KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Připomeňte, kdy a kde se konal nedávný světový festival mládeže a studentstva.

 

Již 18. světový festival mládeže a studentstva se uskutečnil ve dnech 7. až 13. prosince minulého roku v hlavním městě Ekvádoru Quitu. Počátek festivalového hnutí se datuje do roku 1947, kdy se první festival uskutečnil v Praze, v tehdejším Československu. Hlavním pořadatelem těchto festivalů je Světová federace demokratické mládeže, což je organizace sdružující po celém světě desítky milionů mladých pokrokově smýšlejících lidí. Tato organizace je uznána OSN jako mezinárodní mládežnická nevládní organizace.

Ekvádorský festival byl již čtvrtým festivalem na latinskoamerickém kontinentu (a třetím po roce 1989). Tento kontinent byl vybrán i z toho důvodu, že na něm probíhají rozsáhlé společensko-ekonomické změny, ať již jde o Venezuelu nebo právě Ekvádor. Dochází zde k rozmachu pokrokového levicového hnutí, cílem tohoto festivalu bylo tento proces povzbudit!

Kolik delegátů a z kolika zemí se festivalu zúčastnilo?

Festivalu v Ekvádoru se zúčastnilo 8500 delegátů z 88 zemí světa. Tito účastníci se vzájemně seznamovali a vyměňovali si informace, a to jak osobními setkáními, tak i za pomoci řady konferencí, seminářů a workshopů. Zahajovacího ceremoniálu se zúčastnil i ekvádorský prezident Rafael Correa. Festivalové dny byly věnovány jednotlivým kontinentům. Vzpomínalo se i na Nelsona Mandelu, bývalého prezidenta Jihoafrické republiky, který několik dní před začátkem festivalu zemřel. Řešily se problémy Evropské unie, dopady finanční krize na obyvatele Řecka, Španělska, ale i dalších zemí. Z České republiky se festivalu účastnila jedenáctičlenná delegace. Ve srovnání s jinými evropskými delegacemi to nebyla malá skupina. Například Komunistická mládež Řecka měla v Ekvádoru jen čtyři delegáty, Velká Británie dvanáct. Naopak nejvíce delegátů vůbec přijelo ze sousední Kolumbie, devět set.

Byla česká skupina na festivalu dostatečně aktivní?

Česká skupina se samozřejmě snažila, aby byla aktivní, aby vystupovala na jednotlivých mítincích. Milan Krajča pak byl v pracovním předsednictvu hned jedné z prvních festivalových konferencí. Já jsem jako předseda Společnosti česko–kubánského přátelství vystoupil na workshopu věnovaném osvobození Kubánské pětice. Přítomné jsem seznámil s naší činností a informoval jsem je o námi pořádaných akcích na podporu Pětice. Členy delegace byli i zástupci Komunistického svazu mládeže (KSM), kteří na festivalu vedli bilaterální jednání se svými partnerskými organizacemi. Došlo k výměně zkušeností v boji proti kapitalistické rozpínavosti a americkému imperialismu.

Česká delegace měla na festivalu také svůj vlastní stánek, ve kterém mimo jiné nabízela Mladou pravdu, časopis KSM, kde byly španělsky a anglicky psané články o aktuální politické situaci v České republice. Měli jsme k dispozici i španělský překlad Reportáže, psané na oprátce Julia Fučíka či triko s jeho podobiznou nebo Vančurovo Rozmarné léto. Rovněž jsme rozdávali i propagační předměty, které nám dala k dispozici KSČM.

Jak na vaši účast na festivalu nahlížíte s odstupem času?

Osobně to byla pro mne velká zkušenost a mnoho poznatků se podle mě dá uplatnit i zde, v České republice. Situace mládeže, zejména v Latinské Americe, je opravdu hodně složitá. Měl jsem možnost zůstat v Ekvádoru ještě týden po festivalu a procestovat zejména jeho andskou část. Setkal jsem se s každodenním životem obyčejných Ekvádorců a měl možnost poznat blíže tzv. občanskou revoluci, která probíhá v této zemi pod vedením ekvádorského prezidenta Rafaela Correy.

Jaká je v Ekvádoru příroda?

Je opravdu nádherná. Pohybovali jsme se především v horách, v nadmořské výšce od 2000 do 4000 metrů nad mořem. Navštívili jsme například nádhernou lagunu Quilotoa, incké naleziště Ingapirca či město Cuenca, jehož historické jádro je mezi památkami UNESCO.

Lze základní myšlenky občanské revoluce implementovat i do české společnosti?

Některé podle mého názoru zcela určitě. Souvislost vidím v tom, že dřívější vlády, před vládou Rafaela Correy, plýtvaly financemi a společnost byla nemocná obrovskou mírou korupce. V současnosti došlo k přesměrování prostředků do potřebných resortů, do sociální oblasti, zdravotnictví nebo školství. Ale i na budování nové infrastruktury. Bylo zajímavé vidět na různých místech Ekvádoru, kde se pracovalo, cedule, na nichž bylo uvedeno, že se staví díky občanské revoluci a pod oznámením byla i finanční částka, za kterou se příslušná budova, most nebo cokoliv jiného buduje. To můžeme implementovat i do našich podmínek. Místo neprůhledných výběrových řízení by měla být nastavena jasná pravidla pro nastartování české ekonomiky.

V čem Ludvík Šulda vidí největší rozdíl mezi způsobem života v Latinské Americe a v Evropě, čtěte v úterních tištěných Haló novinách.

Radovan RYBÁK