Na okraj dne
Na okraj dne…
V dnešní době, která je opravdu hektická a přeplněná událostmi vesměs znepokojujícími, některé problémy ustupují do pozadí, i když nejsou nijak bezvýznamné pro náš stát. Jedním z nich je tlak ze strany sudetských Němců na zrušení »Benešových dekretů« - tj. dekretů, podepsaných prezidentem republiky na základě řešení Spojenců na Postupimské konferenci v roce 1945. Podle nich občané německé národnosti, provinivší se za okupace svou účastí či podporou nacismu podléhají odsunu (nikoliv »vyhnání«, jak to sudetští Němci neprávem nazývají). Kdo prokázal bezúhonnost v tomto ohledu, mohl v republice zůstat. Snažit se porušit toto bezkompromisní řešení Spojenců by bylo porušením mezinárodního práva. Ve své roli »obětí bezpráví« farizejsky touží po své »vlasti« - při tom zapomínají, jak v roce 1938 provolávali hesla »Heim ins Reich« - tj. do Říše. Brzy po ukončení druhé světové války se sjednotili ve sdružení Sudetendeutschelandsmannschaft, Ackermann Gemeinde a Witikobund - organizace to se stejným programem a cílem. Od roku 1954 je patronátní zemí všech sudetských Němců Bavorsko, jehož jsou - jak sami se nazývají - »čtvrtým kmenem«.
Nezahálejí - pořádají četné akce, v Praze mají svou kancelář, prosadili stavbu Sudetoněmeckého muzea v Ústí nad Labem, které podle Sudetendeutsche Zeitung z 6. 6. 2014 bude vybudováno na náklady České republiky. Opravují hroby padlých německých vojáků u nás, přispívají na opravy kapliček a kostelů ve »své vlasti« - tj. v našem pohraničí - zvou naši mládež na pobyty a výlety k nim, prostě mají prsty všude. Na hlavu našeho prezidenta E. Beneše sypou neustále nehorázné urážky. Bývá označován samozvaným prezidentem, zrádcem, atd. Na srazu odsunutých Němců tohoto roku v Augsburgu předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt prohlásil, že Benešovy dekrety patří na smetiště dějin. Na témže sjezdu pronesla bavorská ministryně E. Müllerová následující: »Benešovy dekrety jsou bezprávím a zůstanou bezprávím. Od této historické pravdy se nenecháme odvést. Do Evropy míru a svobody Benešovy dekrety nepatří. Je to bodlina v Evropském společenství hodnot.«
Po těchto výrocích se mi zdá nepochopitelné, že podle informací oba tito politici jsou členy Rady Česko-německého diskusního fóra. Rovněž tak je i udivující, že ve Správní radě Česko-německého fondu dva jsou členy sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nejasná je i činnost Collegia Bohemica.
Udivuje mne i častá účast našeho ministra kultury Daniela Hermana na akcích landsmanšaftu. Podle německých novin na třetím zasedání XV. sudetoněmeckého srazu v Mnichově navázal na nešťastný Nečasův projev v bavorském sněmu. Na katolickém dni v Řeznu v rozhovoru s novináři chválil omluvu Václava Havla sudetským Němcům za »vyhnání« (Sudetendeutsche Zeitung ze dne 6. 6.) Zúčastnil se i jednání Akademie střední Evropy v Heiligendorfu (Sud. Zeitung ze dne 9. 5.). Všude je srdečně vítán - vždyť je předsedou jim blízké české pobočky Ackermann - Gemeinde. Na akcích landsmanšaftu nechybí ani přítomnost našich hodnostářů katolické církve. Je třeba si uvědomit, že splnění požadavků sudetských Němců - nezákonné zrušení dekretů podepsaných prezidentem Benešem - by mělo nedozírné následky, proti kterým církevní restituce jsou jen slabým odvarem. Věřím však, že naše vláda toto bezpráví nepřipustí.
Jako další problém považuji nevyjasněnosti kolem církevních restitucí, o kterých se taktně mlčí. Konkrétní seznam objektů, které mají být restituovány, není obyčejnému občanu znám. Samotné církve, hlavně církev katolická, by měly najít možnost, jak seznámit své věřící s majetkem, který jim je státem předán. Dalo by se to například uskutečnit jeho vyvěšením na veřejných vývěskách každého statutárního města či obce. Takto by mohli občané dohlížet i na to, jak majitel s nově nabytým majetkem nakládá. Předešlo by se i určitým dohadům, které například vyvolalo prohlášení ministra kultury D. Hermana, že jedním ze dvou velkých úkolů ministerstva je rekonstrukce tepelského kláštera. Spadá-li tento klášter mezi objekty restituce, o jeho nákladnou rekonstrukci by se měla postarat církev katolická, a nikoliv stát. Podobných otázek je více.
Problémy, které jsem uvedla, jsou jistě marginální, proti všemu, co se ve světě děje. Pro nás však takové nejsou, protože jen my, prostí občané, neseme tíhu všeho, co se v našem státě děje.
Nina ŽEČEVA
