KSČM Frenštát pod Radhoštěm

V červenci jsme vzpomněli sta let od vypuknutí Velké války. Připomněl si svět, a především Evropa, dostatečně toto výročí?

Ve vzpomínkových akcích k první světové válce u nás a jinde v Evropě vidím velké rozdíly. Pokud jsem se dozvěděl z médií, v Evropě se oslavy nesly v duchu tradic jednotlivých států, různě zapojených do tohoto prvního celosvětového konfliktu, jehož důvodem nebyly jen výstřely Gavrila Principa v Sarajevu, ale prostě vředy nahnilého velmocenského imperialismu, což uznávají i mnozí západní historikové. Principovy výstřely již byly následkem, ne příčinou.

 

Jinak slavili Britové a Francouzi, jinak Italové a ještě jinak Rakušané a Němci. Osobně znám monumenty první války v Itálii a Rakousku, a tam věnují pietě aktérů maximální pozornost, i když z opačných hledisek. Rakušané dodnes vnímají výsledek této války jako »křivdu na monarchii«, Italové zase jako osvobození od nenáviděných Habsburků. Mají proč. Habsburkové Itálii škodili, kde mohli. A jejich generálové, jako »náš« Radetzky, nechali již dávno před válkou povraždit tisíce Italů třeba v Benátkách. Navíc Italové pietně pečují i o pomníky Čechoslováků, kterým říkají »Martyrio Cecco« (čeští mučedníci). Tím narážejí na popravy legionářů Rakušany.

U nás měly oslavy Velké války rozporuplný charakter. Například v Brně vyvolávaly dojem velké adorace habsburské monarchie, což legionáři vnímají doslova jako urážku čs. tradic republiky. Stačilo zajít na Špilberk a podívat se na plakáty typu »Špilberk žije monarchií«. Toto je výsledek výchovy k tradicím naší republiky? My přece nepotřebujeme neustále oslavovat Franze Josefa, jak se to na nás nevábně line z Lidovek a mladofrontovního tisku. Právě Franz Josef der Erste byl jedním z univerzálních viníků Velké války, a samozřejmě vedle německého Viléma II. i on nese vinu za miliony mrtvých poddaných »jeho národů«, které uzurpoval a neprávem si přivlastňoval. To říkal již na začátku války například francouzský historik Ernest Dennis.

Ani to nebyl náš král. Nikdy se nedal korunovat a vynucená přísaha branců uzurpátoru neplatila. Historické lži o nekorunovaném českém králi, stejně jako o jeho následníku Karlovi, patří do »muzea starožitností vedle kolovratu a bronzové sekyry«, jak to v jiném případě trefně říkal Engels. To ovšem naše média nepřiznávají. Vedou vymývací kampaně o idylickém Rakousko-Uhersku, které ve skutečnosti bylo slepencem národů panských a porobených, neúspěšným a potlačovatelským soustátím, jež se právem rozpadlo dávno před tím, než legionáři stačili vystřelit u Zborova, Terronu a Doss Alta.

Co by řekli T. G. Masaryk či Edvard Beneš na to, že Češi pořádají zádušní mši za následníka rakousko-uherského trůnu?

Myslím, že TGM by se choval stejně, jako když došlo k roztržce s Vatikánem a odjezdu papežského nuncia z republiky. Tehdy TGM hrál na klavír husitský chorál...

Ke mši za Ferdinanda následníka: Víte, je to věc katolíků a pana kardinála. Tento národ bohudík není národem jednoho trůnu a náboženství, jak nám to oktrojují informačně i ideově zbídačelá média. Tento národ je národem pluralitním - nejen katolíků, ale i Židů, protestantů, ateistů a jinověrců. Takže adorace Ferdinanda jako nešťastné oběti atentátu je věcí pana Duky a jeho společníků a souvěrců. Nikoli českého národa a českého lidu.

Ironií dějin je, že se v roce 100. výročí zahájení prvních světových jatek rozhořel konflikt na východní Ukrajině. Jako kdyby se politici nepoučili.

Válka na Ukrajině je občanskou válkou se všemi znaky a není to první konflikt v naší soudobé »osvícené mírové Evropě«. Je to druhá válka v Evropě tohoto typu. První válka přece byla 78denní válka NATO s nebohou Jugoslávií! To je fakt, který se naši evropští politikové se svými hlásnými troubami neustále snaží dodnes vydávat za jakousi »sanitární« nebo dokonce »humanitární akci«, jak to nazýval nešťastný exprezident Havel, který se v té věci pasoval do pozice válečného agresora.

Pánové, kteří obhajují vojenské agrese proti Jugoslávii, už dávno měli být na stolici obžalovaných v Haagu. To není jen můj názor, ale názor kapacit, jako je profesor Chossudowsky z Kanady, náš profesor Doleček a další odborníci.

Co říkáte vyzdvihování Stepana Bandery?

Na Ukrajině se obyčejný fašismus probudil jako starověká Godzila. Adorace a omlouvání Bandery, vyzdvihování různých neofašistických seskupení a jejich vydávání za jakési »demokraty«, kteří mají Ukrajinu »osvobodit od ruského imperialismu«, jsou stejné lži jako za Hitlera. Tradice fašistického antisemitismu a násilí je zakořeněna na Ukrajině již od dob první světové války, od dob atamana Petljury. Nejhorší je utrpení a vraždění obyčejných nevinných lidí, o čemž jsme informováni různými důkazy z internetu a od očitých svědků.

Podle mne a nás, mnohých odbojářů, Ruská federace v této válce není agresorem. A když někdo tvrdí, že došlo k jakési okupaci Krymu, evidentně lže. Krym patřil historicky k Rusku od 18. století, od válek s krymským chanátem. Chruščovovo předání Krymu Ukrajině byl pouze formálním aktem, který nerušil historickou státoprávní kontinuitu Krymu s Ruskem. Tvrzení o okupaci a srovnávání se Sudety mohou hlásat buďto jen profesní mediální lháři, nebo noví politrukové typu pana knížete a podobných předáků.

Jaká je úloha Evropy a USA v této válce?

Evropa a USA v ukrajinské válce nejen selhaly, ale dostaly se do pozic válečnického štváčství. A náš stát v této kauze hraje neslavnou roli jakéhosi ideologického a vojenského vazala v rámci NATO, se služebníky typu pana knížete. Komu to prospívá, je evidentní. Vojenským komplexům a monopolům, lumpenburžoazii. To není ideologická proklamace, to je historický fakt.

Na sklonku srpna tomu bylo 70 let od vypuknutí SNP. Na shromáždění v Praze v budově ministerstva obrany nepadala od řečníků žádná jména hrdinů, kteří v povstání bojovali a prokázali statečnost. To se těch jmen čeští politici bojí?

SNP je noční můrou výkladů všech novofašistů a klerikálů. Díky SNP Slovensko neskončilo v řadách poražených vazalů »třetí říše«. Povídačky o tom, že slovenskou státnost zakládal »tisovský štát«, patří do říše pagáčovských blábolů. Slovenskou státnost zakládal vznik prvního samostatného státu Čechů, Slováků a Rusínů - první ČSR. To je fakt, který uznával i pozdější separatista Hlinka.

Není divu, že mnohým dnešním řečníkům při oslavách SNP u nás nevoní jména jeho hrdinů. Vždyť například Jan Šverma byl jediný člen čs. parlamentu, který se účastnil přímého boje s fašisty a položil v něm život. Pochod přes horu Chabenec patří k hrdinským etapám povstání. Osobně nám jej, coby studentům brněnského gymnázia, popsal přímý účastník povstání major Ehrmann. V SNP bojovali Slováci, Češi, Rusové, Ukrajinci, Francouzi, Kanaďané, Jugoslávci, Italové a příslušnici dalších národů. Byl to boj doslova internacionální fronty antifašistů.

Tzv. 1. slovenský tisovský štát byl pouhým federátem nacistického reichu stejně jako Paveličova »Nezavisna država Hrvatska« - ultrafašistické Chorvatsko s masovými vraždami Srbů, Židů a demokratů. Na to by měli oslavovatelé Tisa, Durčanského a dalších slovenských fašistů a zrádců brát zřetel.

Záběr vašeho historického zájmu je obrovský: církve, šlechta, první a druhá světová válka, sudetští Němci, církevní restituce... Mnohá témata přímo vycházejí ze zkušeností vašeho rodu (potomek Dačických z Heslova) a rodiny, krutě postižené nacistickou perzekucí...

Víte, historika mi přisoudili novináři. Profesně jsem prehistorik a etnograf-muzeolog. Jako historik techniky jsem pracoval čtvrt století v technickém muzeu, kde jsem se též stal i první fyzickou obětí církevní restituce. Jsem snad jediný občan státu, který má v ukončení pracovního poměru napsáno úředně jako důvod »mozková mrtvice po církevní restituci voršilského kláštera v Brně«. Z mrtvice jsem se dostával tři roky. A nepřišel jsem tam o »kancelář«, jak lhala jedna restituentka, nýbrž o expozici jedinečného památníku vodních turbín evropského významu. S technickým muzeem se při restituci zacházelo velmi krutě.

Pocházím totiž z jednoho z nejstarších mlynářských rodů ve státě. Mým osudem byly Vodní mlýn ve Slupi u Znojma, kde jsem se podílel na budování národní kulturní památky, a Větrný mlýn v Ruprechtově, kde jsem přispěl k renovaci unikátní Halladayovy turbíny. A o tuto krásnou práci jsem přišel restitučním zásahem. Dnešním slovníkem to byla kolaterální ztráta, jak říkají ti šaškové. Voršilky mi nikdy ani slovem neodpověděly.

Mimochodem - nezdá se vám, že veřejnost o »církevních restitucích« nyní již víceméně mlčí?

Veřejnost nemlčí, vždyť na ni reaguje podrážděně i pan kardinál Duka, který nás, kritiky restituce coby církevního pobělohorského velkolupu, nazývá bolševickými závistníky. Paní spisovatelka Lenka Procházková je podle mne velmi statečná žena, která se drží Husovy zásady praviti a brániti pravdu až do smrti. Argumentuje naprosto věcně a historicky správně, a to právě nechtějí politici slyšet.

Politici (pravicoví) zradili stát a národ schválením církevních restitucí, které nemají ve světě vůbec obdobu. Jediný zásadový postoj k nim z politických stran zaujali komunisté. Tyto restituce jsou protiústavní, jak to správně nazval předseda Ústavního soudu a tři další ústavní soudci. Prolamují josefínské státní reformy, prolamují první pozemkovou reformu let 1919-1926, prolamují dohody církve se státem z doby po druhé světové válce, zkrátka prolamují základy našeho právního řádu, a je neřád, že toto vše prošlo parlamentem i Ústavním soudem. Správně říká profesor Václav Pavlíček, že existuje možnost, jak to napravit, a to všelidové referendum, k němuž ovšem musí být vůle politiků. A politikové opět zrazují! Politici chtějí raději »stát ve státě«, kterým bude po nabytí majetku de facto Vatikán. Podle mne jsou tito politikové obyčejní zrádci republiky a popiratelé Washingtonské deklarace, zakládací listiny našeho státu.

Jak to bylo s účastí vaší širší rodiny v protifašistickém odboji?

V našem příbuzenstvu byli odbojáři celého společenského spektra republiky. Byli tam příslušníci odboje bezpartijního a jeden z matčiny strany byl příslušník odboje komunistického. A všichni bojovali za jeden cíl: za svobodu a sociální spravedlnost republiky. Vylučovat někoho z odboje tak, jak se to snaží někteří dnešní šaškové, je samozřejmě nesmysl a lež.

Proto je logické, že také bádám v této oblasti. Nyní mám například v rukopise dokončenu práci (460 stran) Umlčená Osvětim. Je to o zamlčeném boji našich odbojářů v Doubravici. Práce se zabývá i daleko širším rámcem nejen odboje, ale též fenoménem fašismu a jeho dezinterpretacemi dnes. Ovšem je jasné, že tato práce nemůže vyjít tiskem, dokud jsou na světě žalobci, kterým náš právní řád nesmyslně a inkvizičně, proti Listině práv, umožňuje nekonečné žaloby i pro jedno slovo. Víte, co se stalo člence ČSBS, historičce Mgr. Nečasové? Byla odsouzena za dva výroky v knize, jako kdyby Listina neplatila. V republice řádí Velký cenzor nebo Velký inkvizitor... Řečeno symbolicky: až žalobci odejdou do svých Walhall, bude možno takovou práci vydat.

Co říkáte lidovci v křesle ministra kultury?

Za socialismu jsem znal členy jiné lidové strany. Strany, která se starala o kulturu, tradice a víru, ne o majetky a mamon v duchu pobělohorského řádění, jak se to děje dnes. Podle mne se dnes vše zvrhlo v opak - v masné hrnce egyptské, řečeno slovy Bible.

Pan ministr kultury se má věnovat rovnoměrně otázkám všech kulturních oblastí, nikoli jen určitým. Za hrůzný příklad nepravosti a zbytečného vyhazování státních peněz pokládám budování tzv. sudetomuzea v Ústí nad Labem. Takové muzeum podle mne coby muzeologa a mnohých odbojářů nemá na půdě republiky co pohledávat. Jeho koncepce podle naší Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS není v souladu s potřebami a zájmy republiky a je podle nás »protiobrazem dějin«, řečeno slovy praporečníka sudeťáků Herr Posselta. Takové muzeum může sloužit snad jen landsmanšaftům, ne republice.

Zmíněný ministr kultury Daniel Herman je předsedou české Ackermann-Gemeinde, která je jednou nohou sudetoněmeckého krajanského sdružení. Jak to na vás působí?

Členství pana ministra v katolickém spolku Ackermann-Gemeinde je podle mne rovněž kontroverzní - do doby, než se Ackermann-Gemeinde s účinnou katolickou lítostí veřejně distancuje od Witikobundu a podobných neonacistických gangů.

Prvního září tomu bylo 75 let od zahájení druhé světové války. Je patrná tendence manipulovat dějinami, aby se mladá generace nedozvěděla celou pravdu, i když je situace poněkud lepší ve srovnání s 90. lety. Co vy na to, Jiří Jaroši Nickelli? Odpověď si přečtěte ve čtvrtečním tištěném vydání Haló novin.

Monika HOŘENÍ