Musí být geopolitika asociální?
Vojenští stejně jako ekonomičtí analytici selhávají, pokud se snaží na základě svých dosavadních zkušeností cokoli předpovídat. Ti ekonomičtí jsou totiž v zásadě placeni za pozitivní předpovědi (»už se odrážíme ode dna«), neboť ekonomika se řídí očekáváními. Vojenští zase za negativní předpovědi (»ohrožení se zvyšuje«), neboť vlastníci akcií vojenskoprůmyslového komplexu potřebují nové zakázky. Oba typy předpovědí nemusí mít s realitou mnoho společného, analytici, jak jsme se mnohokrát přesvědčili, skutečné změny a krize předpovědět neumějí.
V těchto měsících jsme svědky démonizace Řeků jako líných, přežraných a neodpovědných neplatičů dluhů, kteří si navíc zvolili (někteří komentátoři v ČT24 dokonce předřazují přívlastek extremistické) levicové populisty, kteří jim slibují nesplnitelné setrvání v národní suverenitě.
Málokdo však jde ke kořenům a analyzuje všechny aspekty toho, jak ty dluhy vznikly. Zjistil by, že už v roce 2009 byly vojenské výdaje Řecka na obyvatele nejvyšší v EU, a sice 521 euro, zatímco ty české tehdy činily 251 euro. Francouzské a německé zbrojovky se napakovaly na zbraňových systémech dodávaných Řecku. Francouzské a německé banky ty výhodné obchody úvěrovaly. Kolik z toho činily »úlitby bohům«, ve vojenském byznysu obvyklé, vědí jen oni. Řekové se přece »musí bránit« největšímu historickému nebezpečí, Turkům – i když jsou oba státy členy téhož paktu NATO.
Tyto hlasy zaznívají napříč politickými stranami i u nás: ohrožuje nás »nevypočitatelný« Putin (nevypočitatelností tady argumentují tzv. analytici, kteří ani neumějí hrát šachy), imigranti, teroristi, islamisti, ergo je nutno zvýšit vojenské výdaje. Celkem nikdo se nepozastavuje ani nad tím, že nějaké Česko nikoho z těch vysněných »nepřátel« nezajímá (Putin určitě nehodlá obsadit Karlovy Vary, když nemá zájem ani o Novorusko, to by je byl připojil už loni), ani že žádnou z těchto »hrozeb« nelze řešit vojensky (to nám ukázal už Afghánistán).
Zvyšovat výdaje na českou armádu je prý nutné, neboť »musíme plnit své spojenecké závazky«. Mlčí se o tom, že jediným závazkem podle Washingtonské smlouvy o NATO je její článek 1, »urovnávat veškeré mezinárodní spory … mírovými prostředky« a zdržet se hrozby silou. Všechno ostatní je na zvážení. Island je také členem NATO, žádnou armádu nemá a nikomu to nevadí.
Prý máme posilovat armádu pro obranu vlastního území. Nepřítele lačného po české kotlině široko daleko nevidět a na otázku »proti komu?« odpovídají bezpečnostní experti: »Teď nás nikdo neohrožuje, ale co my víme za dvacet let.«
Takže v tom asi bude něco jiného. Hlavně, aby byly nové letouny, tanky, pancéřovaná auta, flinty a pistolky. Kdybychom zkusili myslet »out of the box«, tj. netradičně, přijdeme na to, že vojenské výdaje jsou z ekonomického hlediska neproduktivní a nejvíce bychom vydělali zrušením bojových složek armády a ministerstva obrany. Rozvíjeli bychom složky civilní ochrany a protivzdušné obrany, jež by mohly být převedeny pod ministerstvo vnitra.
A co s ušetřenými cca 40 miliardami ročně? Jak argumentují odpůrci přijetí byť i několika desítek uprchlíků, »starejme se nejdřív o naše chudé«, hlavně o děti, které nikdy za svou chudobu nemohou, dodávám já. Valorizace životního minima a dávek, náhradní výživné, mateřské školy zdarma – všechny děti mají právo na vzdělávání, nejen ty, jejichž rodiče si zaplatí. Dokonce by ty peníze stačily na zavedení nepodmíněného občanského základního příjmu pro všechny, jak už to v některých zemích funguje.
Zbytkem pak můžeme přispět ke skutečnému vyřešení uprchlické krize. Tím nejsou armády a nové železné opony, ale náprava zničených poměrů v zemích původu, které uspokojivě fungovaly, než je Západ i s naší pomocí úspěšně rozvrátil. Je nutno nejen obnovit zničenou infrastrukturu a pomoci dát tamním obyvatelům zaměstnání, ale i investovat do masivního snižování emisí – miliony lidí neutíkají »za lepším«, ale před suchem, stoupající hladinou oceánů a hladomory.
Také u nás jsou potřeba zdroje pro státem podporovanou konverzi průmyslu v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji, abychom uhlí neproháněli komíny elektráren a lidé dostali práci v perspektivních odvětvích. Geopolitika je, když všechno souvisí se vším.
Miroslav PROKEŠ, mluvčí Spojenectví Práce a Solidarity
