KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Opožděné vyplácení mezd působí v rodinách problémy

V letních měsících jste na sebe upozornili protestními akcemi proti opožděnému vyplácení mezd. Jaká je situace nyní?

Zářijové mzdy, které měly být vyplaceny 20. října, začali vyplácet v pátek 31. října. Není to ovšem důvod k jásotu. Ve skutečnosti byly doplaceny srpnové platy, a zářijové dostala jen část zaměstnanců. Systém funguje tak, že se nejdříve vyplácejí nejnižší mzdy, a dále pak platy lidem, kteří mají exekuce, alimenty, samoživitelkám apod. Ty nejvyšší až nakonec, protože s těmi vyjdou lidé delší dobu.

To je docela sociálně citlivé...

 

Ano, ale mezi lidmi to vyvolává i nevraživost. Zaměstnanci odmítají chodit na přesčasy. Říkají: Já dělám víc než ostatní, mám za to vyšší plat, a pak jsem potrestaný tím, že ho dostanu o týden či o deset dní později.

Pozdní vyplácení mezd je příčinou mnoha problémů v rodinách. Začínal školní rok, rodiny neměly peníze na vybavení, na stravenky, školní pomůcky. Někteří zaměstnanci museli opustit svůj byt a přestěhovat se do malého. Platy nejsou u nás takové, aby z nich bylo možné udělat nějakou finanční rezervu. Hodně lidí žije doslova od výplaty k výplatě. Přitom dostávají pokuty za pozdě zaplacené úvěry a hypotéky. Pravidelné platby mají nastavené podle toho, že na základě kolektivní smlouvy má být mzda 20. dne v měsíci na účtech zaměstnanců. Takže platby by měly z jejich účtů odejít většinou mezi 22. až 25. dnem. Když peníze na účtu nejsou, dostávají od bank smluvní pokuty. Využili jsme zákona, podle něhož zaměstnavatel odpovídá za škody způsobené zaměstnanci a většina takto postižených si pokuty chodí vybírat na personální oddělení, kde jim je proplácejí.

Fakt je, že zatím firma mzdy nikomu nedluží. Nakonec je vždy vyplatí. Ale vyplácejí stále později a později. Když noví majitelé před dvěma lety přišli, trvalo zpoždění zhruba pět dní, maximálně týden. Teď už jsme v situaci, kdy srpnové mzdy, splatné 20. září, doplatili 31. října.

Jaký je u vás průměrný příjem v dělnických profesích?

Hrubého 24–25 000 korun. Pro ty, kdož mají větší platy, kolem 40 000, pozdní výplaty takový problém nejsou. Ti si mohou ušetřit, vytvořit rezervu.

Kolik zaměstnanců je odborově organizovaných?

Asi 126. Mladí mezi nás moc nechtějí. Budou hudrat, nadávat, ale do odborů se nehrnou. Na druhou stranu nás neubývá, spíš sem tam někdo přibude. Členství v odborech má smysl. Poskytujeme pracovně právní ochranu. U nás funguje právní poradna, která řeší i rodinné právo – rozvody, majetkové spory.

Kolektivní smlouva, kterou uzavírají odbory, pokrývá všechny zaměstnance. Odboráři navíc mají různé bonusy, jako je příplatek na dovolenou, životní jubilea, příspěvek na dětské tábory, to je nad rámec kolektivní smlouvy z odborových prostředků.

A struktura zaměstnanců?

Dělníků je asi 300, technicko-hospodářských pracovníků kolem osmdesáti. Celkem je nás 380–400, kolísá to díky přirozené fluktuaci. Dobré je, že firma zatím nepropouští. To musím novým majitelům přiznat k dobru, že spíše lidi přijímají, než aby hrozilo nějaké hromadné propouštění.

Kdo jsou ti noví majitelé?

Patřili jsme pod firmu Scholz, ta nás před dvěma lety prodala společnosti, která se ze začátku jmenovala Starkus, s. r. o. Pak se to pořád přejmenovávalo, až teď se to ustálilo na Poldi, s. r. o. Majitelé jsou údajně z Ukrajiny nebo z Ruska. Pídili jsme se podle výpisu z obchodního rejstříku, kdo nás vlastní, protože to nevíme. Zjistili jsme, že sídlo naší firmy je v Nikósii na Kypru. Dál jsme se nedostali. Požádali jsme o pomoc i náš vyšší orgán, Odborový svaz KOVO, ale ani s jeho pomocí jsme se k žádným jménům nedostali.

Takže žádní Stehlíci? Zažil jste jejich éru?

Ne. Já jsem v Poldovce pracoval od roku 1979 do roku 1993. A znovu od roku 1999 dodnes.

Když srovnáte situaci tehdy a nyní, myslíte, že se firma začíná stavět na nohy?

Ne, myslím, že stagnuje. Předchozí němečtí majitelé to koupili od známého podnikatele pana doktora Zemka, společnosti Z Group. Němci tam nastoupili a udělali rekonstrukci pecí, střech aj. Potom v roce 2007 začali stavět halu pro nový kovárenský lis, který se slavnostně rozjel v říjnu 2009. Od září 2012 máme nové majitele a od té doby se prakticky stagnuje. Udržují, ale neinvestují. Žádné nové technologie, nic takového.

Domníváte se, že nevyplácení mezd je záměr, nebo že se nedaří a nejsou peníze?

Podle mě nemají peníze a asi i špatně hospodaří. Dnes vyrábět ocel je na hraně rentability. Ale přesné údaje o firemních financích neznáme. K tomu nás nepouštějí.

Domluvil jste si schůzku s ministrem a senátorem Dienstbierem. Co od ní očekáváte?

Chceme ho požádat o pomoc. Prvního června jsme vyhlásili stávkovou pohotovost. Dne 26. června jsme uspořádali desetiminutový protestní mítink, kde pan ředitel přislíbil, že do dvou měsíců dá všechno do pořádku. To se nestalo a situace se naopak zhoršila. Devatenáctého září jsme udělali hodinovou výstražnou stávku, v níž nás podpořilo přes 80 procent zaměstnanců. Zase vedení slíbilo nápravu, a ta se zase nekonala.

V protestech nás podpořily i jiné odborové svazy. Umělci, chemici, stavbaři a další. Posílali nám dopisy, že s námi cítí. V té chvíli je to docela znatelná podpora. Lidé nejsou zvyklí stávkovat. Poldováci prakticky nikdy nestávkovali. Lidé se jakoby trochu styděli za to, že se takhle musejí domáhat svých práv. Ještě se učíme dát najevo svou vůli, že je něco špatně.

Co dělat? Mohli bychom stávkovat dlouhodobě, ale to by rodiny zatížilo ještě víc, protože by přišly o mzdu za prostávkovanou dobu. Navíc by to mohlo firmu, která moc nevyrábí, dorazit. Dělali jsme si průzkum a nejsme si ani jisti, zda by do toho většina šla. A my jsme si řekli, že nebudeme dělat akce, které nemají alespoň dvoutřetinovou podporu.

Tak jsme OS KOVO a pana senátora Dienstbiera požádali, aby nám pomohli a upozornili velvyslance a vlády na Ukrajině nebo v Rusku, že jejich občané tady podnikají a nedodržují zákony.

Myslíte, že třeba ukrajinská vláda bude řešit, že jejich občané sídlící na Kypru nedodržují zákony někde v Čechách?

Nevím. Nemělo by jim být jedno, jaký je jejich obraz ve světě. Měli by udělat »bububu«, jsou tady na vás stížnosti, dejte to dohromady. Když náš stát dovolí někomu na našem území podnikat, měl by se zabývat tím, jak ti lidé podnikají. A měl by chránit občany České republiky.

Co se nyní u vás vyrábí?

Vyrábíme ušlechtilé a konstrukční ocele. Opravdu špičkový výrobní program, který byl dříve, je už minulostí. Čas od času se dělají lepší antikorozní oceli, jakostní třídy 19, 21. Chirurgická ocel už ne.

Jak odhadujete budoucnost slavné Poldovky?

To vůbec nedokážu předvídat. V době největší slávy měla Poldovka 22 000 zaměstnanců. Ale svého času nás bylo taky 110.

Poslední informace, které jsem dostal, byly, že sehnali nového investora, že to opravdu rozjedou. Tomu budeme věřit, až to opravdu bude. Slibů už jsme slyšeli dost, a zlepšení nepřišlo, spíš naopak.

Kolik zaměstnanců zůstalo ve firmě z původního předlistopadového kádru?

Počítám tak deset až třicet. Pár ocelářů, pár kovářů. Už to jsou všechno důchodci. Jinak věková struktura ve firmě je v průměru kolem 40 let. Ale ti vyučení, kteří pamatují starou dobu, už pracují přes důchod nebo jsou těsně před důchodovým věkem.

Co Richard Mosr soudí o tom, že si firmy v kovozpracujících oborech často stěžují na nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců? Čtěte více v úterních tištěných Haló novinách.

Jiří NUSSBERGER