Navázání na Nečase?
Na závěr včerejšího maratonu uchazečů o post ministra/ministryně v budoucí české vládě, defilujících před hlavou státu, se na Pražský hrad dostavila i kandidátka na resort práce a sociálních věcí, stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a rovné příležitosti Michaela Marksová Tominová. Přiznávám bez mučení, že mě překvapila volba sociálnědemokratického vedení, která padla právě na ni. Když jsem viděla, jaké zřejmě schopné ženy z krajské úrovně byly v užším výběru, ministerská šance Marksové Tominové u mě vyvolává otazníky. Vzpomínám si totiž na několik setkání s ní na různých seminářích a politických besedách. Na červnovém Kongresu žen diskutovala v jedné sekci společně s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou a novinářkou Terezou Spencerovou. Na semináři Spojenectví Práce a Solidarity před předčasnými sněmovními volbami seděla v panelu s Martou Semelovou z KSČM a Michaelem Krohem od zemanovců. Týden před volbami zasedla na kulatém stole pražských političek. Mé dojmy shrnuji takto: nevýrazná, bez jiskry, bez tahu na branku, argumentačně průměrná. No dobře, třeba paní Marksovou podceňuji, třeba problematiku sociálních věcí zná dobře, ve funkci ministryně se přiučí i menežování tak rozsáhlého resortu a bude se chovat asertivně. Možná se v soubojích s některými »těžkými vahami« naší politiky i zocelí. Možná. Za velký problém však u české političky považuji, že se zúčastnila v roli reprezentantky své strany Sudetoněmeckých dnů - předloni v Norimberku a loni v Augsburgu. A dokonce se televize stala terčem její psané kritiky. Za co? Že nepřinesla ze sjezdových jednání více informací. »Projevy během celých tří dnů se nesly především v duchu smíření, výzvy k hlubšímu vzájemnému dialogu a kontaktům...« uvedla Marksová Tominová ve svém článku 28. května 2012. Podle toho, co napsala, to musela být úplná idylka. V žádném z projevů prý nezaznělo nic o nárocích na majetek, a k tomu - »tolerance, svoboda, spravedlnost a právo jsou dnes více než kdy jindy hodnoty, o které je potřeba bojovat«. No právě. Jde o tu spravedlnost a právo, které představitelé landsmanšaftu neustále pošlapávají svými nehoráznými nároky typu »práva na vlast«. Loni si na srazu sudeťáků jméno Marksové Tominové vzal do úst Bernd Posselt - tedy podle zdrojů, které mám k dispozici - jenž ocenil, že nepatřila k těm, kdož vyprášili expremiéru Nečasovi kožich za jeho skandální projev v zemském sněmu v Mnichově při státní návštěvě Bavorska. A to byla řeč, která se tuze zalíbila Posseltovi a jeho »Kamaraden«. Vzpomínáte? Premiér svrchované ČR navštívil jednu spolkovou zemi... Úplně mám nyní strach, aby angažmá Marksové Tominové ve vládě nebylo někým zamýšleno jako pokus o navázání na Nečasovo zapáchající »mnichovské dílo«. Monika HOŘENÍ
