Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nelze stavět na starých modelech

 

Rozhovor Haló novin s Harisem Golemisem, členem ÚV levicového uskupení SYRIZA

Řecké volby poutají stále pozornost. Využil jsem příležitosti pořádání semináře na téma »Jak může evropská občanská společnost reagovat na politické změny v Řecku« a požádal o názor Harise Golemise, ředitele Institutu Nicose Poulantzase a zároveň člena ústředního výboru strany SYRIZA.

Blahopřeji k vítězství v parlamentních volbách. Je to bezesporu úspěch těch, kteří se hlásí k řecké levici. Nicméně zaznívá i názor, že SYRIZA je jen jakási inovovaná, možná levicovější sociální demokracie. Je tomu tak?

Nedomnívám se, že dnes lze jednoduše známkovat stranu. Je třeba vidět situaci státu, společnosti i každé politické strany v daný okamžik. Samozřejmě, že existují různé názory, ale SYRIZA nemá nic společného se sociální demokracií. Je však pravda, že ji volila řada těch, kdo dříve hlasovali pro PASOK. Jsou dva možné přístupy k naší straně. Za prvé, současný program SYRIZY není programem pro radikální transformaci společnosti. Je programem pro řešení humanitární řecké krize. Jde o řešení toho, co nás dusí a co již obyčejní Řekové ze všech vrstev společnosti nechtějí snášet.

SYRIZA skutečně není revoluční stranou v chápání tohoto termínu z pohledu minulého století. Druhý pohled je strategický. Věříme, že transformace společnosti je dlouhodobý proces začínající dnes. Vidíme ho ale tak, že jde o změnu vědomí lidí. Je zaměřen proti kapitalistické ziskuchtivosti. Je to boj za hegemonii ve společnosti.

Oproti některým jiným stranám se nedomníváme, že je nutno čekat, až se lidé změní a uvědomí si potřebu revoluce, kterou pak bude možno provést. Programově vycházíme z politické koncepce Nicose Poulantzase (následníka Antonia Gramcsiho - pozn. autora). Jde o demokratickou cestu k socialismu, který pro nás znamená demokracii a svobodu. To vše za podpory mas.

A můžete se stát vzorem?

Myslím si, že náš vývoj a pokus o změnu je zajímavý i pro společnosti ve střední a východní Evropě. A myslíme si, že naše realita ukazuje, že není možno stavět na tzv. starých modelech. Nejsme naivní a víme, že naši voliči ve většině nevolili socialismus a mnozí asi ani soc. dem. koncepci. Chtějí stabilitu svého života a lepší perspektivu, než jim byla kreslena. Je docela možné, že mají i protichůdné, konfliktní zájmy, což se nejspíše promítne v budoucnosti.

Je třeba si uvědomit, že strana vytváří ideologický koncept, ale vláda a stát se pohybují pouze v prostoru, který mají reálně k dispozici. Dnes sice SYRIZU podporuje 46 % populace, vládní kroky v konfliktu s evropskou »vládou« podporuje 80 % a předsedu vlády Alexise Tsiprase 87 % občanů. Ale víme, že se to může změnit. SYRIZA není monolit. Dnes má určité odlišné názory - jak postupovat - asi 30 % členstva. O strategické linii však není pochyb.

Co se týká spolupráce řecké levice. Je reálná?

Nejsem velký optimista v tom, že efektivní spolupráce řecké levice je brzo reálná. Podmínky jsou složité pro všechny strany a o to je složitější hledat styčné body. SYRIZA nemůže Řekům nabídnout odchod z »Evropy«. Sama se považuje za součást integrující se Evropy.

Pokud se politika stále více personifikuje, tím je složitější hledání politického souhlasu. To se ale netýká každodenního sociálního boje, především tam »dole«, tam je domluva snazší. Určitě všichni chápeme potřebu společných akcí proti reálnému nebezpečí nárůstu extrémní pravice a fašizace. Tady nejsou rozdíly. Také se všichni shodujeme v potřebě solidarity především s těmi nejpotřebnějšími.

A co do budoucna?

Historie řecké levice nebyla jednoduchá. Bylo v ní mnoho krve. Do našich životů zasáhla okupace i občanská válka a následující represe komunistů a všech dalších mužů a žen, emigrace, nucené vysidlování na ostrovy, vojenská diktatura, sociální boje.

Vládní budovy pro mne byly vždy symbolem těch, proti kterým jsme bojovali a nyní poprvé máme šanci vládnout. Jsem proto jen opatrný optimista.

Pokud budeme mít určitý vliv na »Evropu«, ukážeme, že již neplatí TINA (známá vize Margaret Thatcherové, že »Není jiné alternativy« - pozn. autora), dojde k narušení neoliberální hegemonie, pak za pomoci ostatních může být řecký experiment úspěšný...

Jiří MÁLEK, SPED