystoupit. Je tradicí československého a českého parlamentarismu, že poslanci nebyli ve vystupování nijak omezování, a tak by to mělo zůstat.

ČSSD protestovala, když se pravicová vládní koalice pokusila omezit právo poslanců vystoupit, a stanovila lhůty a počty, kolikrát mnohou poslanci hovořit. Dokonce jsme to použili jako argument u Ústavního soudu. Proto si neumím představit, že bychom teď, kdy jsme vládní stranou, změnili názor. Tvrdím stále totéž - nic neměnit. Kolegům z ANO říkám, že to je jako by šli s kanonem na vrabce. Vládní koalice, většina ve sněmovně, má dostatek možností, jak usměrňovat debatu, jak se bránit např. obstrukcím. Že to pravicová koalice neuměla využít, je její chyba a neznalost. Jednací řád umožňuje většině ve sněmovně upravit poměry tak, aby nebylo dotčeno právo poslanců vystoupit a současně nedocházelo k zablokování práce sněmovny.

Když už mluvíme o jednacím řádu - kdy budeme mít parlamentní stráž, jak slibuje právě tento zákon?

Debatujeme o tom ve vedení sněmovny. Já jsem zkoumal možnosti zavedení parlamentní stráže včetně nákladů, které by to přineslo. Výsledek je jednoznačný: Je to tak drahá věc, že prostředky na to vynaložené by nebyly odůvodnitelné. Vytvářel by se tu další ozbrojený sbor, měli bychom problémy uniforem, výcviku, kariéry…

Na druhé straně by šlo o nezávislost tohoto tělesa…

Rozumím, že hlavní argument pro vytvoření je, že parlamentní stráž by byla nezávislá. Nicméně cena za to by byla velmi vysoká. Já nemám problém s tím, že o bezpečnost parlamentu se starají příslušníci Ochranné služby Policie ČR. A v minulosti jsem nezaznamenal žádný exces, který by vedl k potřebě změny.

Jaké nejdůležitější zákony by měla sněmovna přijmout, popřípadě zrušit?

Do jisté míry jsou vidět vládní priority v legislativním plánu vlády. Ale určitě je potřeba napravit řadu chyb minulých vlád. Z mého pohledu nejvíce práce je v resortu ministerstva práce a sociálních věcí. Po působení pana Drábka a pana Šišky je resort v zoufalém stavu. Nezávidím paní ministryni Marksové její úkol. Za zásadní pokládám, abychom splnili slib vůči seniorům vrátit mechanismus valorizace důchodů zpět co nejdříve. Musíme se věnovat sociálnímu bydlení, celému tomu byznysu s chudobou, který se jako rakovina rozlézá po ČR. Byl jsem před pár dny na Ostravsku a mluvil jsem se spoustou starostů. V každém městě, každé obci je někdo, kdo za obrovské peníze pronajímá lidem v těžké životní situaci místnosti k bydlení, které vůbec nesplňují standardy, za naprosto neuvěřitelné ceny. Tyto peníze ze sociálních dávek, peníze daňových poplatníků, jdou do kapes spekulantům a lidem, bohatnoucím na byznysu s chudobou. To se musí zastavit. Je třeba přijmout zákon, který stanoví, jaké jsou standardy v této oblasti a také maximální výše prostředků, která se může na tyto věci vyplácet. Logické by bylo nájemné v místě obvyklé. Není možné, aby se za místnost 45 m2, kde bydlí šest lidí, platilo 20 tisíc.

ČSSD uzavřela koalici s ANO a KDU-ČSL. Někdy působí, že je pod tlakem menších stran, především lidovců, že ustupuje z toho, co před volbami slíbila - třeba změnu zákona o tzv. církevních restitucích. Neobáváte se, že vás to semele?

ČSSD uzavřela s koaličními partnery čestný kompromis. Každá ze stran se v něm najde a nikdo nemůže říci, že byl k něčemu dotlačen, co nemůže akceptovat nebo s čím má zásadní problém. Zúčastnil jsem se vyjednávání o programu koalice. Ukazovalo se, že zejména hnutí ANO nemá takovou robustní programovou základnu jako ČSSD. Často formulace a priority vycházely z programových dokumentů ČSSD. Myslím si, že se nám podařilo do vládního programu dostat přes 80 % našich priorit. Rozpory jsme měli a máme ke zdrojům - kde by na to měl stát vzít. K tomu se určitě vrátíme při sestavování státního rozpočtu.

Na 80 procent lidí s tzv. církevními restitucemi v podobě, v jaké byly přijaty, nesouhlasilo. Zdá se, že jednání s církvemi, které má situaci řešit, moc nepostupuje…

Je naivní si myslet, že je možné tak složitou věc vyřešit ve chvíli, kdy platí zákon a jsou tu ještě minulou vládou uzavřené smlouvy, během pár týdnů. My jednáme s církvemi.

Jde o to, abyste nejednali tak dlouho, že nakonec ani nebude o čem jednat. Čas běží...

Bavíme se o vydávání majetku a o finanční kompenzaci. Pokud jde o vydávání majetku, jednání se stále vedou. My chceme navrhnout, aby se rozhodné období, po které se budou žádosti posuzovat, prodloužilo z šesti na 12, potažmo na 18 měsíců. A budeme se pro to snažit sehnat podporu ve sněmovně, aby bylo více času, a veškeré žádosti a nároky byly před jejich vydáním řádně přezkoumány. Je pravda, že tam tlačí čas, lhůta ubíhá. Ale věřím, že se podaří ji prodloužit. Je i v zájmu církví, aby nebyl stín pochybností na tom, jak k majetku zpětně přišly a zda tam nebyly nějaké rozpory. A jestli se lhůta prodlouží o šest měsíců, není to nic fatálního.

Použil jste obrat »vrátit zpět«. Ale vy přece stejně tak jako já dobře víte, že většinu majetku, které mají církve dostat, nikdy nevlastnily.

Svůj názor na církevní restituce jsem prezentoval několikrát. Nehlasoval jsem pro ně. Ale jsme v situaci, kdy tu platí zákon a není moc mechanismů, jak ho změnit. Lze to učinit jednáním, pečlivým přezkumem, zda uplatňované nároky jsou v souladu s podmínkami, které zákon uvádí. K tomu by měla sloužit i prodloužená lhůta.

Mnozí odborníci na ústavní právo, jako třeba prof. Václav Pavlíček, tvrdí, že stejně tak, jak byl zákon přijat, může být změněn či dokonce zrušen…

Nejsem právník, natož ústavní, ale obával bych se jít cestou zpochybnění zákona, čímž otevřeme Pandořinu skříňku žalob a arbitráží. To by nás jistě čekalo a účet za tento pokus by mohl být docela vysoký. Bylo by to do jisté míry i znejistění právního stavu, který máme, kdybychom se takto pustili do revokace platných zákonů. I kdybychom chtěli jít touto cestou, museli bychom získat většinu sněmovny, ale obávám se, že by se hledala obtížně. Minimálně by to mělo vliv na stabilitu koalice, protože strana lidová jasně řekla, že je to pro ni nepřijatelné.

Přece vám jde o voliče, nebo ne?

Je třeba udělat účet až na konci. Myslím si, že až to této vládě podtrhneme a sečteme, tak i v otázce církevních restitucí lidé uznají, že jsme splnili svůj volební slib.

Jaké má sněmovna vztahy se Senátem, s prezidentem republiky?

Sešli jsme se s předsedou Senátu Milanem Štěchem na večeři vedení obou komor a jedním ze závěrů bylo, že bychom se měli pokusit využít období do příštích senátních voleb a odstranit jeden velký dluh z minulosti - absenci stykového zákona. Dohodli jsme se na konkrétním řešení, pověřili jsme předsedy ústavně právních výborů obou komor, aby se tomu věnovali. Už je na světě návrh zákona, který se připomínkuje, a pokud nebudou zásadní připomínky, budeme schopni ho rychle v obou komorách schválit – ještě do senátních voleb.

Komunisté opakovaně předkládají návrh na zrušení lustračních zákonů. Naposled nedávno. ČSSD to většinově nepodpořila. Považujete po čtvrtstoletí po převratu 1989 ještě takový zákon za potřebný?

Můj osobní názor je, že tento zákon splnil svůj účel, pro který byl přijímán, rizika, pro která byl přijímán, už zde nejsou. Pro spoustu lidí je v něm spíš nějaká symbolika odstřihnutí se od minulosti. Diskuse není věcná, ale spíš emocionální.

Marie KUDRNOVSKÁ