Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pacient nesmí být jen prostředek k získání peněz

 

Rozhovor Haló novin s poslancem Stanislavem Mackovíkem (KSČM), členem sněmovního výboru pro zdravotnictví

Zdravotnická část koaliční smlouvy je většinou vnímána kladně. Vládní koalice slibuje zrušení téměř všech regulačních poplatků, odstranění stropů na zdravotní odvody či pravidelné zvyšování státního příspěvku na pojištěnce. Jak hodnotíte tuto část smlouvy?

Bude-li tato část smlouvy dodržena ve sto procentech, tak to bude správné. Sníží se pravicí vynucená finanční zátěž pacientů, která rozhodně nikdy neplnila regulační úlohu, ve skutečnosti pouze snižovala dostupnost zdravotní péče pro nízkopříjmové skupiny nemocných. Především pro důchodce se stalo placení všemožných poplatků noční můrou.

 

 

 

Zavedením »poplatkové« zdravotní péče došlo v České republice k jednomu z největších porušení lidských práv v naší zemi a bohužel část populace to po letech ideologického a mediálního vymývání mozků vnímá jako normální jev! Nezapomínejme však, že »péčí« pravicových vlád se v naší zemi po roce 1989 setkáváme s nezaměstnaností a chudobou, které se pohybují ve výši okolo deset procent populace. Pravice zadlužila tuto zemi a stále se přitom všemožně snaží, aby její nepovedené vládnutí bylo placeno z kapes obyčejných lidí. Pozitivní význam musí přinést i odstropování a zároveň pravidelné zvyšování úhrad za tzv. státní pojištěnce. To vše ale musí být na druhé straně provázeno důslednou protikorupční politikou, která zabrání vyvádění miliard nekalým způsobem. Jedno bez druhého k žádným skutečně pozitivním změnám nepovede.

Koalici je vytýkáno, že smlouva neřeší, jakým způsobem budou nahrazeny peníze ze zrušených regulačních poplatků. Jde zhruba o pět miliard korun...

Pravice v době zavádění poplatků vůbec neřešila, jaké trampoty nemocným lidem přinese její bezohledná zdravotní politika. Nezapomínejme, že původně zavedla poplatky i za dětské pacienty. Teď přichází se strašákem o finančním propadu po zrušení jejich rádoby regulačních poplatků. Pokud by tatáž pravice nedávno neprošustrovala miliardy do projektů IZIP, CASA, Promopro a jiných, tak by si teď nemusela bezpáteřně hrát na dobrého hospodáře. Výrazně se musí změnit léková politika, kde rozhoduje pouze obrat a zisk. Pacient nesmí být jen prostředek k získání peněz.

Hrozí podle vás kvůli zrušení poplatků kolaps zdravotnictví, jak tvrdí pravice?

Kolaps zdravotnictví hrozí, pokud i nadále bude pokračovat vyvádění peněz na účty zainteresovaných zájmových skupin. Právě pro mnohé vykutálené kmotry a jejich sluhy se stal verbální boj s korupcí a klientelismem novou metodou, jak udržet tok peněz na své straně. Pravice byla nucena přehodnotit situaci a pod celospolečenským tlakem začíná používat jiné názvy, jiný slovník a jiná odůvodnění - byť cíl má stále stejný. Zrušení poplatků neohrožuje funkčnost našeho zdravotnictví. Naše zdravotnictví ohrožuje pouze zlodějina a drzost těch, kteří kradou pod hlavičkou svědomitého a transparentního hospodáře. Přidrzlost kmotrů se zvyšuje s jejich pocitem vlastního ohrožení.

Kde podle vás dochází k největšímu úniku peněz ve zdravotnictví?

Penězovodů, které v konečném důsledku devastují naše zdravotnictví, existuje celá řada. Veřejné zakázky malého rozsahu jsou kontrolovány jen selektivně a vymahatelnost jejich efektivní kontroly je nízká. Zvláštní kapitolou jsou zakázky na »dodání« různých studií, auditů a jiných produktů čistě teoretické báze. Prostě utrácet opakovaně ve zdravotnictví stovky tisíc za pochybná slohová cvičení je stále ještě dobrý byznys. Obecně jsou různé velké i malé zakázky a výběrová řízení zásadním problémem, který negativně dopadá na financování zdravotnictví. Přidáme-li k tomu špatná úhradová pravidla a nepochopitelně velké množství zdravotních pojišťoven, které si ponechávají tři procenta z peněz vybraných z veřejného zdravotního pojištění pro svoji potřebu, tak se nemůžeme divit, že ani více než 290 miliard v minulém roce nestačilo na zasaturování našeho zdravotnictví.

Resort se potýká nejen s nedostatkem financí, ale také s nedostatkem lékařů. Co podle vás hrozí?

Lékařů je nedostatek a v některých odbornostech je to zvláště patrné. Navíc v minulém roce si zhruba 260 lékařů na ministerstvu zdravotnictví vyřizovalo agendu, která jim umožní pracovat v zahraničí. Je evidentní, že mzdové podmínky pro zdravotnické pracovníky v České republice nejsou žádný zázrak. Ani systém vzdělávání není oproštěn od těžkopádnosti. Není tomu tak dávno, kdy ministerstvo zdravotnictví bránilo převedení některých oborů mezi tzv. základní. To se týkalo zejména předatestační přípravy lékařů pro urgentní medicínu, kteří scházejí hlavně na záchranných službách.

Navíc je pro pravici typickým modelem chování, že problémy finančního ocenění zdravotnických pracovníků řeší vždy až na základě nátlaku, jak tomu bylo například po akci »Děkujeme, odcházíme«. Personální stabilizaci lékařů nepomáhá ani snížení objemu přesčasové práce v letošním roce. To povede buď ke snížení dostupnosti péče nebo k obcházení legislativy. Oboje je špatně a oboje je důsledkem liknavosti minulých vlád pravice. Legislativně je tuto situaci nutné řešit co nejdříve.

Do konce ledna by měla být nová vláda, zdravotnictví se vrátí pod taktovku sociální demokracie. Co očekáváte od nového ministra? Odpověď Stanislava Mackovíka na tuto otázku si můžete přečíst ve čtvrtečním tištěném vydání Haló novin.

Jana DUBNIČKOVÁ