Obědy ve školách pro všechny
Tuhle mne zastavila jedna známá a ptala se mne, co si myslím o těch obědech ve školách pro všechny děti. Prý jak to vidím já jako komunista. To mě zaskočilo, jelikož se domnívám, že když je dotyčná taky komunistka, tak v tom přece musí mít taky jasno. Ale neměla v tom tak docela úplně jasno. Vyšla z teze, že je to nespravedlivé. Proč by měly děti bohatých dostávat placené obědy stejně jako děti, co si teplé jídlo nemohou dovolit. Zdánlivě má pravdu, ale opak je podstatou. Protože jídlo je základním sociálním spojovacím aspektem v lidském společenském chování. Když děti z rodin, co si obědy mohou dovolit, budou sedět u jednoho stolu, případně budou potkávat v jedné společné školní jídelně pouze spolužáky z »bohatých« rodin a nebudou zde potkávat děti, jejichž rodiče na teplé obědy nemají, zákonitě je podvědomě ve svých přiměřených věkových normách vyloučí na okraj společnosti. Skupinu, se kterou se chtějí bavit, setkávat, hrát si, pošťuchovat a podobně, jednoduše nepotkají. Obě skupiny, říkejme jim »elitní« a »vyloučené«, jsou odtrženy od sebe a je to základ pro budoucí fragmentaci společnosti. Ať už vezmu jakoukoli podobu či variantu. V opačném gardu, kdy se všechny děti sejdou u jednoho stolu nebo v jedné školní jídelně a musejí spolu nějakým způsobem koexistovat, začnou vytvářet sociální vazby, kde mezi nimi nastává určitá rovnost. Tato rovnost se může prohlubovat, pokud se to nastaví jako systémová norma. U jídla, které je spojené s chutí či nechutí, jsou tyto aspekty také zapisovány do mozku. Je důležité neustále učit společnost se spojovat, a ne rozdělovat. Zde je příležitost, která ji bude ovlivňovat dalekosáhleji, než se nám vůbec zdá. Nechme teď stranou, že Andrej Babiš zvýší vlastní efektivitu spotřebitelského zboží, to je teď méně významné. Význam sociálního aspektu je nad všemi těmito ostatními principy, které jsem uvedl. Je zajímavé, proč zrovna KDU-ČSL je proti tomu, aby chudé děti dostávaly obědy stejně jako ty, co si obědy mohou dovolit. Šla by totiž sama proti sobě. Její politika je pseudolidumilská. Doslova se živí chudobou a pokrytecky se přetvařuje, jak velcí jsou to bojovníci proti ní. Tato poznámka se týká lidovecké politiky, ale vůbec ne těch obyčejných slušných věřících. Mne ale děsí samotný fakt, že značná část dětí nemá vůbec možnost teplého jídla mezi dopoledním a odpoledním vyučováním. Je to ostudnou záležitostí pro nás všechny i pro celou společnost a její představitele. To bychom ale nesměli žít v kapitalismu… Roman BLAŠKO
