Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opravdu je něco špatně

10. 1. 2015

 

REDAKČNÍ SLOUPEK

Zlobí mě, že se vysvětlování té části historie, do níž se zapsal ukrajinský ultranacionalista Stepan Bandera, v poslední době z vysokých činitelů naší republiky účastní jen prezident Miloš Zeman. Tím, že v nedělním pořadu Prezidentský Pressklub upozornil na banderovský pochod 1. ledna v hlavním městě Ukrajiny (náš list informoval o této kyjevské akci 3. ledna a komentoval ji včera), který opravdu připomínal neblahé pochody fašistů s hořícími pochodněmi, téma rozvířil a – trefil hřebíček přímo na hlavičku. Je ostudné, jak k Banderovi hovořil v ČT24 pan Michael Romancov. Je trapné, když jiný mladý politolog, hlásící se k levicovému pohledu na svět, klidně řekne, že Banderu a vše, co s ním souvisí, komentovat nebude. Od toho prý jsou ukrajinisté. No vidíte, a já se domnívala, že historii mají posuzovat historici a pamětníci.

 

 

 

A právě na ně nyní apeluji. Není přece možné dopustit, aby pravda zůstala popelkou, aby byla lží pošlapána památka obětí masakrů pořádaných ukrajinskými nacionalisty ve jménu Banderových myšlenek!

Lidé jsou v těchto dnech zneklidněni neospravedlnitelným teroristickým činem v Paříži. Není první - kdo si dnes vzpomene třeba na řádění neofašisty Breivika. Jenže připomene někdo, že Stepan Bandera, s jehož obrazy se pochoduje v Kyjevě a který je dle ukrajinského velvyslanectví ctěn prý většinou Ukrajinců jako symbol boje za svobodu a nezávislost Ukrajiny, byl terorista? Bandera byl v roce 1934 odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra k trestu smrti, rozsudek byl později změněn na doživotí. Z vězení byl propuštěn až Němci roku 1939.

Je naprosto nepřípustné, aby se nechávaly bez protiargumentů řeči ukrajinistky Lenky Víchové, nacházející se na seznamu oblíbených českotelevizních respondentů. Když Bandera seděl nějaký čas v nacistickém koncentráku, nelze jej prý »fyzicky ani morálně srovnávat s nacistickými vůdci«, tvrdí žena, která zřejmě má pro něho slabost či pochopení. Jenže on v tom koncentráku seděl proto, že se jeho plány křížily s plány Hitlera, nikoli za antifašismus. »Západní Ukrajinci byli v jiných armádách (než v Rudé armádě),« přiznala taky. Ovšem v jakých, na které válčící straně, když ne v té, která nesla na východní frontě největší břemeno boje proti německému fašismu?

Pochybná byla cesta etnických čistek, kterou se vydali ukrajinští nacionalisté ke svému snu o nezávislosti. Byla vydlážděna podle některých historických pramenů až sto tisíci obětí mezi Poláky, Židy, Rusy, také Čechy, prostě všemi, kteří nevyhovovali jejich nacionalistickým představám. Byl to holocaust v banderovském provedení!

Opravdu je něco špatně s Evropskou unií, pokud proti oprašování banderismu nic nedělá. Její lídři mlčí. Proč se neozývají ani židovské obce či příslušníci polského národa, když i jejich bližní byli nejkrutějšími metodami fyzicky likvidováni ve jménu Banderových idejí?

Monika HOŘENÍ