Každá hůl je dobrá
Osmdesát studentů a akademiků Univerzity Karlovy vyjádřilo otevřeným dopisem nesouhlas s tím, že rektor univerzity profesor Tomáš Zima si dovolil pokritizovat antizemanovský protest na pražském Albertově, tedy tu jeho vajíčkovou část a hvízdot při zpěvu studentské hymny. Představte si, že rektor, jak to tak vypadá podle rozhořčených signatářů dopisu, byl tak zpozdilý, že stál během letošní slavnostní vzpomínky na Sedmnáctý listopad vedle prezidenta Miloše Zemana a – považte – neodsoudil Zemanovu přítomnost i přítomnost dalších, například Miroslava Jansty (dnes je předsedou České unie sportu).
»Považujeme za velmi nešťastné, že jste se sám od jednání prezidenta ani v nejmenším nedistancoval (rozuměj: neodsoudil názory na rozvoj v Číně či na Pussy Riot apod.), a naopak jste odsoudil protesty proti němu (tedy házení vajíček),« stojí v dopise adresovaném rektorovi Zimovi.
Kde bere autor dopisu, nějaký pan Němec (je uveden mezi signatáři jako první), tu drzost, že plísní rektora, jenž se zřejmě měl, podle představ páně Němcových a jeho kolegů, přímo na tribuně během akce v přítomnosti dalších středoevropských prezidentů vymezit vůči českému prezidentovi? Jak to, prosím, mělo vypadat? Měl mu třeba říci: »Pane prezidente, já nesouhlasím s vašimi počínáními z poslední doby, s vašimi výroky, a proto vás vyhazuji z tribuny«. Možná měl vytáhnout z kapsy vajíčko a toto vrhnout, ochranka neochranka, na prezidenta.
Také už něco pamatuji a opravdu si nevybavuji, že by si kdokoli z veřejné sféry někdy dovolil vyčinit hlavě státu v průběhu společného setkání či akce s ní. Pochopitelně z úcty k této funkci se to nestalo, a to ani Václavu Klausovi, ani Václavu Havlovi.
Nyní se vůbec zavádějí podivné móresy. Režimní média jsou aktivistická, a tak se tato »událost« přetřásala více, než je zdrávo. Kolik již bylo vydáno v naší zemi otevřených dopisů o tom či onom, kolik proběhlo petičních akcí, kolik bylo do veřejného prostoru či konkrétním politikům směrováno výzev, a přitom se o nich v médiích hlavního proudu nemluvilo tolik (pokud vůbec), jako nyní o otevřeném dopise osmi desítek studentů a akademiků. Když přes tisíc lidí podepsalo protiválečný manifest Odmítněme zpěv války, zformulovaný levicovými literáty formátu a věhlasu Michala Černíka, Jiřího Stana, Alexeje Mikuláška či Karla Sýse, tak se o tom povětšinou nikde – s výjimkou Haló novin – ani nešpitlo.
Dvojí metr. To je ta potíž naší současnosti. Kdo chce Zemana bít, hůl si vždycky najde. A každá hůl je na to dobrá, jednou červené karty, podruhé vajíčka, nyní se na něj útočí i přes rektora staroslavné univerzity, který ostatně sám vyjádřil nesouhlas s nepozváním dvou kolegů-rektorů na oslavu státního svátku na Pražský hrad a nezúčastnil se předávání státních vyznamenání. Co přichystají Zemanovi odpůrci příště?
Jsem přesvědčena, že povinností lidí, kteří odmítají režírované a řízené nátlaky, je podpořit demokraticky zvoleného prezidenta republiky, a v současné chvíli i rektora Zimu.
Monika HOŘENÍ
