Nedodržování minských dohod je krajně nezodpovědné
Před časem jste se v Evropském parlamentu zúčastnil zajímavé konference. Jaké, o čem byla?
Základem mé návštěvy Evropského parlamentu v Bruselu byla především má výstava fotografií z naší oficiální pozorovatelské mise na Ukrajině v roce 2014 při volbách do Verchovné Rady, jíž jsem se zúčastnil s kolegou Richardem Knotem. Koncipoval jsem tuto výstavu jako jakýsi sociologický průřez ukrajinské společnosti nafotografované v Dněpropetrovské oblasti.
Vedle toho proběhla 23. června mezinárodní panelová diskuse, kulatý stůl, po ní následovala velká tisková konference, a jakýmsi kulturním závěrem byla právě vernisáž mých fotografií z Ukrajiny. Vše se týkalo aktuálních nejpalčivějších otázek Ukrajiny.
Kdo kulatý stůl připravil a jaká byla účast?
Organizoval jej europoslanec Miloslav Ransdorf se svým týmem. Byl to výsledek velké několikaměsíční práce, neboť - jak jsem měl možnost poznat - dát dohromady takovou sestavu k jednomu stolu je opravdu výkon. Akce byla na velmi vysoké úrovni. Hlavně to byla ohromná příležitost pro současné ukrajinské představitele udělat několik kroků v řešení dílčích, ale zásadních problémů, se kterými se Ukrajina potýká.
Představte si, že k jednání se podařilo posadit koaliční poslance ukrajinského parlamentu jak ze strany Bloku Petra Porošenka, Baťkivščiny, Národního frontu, přítomen byl též poslanec ze strany Svoboda. Dále se účastnil, za opozici, předseda Oblastní rady Dněpropetrovska Jevhen Udod a ukrajinský poslanec Oleksandr Vilkul, který - jak jsem pochopil z jeho příspěvku - dlouhodobě spolupracuje s Evropským parlamentem z dob, kdy se stal gubernátorem Dnětropetrovské oblasti a později ministrem průmyslu Ukrajiny.
Kulatého stolu se rovněž účastnili zástupci Evropského parlamentu, český europoslanec Jiří Maštálka, bulharský europoslanec Georgi Pirinskij, lotyšská europoslankyně Taťjana Ždanoka, polský europoslanec Bartlomiej Ostrowski, tuším za Stranu lidovou, také europoslanci představující židovskou obec, zástupce organizace pro lidská práva z Ukrajiny Monitoring Dmytry Perlyn, členové Výboru pro otázky Ukrajiny při EP, ruští, ukrajinští, polští novináři a další pozorovatelé. Takže vidíte, opravdu se mohlo projednat mnoho věcí.
Jak se podařilo posadit za jeden stůl lidi z odlišných »stran barikády« na současné Ukrajině, když víme, že situace je tam velmi rozjitřená?
To je právě onen kus práce a notná dávka diplomacie organizátorů.
Dovolte mi popsat průběh jednání, který o mnohém vypovídá. Jednání se vyvíjelo zpočátku hladce, opoziční poslanec Vilkul přednesl například, že podle oficiálních průzkumů odmítá více než 80 procent občanů v Dněpropetrovské oblasti přejmenovávat města a ulice. A já dodávám, že to pochopitelně ukrajinští občané musejí považovat za nerozumné, zvlášť za této ekonomické situace. Jedná se však o miliardové částky, takže ze strany oligarchů jde o mimořádný zájem přejmenovávat města ulice a instituce, zvlášť když to nevyžaduje výrazné vstupní investice do tohoto »projektu«. Zisky budou následně vskutku maximální. A ekonomiku to prakticky neoživí.
Jak by z přejmenovávání ulic a náměstí profitovali ukrajinští oligarchové?
Prostřednictvím veřejných zakázek. V každé z 24 oblastí jsou průměrně čtyři klíčoví oligarchové, ti co vlastní reklamní společnosti. A získají-li pro tuto svou oblast či více oblastí, kde podnikají, veřejnou zakázku, najmou si malé živnostníky, jež provedou tuto práci a ponesou hlavní tíhu nákladů. Zároveň v tom obrovském množství této práce dojde ke stlačení cen u těchto koncových živnostníků na minimum. Je nutné si uvědomit, že Ukrajina je druhá největší země v Evropě se zhruba čtyřiceti miliony obyvatel, zároveň i ta nejzapadlejší víska má minimálně Marxovu či Leninovu třídu nebo ulici pojmenovanou po nějaké ruské či sovětské osobnosti. Takže rozsah těchto prací je obrovský, včetně výměny průkazů totožnosti, hlavičkového papíru, cedulí a razítek na všech institucích, cedulí na ulicích, v mapách apod. Oligarchové si tyto práce umějí nadcenit, to si pište.
Uvedu jiný příklad: Oligarchové se nepouštějí například do stavění infrastruktury, cest apod. Proč? Jednoduše proto, že by museli nejdříve velmi mnoho investovat do materiálů, strojů a pracovní síly, a při rozloze a velkorysosti těchto cest je to opravdu velká investice. Tak raději udělají kontrakt, třeba na dodávku nekvalitního uhlí z jižní Afriky, kde jim bez investice přijde zisk v podobě provize, takže než aby těžili uhlí na Ukrajině, kterého mají na 400 let, a museli by investovat do těžby, upřednostní pro stát nehospodárný kontrakt.
Vraťme se ke konferenci…
Poslanec Vilkul se dále zmínil, že ukrajinští občané si přejí o přejmenování měst a ulic závazně rozhodnout v referendu. Za ním promluvil, tuším, předseda představenstva Rady Dněpropetrovské oblasti Jevhen Udod a sdělil regionální problémy, hlavně popsal velmi napjatou sociální a ekonomickou situaci. Oba vyzvali k pomoci Evropský parlament, aby se zasadil výrazným způsobem o pozorovací mise při nastávajících regionálních volbách na podzim tohoto roku a o pokračování některých společných projektů.
Došlo při jednání, jehož se zúčastnili lidé natolik antagonistických stran, ke konfrontaci?
Ano, ve chvíli, kdy promluvil koordinátor Perlyn z organizace zabývající se lidskými právy z Makejevky, se diskuse rázem rozbouřila. Zcela nesmyslně, a hlavně velmi agresivně na něj, zatím slovně, zaútočili při jeho projevu. Ukrajinští koaliční poslanci začali vykřikovat, že je Perlyn terorista a patří za mříže i s těmi, co jej přizvali k jednacímu stolu. To byla nehoráznost, která nás přítomné šokovala.
Také se poslanci z koalice vyslovili, že Perlyn - právě jako údajný terorista - nemá právo se vůbec zabývat lidskými právy. Bylo to ostudné, řekl bych silná káva, a k tomu kolem toho pobíhal ukrajinský velvyslanec v Bruselu, který koordinoval toto nedůstojné a přímo diktátorsky agresivní chování. To vše na půdě EP, kde byli všichni tito lidé hosty!
Situaci musel několikrát uklidňovat řídící jednání europoslanec Ransdorf. Spolu s ním bulharský europoslanec Pirinskij vysvětloval ukrajinským vládním poslancům, že nejsou na půdě ukrajinského parlamentu a že v EP panují jiná, civilizovanější pravidla, která musejí respektovat, pokud vůbec chtějí vést dialog a jednou se stát členy EU. Na to ve shodě ukrajinští koaliční poslanci reagovali, že na Ukrajině »probíhá vše tak, jak má«, a že s demokracií nemají vůbec žádný problém.
Opravdu mě překvapilo, jak arogantně tito lidé jednají. A to musím zmínit, že při společném demonstrativním odchodu z jednání Perlyna před našimi zraky fyzicky napadl poslanec ze strany Svoboda…
Jaké jsou závěry konference?
Jednak děkuji organizátorům, že se těmto poslancům ukrajinské vládní koalice nepodařilo jednání rozbít jako jiná jednání, a to i na půdě EP. Já sám jsem se s takovým přístupem setkal na Ukrajině nejednou.
Závěry, na kterých se zbylí jednající shodli, budou předloženy Evropskému parlamentu. Pro mne osobně je to především opět potvrzení jasně vyhraněného přístupu ze strany ukrajinského vedení spolu s koalicí, jakým způsobem řeší nejen věci politického charakteru. Vytvořili si a přivlastnili svoji pravdu, kterou prosazují, nejprve křikem, následně silným mocensko-politickým tlakem, a nakonec přímou agresí, bez možnosti připuštění jiné alternativy, natož argumentu, byť racionálního.
Zároveň jsem měl možnost se účastnit dalších jednání o Ukrajině v EP a potěšil mě zvyšující se zájem zejména o důsledky občanské války na Ukrajině, hlavně o oboustranné válečné zločiny na Donbasu, a rovněž nedodržování minských dohod II. Bohužel, EP reaguje se značným zpožděním a již neaktuálně, čemuž nerozumím, jelikož jsou v europarlamentu pro řešení těchto otázek dobré podmínky a možnosti.
Ptát se na zájem našich sdělovacích prostředků o konferenci, je asi zbytečné…
Dost mě mrzí, že u těchto jednání nebyli, nebo nechtěli či nemohli být žurnalisté a televizní kamery z Česka. Ale i kdyby, těžko by tohle psali na první strany deníků či obsáhle objektivně odvysílali v hlavním vysílacím čase. Co jsem zjišťoval, pozváni byli. Ale to je jiná kapitola.
S jakým zájmem se setkala vernisáž vašich fotografií?
Myslím, že to dopadlo na výbornou. Zahájení se ujali europoslanci Ransdorf a Taťjana Ždanoka. Ransdorf v úvodním slově zdůraznil, že je nutností respektovat silnou touhu především obyčejného ukrajinského lidu po zcela běžném každodenním životě v míru. Tato slova byla motivována také jednou mou fotografií z Krivého Rohu, která zachycuje mladý pár ve svatebních šatech u fontánky - dvojice tímto svatebním aktem hledí ke šťastné budoucnosti svého společného života, ovšem za nimi se chystá těžký zásah milice, speciálních jednotek, proti demonstrantům Pravého sektoru. Oba tyto jevy každodenního života jsou tak blízko sebe, dělí je doslova pár metrů. Ano, tak vypadá každodenní život na Ukrajině.
Jsem za možnost této výstavy i za úvodní slova upřímně rád, protože fotografie jsem dělal právě se záměrem takovéhoto poselství. Věřte mi, denně se - nejvíce na východě Ukrajiny - odehrávají neuvěřitelné tragédie a je to o to tragičtější, že by se dalo mnohým těmto tragédiím předejít nebo vyhnout, zatímco vítězí nelidská agrese, arogance a zabíjení, motivovány západní geopolitikou vedenou prostřednictvím peněz. Na druhé straně je nedostatek léků, například chybějí dodávky tolik potřebného inzulínu nebo tepla. V zimě byly zaznamenány případy umrznutí v zasypaných krytech. Tyto válečné oběti jsou důsledkem výše uvedených příčin.
Byl jste na Ukrajině několikrát. Jako by nové události přebily situaci Ukrajiny… A sledujete ukrajinský vývoj pravidelně?
Samozřejmě, sleduji už tři roky. Také si mne tato země dost získala. Přiznám se, nelíbí se mi přijetí úpravy zvláštního statusu Donbasu. Zvláštní status dostává podle návrhu Donbas jen dočasně, a nikoli trvale. Pro tuto chvíli získává velký právní význam, ale v časech příštích bude ukrajinský parlament muset překonat velké množství právních překážek, aby tuto úpravu o statusu Donbasu v případě nutnosti mohl změnit. Navíc tyto úpravy nebyly odsouhlaseny, natož projednány s Doněckou lidovou republikou a Luhanskou lidovou republikou.
K tomu nechápu onu intervenci ze strany USA v ukrajinském parlamentu.
O co šlo?
Victoria Nulandová (náměstkyně ministra zahraničí USA) a velvyslanec USA v Kyjevě Geoffrey Pyatt jednali s ukrajinskými koaličními poslanci o nutnosti přijetí těchto ústavních úprav, protože řada vládních poslanců odmítla tento zvláštní status Donbasu přiznat. Dovedete si představit, že by na půdě ukrajinského parlamentu takto intervenovaly jiné země, nebo dokonce Rusko? To by teprve byl skandál! Ukrajinský prezident Petro Porošenko popíral tak moc, že by šlo o tlak ze strany Západu a USA, že vlastně tento fakt jen potvrdil.
Vlastně jde o to, vytvořit dojem, že ze strany ukrajinského vedení dochází k dodržování minských dohod, aby mohla přijít další finanční injekce, oddálil se bankrot Ukrajiny, aby to jedněm oligarchům pomohlo a další to zachránilo. Mimochodem, na půdě EP na výše zmíněné konferenci se dosti rozebíralo prohlášení současného gubernátora Oděské oblasti a bývalého prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho, který uvedl v jednom rozhovoru, že ukrajinská ekonomika je v současnosti na takové úrovni, že by jí dvacet let trvalo při růstu 4,2 procenta HDP ročně, než by se dostala zpět na úroveň za prezidenta Janukovyče.
Také musím říct a zdůraznit, že nedodržování minských dohod I. i II. je krajně nezodpovědné, a zároveň se musím zeptat, kdo všechno bude odpovědný za veškeré důsledky pokračující občanské války na Donbase.
Kde vidíte řešení?
Jedním z faktorů řešení této situace je bezpodmínečně rozumný přístup naplněný konstruktivním jednáním, bez něj to prostě nejde. Dále to chce rozhodnou politickou vůli jednat se separatisty. A to současné ukrajinské vedení, jak vidno, odmítá a ani není z jeho strany zájem. Jen o tom vágně mluví, aby udrželo veřejnost v iluzi správnosti své politiky.
Lidé z vedení Ukrajiny jsou motivováni především svými ekonomicko-mocenskými zájmy, bez ohledu na cokoli, a už vůbec ne na lid a na vlast, kterých mají »plná ústa«. Je to doslovný výsměch ukrajinské občanské společnosti, a zkouší to i na nás. Nechtějí ukázat na skutečnosti a být co nejblíže pravdě. Snadno by se totiž ukázalo na jednotlivce a skupiny, kteří jsou za vše odpovědni.
Monika HOŘENÍ
FOTO – Roman BLAŠKO
