Komedie jménem interpelace
Interpelace je právo poslanců klást členům vlády, včetně premiéra, ústní nebo písemné dotazy a vyžadovat na ně odpovědi. Ústním interpelacím je v Poslanecké sněmovně vyhrazeno čtvrteční odpoledne. V zahraničí se toto právo stalo významnou součástí politického procesu. U nás se převážně vyznačuje trvalým nezájmem ze strany ministrů, následně i samotných poslanců.
Ten, kdo interpelace pravidelně nebo jen občas sleduje, může vidět, že ČSSD má propracovanou strategii, která umí svého premiéra Bohuslava Sobotku uhlídat před nepříjemnými dotazy. Jak jinak zhodnotit interpelace ze dne 11. prosince 2014, kdy se k ústním interpelacím na předsedu vlády Bohuslava Sobotku přihlásili poslankyně a poslanci z ČSSD hned ve třinácti případech z celkových osmnácti podaných přihlášek. To nemají možnost svého premiéra nebo ministra oslovit na stranické půdě? Proč se mnoho otázek týkajících se vlády a jednotlivých ministrů neřeší právě zde a opozici nenechají prostor ve sněmovně?
Jistě tu možnost mají, ale proč by si neudělali reklamu a nezabránili nechtěným dotazům. Každý takto »připravený« poslanec (dotazující se opakovaně v počtu tři až čtyři interpelací) je vybaven písemným dotazem, který přečte svému premiérovi. Ten, ač je velmi překvapen otázkou, vytáhne několik listů papíru a přednese předem pečlivě připravenou odpověď. Ta samozřejmě vychválí vládu a její bohulibou činnost až do nebes.
Vzhledem k tomu, že za čas, který je vyhrazen pro interpelování premiéra, lze zodpovědět maximálně deset dotazů, nastane pak jistý problém, že se na většinu otázek opozičních poslanců nedostane. Rozdíly v kvalitě odpovědí určuje pak to, zda jde o dotaz koaličního či opozičního poslance a ten je znatelný.
U opozičních poslanců jsou odpovědi velmi obecné, neurčité, povrchní a mnohdy i zcela mimo podstatu otázek. To vše vyvolává určitou pachuť a následně to vede k tomu, že zájem o ústní interpelace na premiéra není.
Zdeněk ONDRÁČEK, poslanec (KSČM)
