Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neschopnost chápat souvislosti

21. 7. 2014

 

REDAKČNÍ SLOUPEK

Noční můrou pro ekonomiky států, které by chtěly zajistit dostatek zdrojů na svůj rozvoj a sociální i kulturní potřeby obyvatelstva, jsou daňové ráje. Jejich existence umožňuje útěky firem i jednotlivců do míst nízkého zdanění, aby si pak tito lidé či podniky mohli ještě lépe a radostněji užívat peněz. Třeba mít dražší auto, ještě větší a krásnější dům, možná jachtu, co já vím.

 

 

 

Jak to prakticky chodí v tomto světě kooperace velkých peněz a bystrých daňových poradců, ukázala oblíbená tenistka Kvitová. Ovšem praktikují to i jiní, nejen sportovci. Její »případ« to celé jen zviditelnil a rozvířil diskuse.

Podívejme se, jak se na toto »odklánění« dívá šéf údajného lídra na pravici, TOP 09. Karel Schwarzenberg na otázku »Je v principu správné, že existují daňové ráje?« v televizi řekl: »Myslím, že to vždycky bylo, a má to dokonce smysl. To by bylo na delší diskusi, poněvadž jsou země, kde nesmyslně daní, a podnikatelé mají možnost do jisté míry se tam uchýlit (do daňových rájů). Žádný člověk, ani podnikatel, úspěšný, není majetek státu, má svobodnou vůli a musí mít možnost se svobodně rozhodovat. V případě Kvitová to je čistě závist. Peníze nevydělala v ČR, pokud si správně pamatuji v Británii, kde již je řádně zdaněná. Tak ji ještě jednou zdanit tady – to je ta česká závist, která vyhnala od nás nejúspěšnější...«

Musela jsem si sice mnohokrát přehrát záznam z této debaty, abych panu poslanci rozuměla (hovoří stále méně zřetelně), ale jeho poselství všem daňovým poplatníkům je jasné: Daňové ráje jsou vlastně fajn (mají smysl!), a to právě pro takové lidi, jako je on sám. Máte-li jiný názor, závidíte.

Co na tom, že Evropská unie, ke které se topka lísá, to vidí jinak. Aspoň formálně se snaží proti daňovým rájům postupovat, i když výsledky jsou víceméně mizerné. Bodejť, když některé z těchto »rájů« jsou přímo členskými zeměmi EU...

Souhlasím s předsedkyní Českého helsinského výboru Táňou Fischerovou, která v Parlamentních listech uvedla: »Nelíbí se mi, že když někdo zbohatne, odejde do jiné země, aby tady neplatil daně. Myslím, že tahle dívka, která hraje tenis, si to vůbec neuvědomuje, že jí to někdo poradil. Navíc není sama. Ale svědčí to o pádu vztahu k vlastní zemi, o neschopnosti chápat souvislosti, že když nebudou odvádět daně tady, nebudou peníze na kulturu, na sociální věci, protože peníze odcházejí jinam. Ti lidé si to buď neuvědomují, nebo je jim to jedno. A oboje je smutné.«

To, co však všichni cítíme jako nutnou podmínkou pro to, aby úspěšní Češi danili své příjmy právě v české zemi, je řádná správa erárních peněz a zamezení rozkrádání. Sypat zlaťáky do děravého měšce nikdo nebude.

Monika HOŘENÍ