Lidová diplomacie je nutná
Před pár dny jste se vrátil z pracovní návštěvy Ruské federace. Jaký byl váš program?
Pobýval jsem nejprve ve Volgogradu a poté v Moskvě. Volgograd je město, ke kterému mám zvláště blízký vztah - nejen z hlediska jeho významu pro záchranu civilizace v době 2. světové války, ale také proto, že jsem zde svého času studoval na lékařské univerzitě. Moje letošní únorová cesta do »Města-hrdiny« souvisela v první řadě se založením Centra lidové diplomacie při Volgogradské státní univerzitě. Jedná se o světový unikát a přirozený důsledek toho, že Volgograd je už od 2. světové války v čele celosvětového hnutí partnerských měst, mohu připomenout jako příklad dlouholeté partnerské vazby mezi tímto městem s Ostravou. Byl jsem rád, že otevření Centra lidové diplomacie se zúčastnil i český velvyslanec a můj bývalý kolega v Evropském parlamentu Vladimír Remek. Součástí zahajovacího programu byla také výstava Volgograd: 70 let mezinárodní spolupráce po Stalingradské bitvě.
Jaké je poslání zmiňovaného centra?
V pozadí je tato velmi srozumitelná myšlenka: Tam, kde spolu nemluví politikové, musí spolu mluvit »obyčejní« lidé. Centrum si klade za cíl budovat celosvětovou síť tzv. lidové diplomacie, čili neformálních přátelských kontaktů a jednání, přičemž aktivní roli by měli hrát mladí lidé, studenti, ale také už připomenutá partnerská města.
Oficiální status umožní, aby centrum mohlo být financováno a vzhledem k tomu, že bude působit při univerzitě, budou významný prvek mezinárodního přátelství a spolupráce představovat také vysoké školy. Chtěl bych zdůraznit, že zvláště v této době přikládají Rusové obecně mimořádný význam svým zahraničním přátelským a partnerským vazbám, které nehledě na různé sankce a negativní propagandistické kampaně sílí.
Tím jste ale svůj program ve Volgogradu nevyčerpal...
Pobýval jsem zde v době 72. výročí vítězně skončené Stalingradské bitvy. Měl jsem příležitost zúčastnit se slavnostního shromáždění věnovaného této události a setkat se s veterány 2. světové války. Navštívil jsem také lékařskou univerzitu, kde jsem s jejími představiteli diskutoval o speciálních problémech - například o nových normách EU týkajících se ochrany pacientů, ale také o mezinárodní výměně studentů.
Se školstvím ale souvisel i váš následný pobyt v Moskvě?
Ano, i když nejen. Moskevská Ruská univerzita přátelství národů (RUDN), dříve Univerzita přátelství národů Patrice Lumumby, slaví 55 let od svého založení. Na oslavu tohoto výročí jsem byl pozván nejen jako jediný poslanec Evropského parlamentu, ale především proto, že s touto univerzitou - konkrétně s fakultou právnickou a fakultou humanitních věd - už deset let na smluvní bázi spolupracuji. Také zde to bylo vlastně především o lidové diplomacii - univerzita, na které se učí studenti ze 100 zemí všech kontinentů, přivítala hosty doslova z celého světa. A bylo možné pozorovat to samé jako ve Volgogradu: zájem o spolupráci, ale nejen ze strany Rusů, ale také o spolupráci s nimi, ať už se jednalo o Jihoameričany či Japonce.
Setkal jste se s nějakými ruskými politiky?
Měl jsem schůzky se dvěma místopředsedy Státní dumy: s Ivanem Melnikovem a Sergejem Železňakem. Zatímco s Melnikovem jsem hovořil především o spolupráci obou našich komunistických stran, a to například na půdě parlamentního shromáždění Rady Evropy, se Železňakem jsme posuzovali možnosti nastartování dialogů mezi EP a ruskou Státní Dumou (místopředseda Železňak je předsedou ruské delegace pro spolupráci s EP - pozn. autora).
Obě setkání navazovala na naše předchozí jednání v říjnu minulého roku a samozřejmě jsme se dotkli i posuzování událostí na východě Ukrajiny. Jednání proběhla ještě před summitem v Minsku, ale za sebe bych chtěl potvrdit, že s oběma partnery jsem se shodl v názoru na nezbytnost diplomatického řešení a spoluodpovědnosti EU, ale také USA za plnění dohodnutých závěrů.
Připravil
Emil HRUŠKA
