Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo chce a potřebuje mne, tak mne vždy najde

 

Rozhovor Haló novin se senátorkou Martou Bayerovou (KSČM)

Na podzim se pokusíte obhájit senátorské křeslo. Nejde tedy o první kampaň do Senátu, kterou absolvujete. Bude se v něčem od té předcházející lišit?

 

 

 

Lišit se bude, v té nynější již nebudu užívat heslo »Blíž ke Znojmu«. Pravdou je, že při své první kandidatuře jsem nevěděla, že práce v Senátu znamená spíše legislativní kontrolu zákonů, že jde o jakousi pojistku demokracie v naší zemi. To se koneckonců ukázalo v loňských mimořádných volbách do Poslanecké sněmovny. Kromě toho Senát zasedá velmi nepravidelně v návaznosti na jednání sněmovny. Navíc Senát neprojednává zákon o státním rozpočtu, takže žádný »medvěd« zde nepřipadal v úvahu.

Čím se budete snažit své voliče oslovit tentokrát?

Především zhodnocením své práce v Senátu, žádnou absencí, počtem předložených návrhů zákonů, ale také přiblížením svojí činnosti v dalších orgánech Senátu a prezentací města Znojma na všech úrovních.

V horní komoře máte za sebou šest let. Jak byste své působení zhodnotila? Voliče určitě zajímá, co se vám za tento čas podařilo, na prosazení čeho jste se podílela, nebo naopak, čemu jste se snažila zabránit?

Můj asistent JUDr. Bohuslav Molnár, CSc., předložil otevřený dopis o mé činnosti v Senátu stranickým strukturám. Jeho hodnocení si vážím a využiji ho i ve volební kampani. Za svůj úspěch považuji například sestavení senátního klubu napříč politickými stranami. Jsem přesvědčena o tom, že pokud mají lidé společnou podstatu světového názoru, nemusí být ve stejné straně, aby mohli společně podporovat správná rozhodnutí, která jsou prospěšná lidem naší země.

Senát ještě stále není českou veřejností vnímán příliš kladně. Proč by podle vás neměli lidé na podzimní volby rezignovat a měli by přijít k urnám?

Senát je, jak jsem již řekla, jakousi pojistkou dodržování demokracie v naší zemi, když chybí vláda a Poslanecká sněmovna PČR. Kromě toho se Senátu podařilo zamítnutím nebo vrácením některých zákonů zachránit miliardy korun našeho rozpočtu. Myslím si, že lidé si už roli horní komory uvědomují a podzimní volby nebudou ignorovat.

Pondělí máte ve Znojmě vyhrazené pro občany. Mají o schůzky s vámi zájem? S jakými problémy se na vás obracejí?

Pondělky si nedám brát. Je pravda, že se občas stane, že musím být jinde, ale to je málokdy. Protože jsem již 33 let městskou zastupitelkou v nejrůznějších funkcích - od předsedkyně bytové komise, tiskové mluvčí Rady Města Znojma, místostarostky - chodí za mnou lidé především kvůli bytovým problémům. Ale je pravda, že od zařizování chovu kalifornských žížal jsem zařizovala i vládní návštěvy. Pomáhám starostům obcí na Znojemsku s dopravní situací, s restitucemi, s opravou silnic, s rekonstrukcí památek. Kdo chce a potřebuje mne, tak mne vždy najde. A je pravdou, že jak před naším domem vidí lidé stát červeného yarise, tak vědí, že mohou u nás klidně zazvonit.

Jak k těmto problémům přistupujete, snažíte se některé případy osobně řešit?

Samozřejmě, když mohu, tak se snažím pomoci. Nyní řeším problém s fotbalovým stadionem. Snažím se hodně věcí řešit osobním kontaktem s ministry, jenže oni se mění bohužel moc často...

Jak jste se již zmínila, spoluobčanům nejste známá pouze jako senátorka, ale také jako zastupitelka. Jak s občany vycházíte?

Při své práci jsem vždy sázela především na přímý kontakt s lidmi. Když jdu například venčit psa, tak v parku »splkneme« nebo u kadeřnice, v obchodě, tam všude se nejlépe dozvíte, co lidi trápí, jak si představují zlepšení života ve městě či okolí. Nikdy jsem, až na pár výjimek, neodmítla vyslechnout občany. I když jim neumím pomoci, tak je alespoň poslouchám. Za ta léta jsme udělali mnohé pro město. Mohu vzpomenout opravy komunikací, výstavbu chodníků tam, kde byly prašné cesty, výstavbu koupaliště, opravu škol, výstavbu pečovatelských domů pro seniory a tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho.

Jste také členkou Republikové rady Sdružení nájemníků. Jak se díváte na problematiku bydlení a na to, jak se touto otázkou zabývají české vlády?

V mojí senátní kanceláři je vlastně poradna i pro tyto záležitosti. Říkala jsem, že právě kvůli bytové problematice za mnou chodí lidé poměrně často. Jsem ráda, že jim mohu dát kontakt na pana Tarabu, Vozárika, Březu a další, kteří dovedou poradit i právně. S odkupem bytů do osobního vlastnictví nekončí problémy bydlení. Naopak, lidé se dostávají do nových a neznámých situací a mnohdy potřebují pomoci.

Kde jsou podle Marty Bayerové v této oblasti největší nedostatky? Jaké legislativní změny by bylo třeba provést? Čtěte více v pátečních tištěných Haló novinách.

Jana DUBNIČKOVÁ