Nerovnost na světě roste, a to dramaticky.
Nedávná studie mezinárodní organizace Oxfam ukazuje na velice smutný obrázek současného globalizovaného světa. Tato mezinárodní agentura se zabývá výzkumem ekonomických a sociálních nerovností na světě. Podle jejího zjištění bude do roku 2016 vlastnit jedno procento světové populace více bohatství než zbylé obyvatelstvo planety. Vývoj nerovnosti je tedy ohromující. Navíc v oblasti chudoby je to podobné. Ve světě jeden člověk z devíti nemá co jíst a ve své podstatě živoří a více než jedna miliarda lidí žije za méně než 1,25 dolaru na den. Ohromující čísla.
Ředitelka Oxfam International Winnie Byanyima k tomuto problému řekla: »Opravdu chceme žít ve světě, kde jedno procento lidí vlastní více než my ostatní dohromady? Měřítko globální nerovnosti je prostě ohromující.« Ředitelka tedy jasně poukazuje na problém, který elity pořád, lidově řečeno, házely za hlavu, a to je špatně. Odsouvání tohoto palčivého problému povede jen ke zvyšování napětí v celosvětovém měřítku. Neřešení tohoto problému nás navíc posouvá zpět o několik desetiletí a nebál bych se říci, že klidně i do let před Velkou hospodářskou krizí v roce 1929.
Nejhůře jsou na tom chudí obyvatelé. Ať už se jedná o chudý svět typu Afrika nebo Jih celkově nebo lidé, kteří žijí na pokraji chudoby v Evropě nebo naší republice. Všech se tato nerovnost dotýká. Chudí jsou zasaženi hned dvakrát. Jednak dostanou menší část ekonomického koláče k snědku, a protože extrémní nerovnost silně bolí, tak se koláč zmenšuje. I tento fakt dokazují data Oxfamu. Ten přišel v loňském roce s odhalením, že 85 nejbohatších lidí na planetě vlastní stejné bohatství jako nejchudších padesát procent obyvatel. V přepočtu se jedná o více než 3,5 miliardy lidí, kteří jsou nejchudší. Navíc bohatství těch nejbohatších se nejvíce zvětšilo těsně po vypuknutí finanční krize do poloviny roku 2009. Z toho je zjevné, že nejvíce miliardářů je v oblasti finančnictví a dále pojišťovnictví. Zde je nutné zvednout varovný prst proti lobbingu v těchto oblastech, protože právě lobbování za ty nejbohatší je hlavní překážkou reforem ve prospěch chudších lidí a chudších oblastí světa.
Další oblastí, kde se vyskytují miliardáři, je oblast farmaceutických firem nebo nadnárodních společností typu Wall-Mart nebo McDonalds. Opět se jedná o společnosti, které globalizují svět a likvidují místní hospodářství národních států, které si tyto společnosti na trh pustí. Dochází tedy k jevu mcdonaldizace společnosti, který je pozorován již od osmdesátých let minulého století. Navíc v poslední době Mezinárodní měnový fond ukazuje na fakt, že extrémní nerovnost není škodlivá jen pro lidi, kteří žijí na dně, ale páchá škody i v ekonomickém růstu.
Nyní si však po těchto ohromujících číslech položme otázku, zda je možné tento globální kapitalistický vlak přibrzdit, zastavit nebo najít nový a lepší systém? Nepochybně jde přibrzdit, ale jde i nahradit. Pokud jde o oblast přibrzdění, tak i Oxfam nabízí jistá řešení. Mezi tato řešení patří například zásah proti bujení korupce, zavedení minimální mzdy nebo umožnění ženám získat spravedlivou odměnu za práci. Nicméně to podle mě nejsou adekvátní zásahy do tohoto vykořisťovatelského kolotoče.
Na zlepšení je potřeba zavést investice do tzv. univerzálních služeb, jako je zdravotnictví a vzdělávání, které má být zdarma. Další věcí, která se nabízí, je spravedlivé rozdělování daňové zátěže. Rovněž možnost regulace toku kapitálu a zdanění nadnárodních firem, aby kapitál zůstával v národních státech a neodtékal onomu jednomu procentu nejbohatších.
Žijeme v kaleidoskopickém světě, který je čím dál více rychlejší a žijeme život on-line. Nerovnost žene lidskou civilizaci na okraj propasti, kdy se překračují limity růstu, které nám naše planeta dokáže dát. Spotřebováváme více, než nám planeta dokáže dát a hlavně své prostředky obnovit. Veškeré zde nastíněné problémy nás stále více přibližují ke globálnímu konfliktu, kdy narůstající populace bude svádět boje o bohatství a zejména o čistou vodu a možná i vlastní životní prostředí.
Je potřeba ukázat na to, že i jiná podoba globalizace je možná. Jedná se dle mého názoru hlavně o regulaci kapitálu, rozvoj sociálního státu a návrat k socialistickým myšlenkám, tak jak je definovali Karel Marx a Bedřich Engels. Nejsem pesimista a věřím, že k těmto myšlenkám nastane návrat co nejdříve - a to dříve, než naši celou planetu přivedeme na pokraj zkázy.
Jan KLÁN, poslanec (KSČM)
