Pohlédněme vpřed s hrdostí
Byl jste to vy, kdo přišel s myšlenkou na zorganizování Litoměřického odborného semináře, jehož první ročník se 3. října setkal s posluchačským úspěchem. Co bylo prvotním impulsem?
Ano, je to pravda, nápad vznikl loni, když jsem se zúčastnil Vratimovského odborného semináře ve Frýdku-Místku a sršel jsem nadšením. Ještě na místě jsem si promluvil s účastníky a získal na ně kontakty. Ihned na cestě zpět s Josefem Šenfeldem a Soňou Grochalovou jsem se ptal, proč něco podobného není u nás? Slovo dalo slovo a v autě vznikl organizační tým - Bureš, Šenfeld, Grochalová a ústecká krajská radní Jitka Sachetová. Krajský výbor v Ústí nad Labem tomu dal zelenou a hlavně finance. Pak už téměř nic nestálo v cestě realizaci.
Spojili jsme se s Ilonou Švihlíkovou, Ĺubošem Blahou, Štěpánem Kotrbou, kteří pozvání přijali. Dále jsem zkoušel pana profesora Staňka ze Slovenské akademie věd, který nemohl přijet ze zdravotních důvodů, a profesora Kellera, který účast odmítl kvůli časové vytíženosti.
Lovili jsme i ve vlastních řadách. Hejtman Oldřich Bubeníček akci zaštítil a tím nám dost pomohl. Hned to naše snažení mělo větší renomé. Oslovili jsme europoslance Ransdorfa a z německé Die Linke Hajka Kozla, který bohužel nedorazil kvůli onemocnění. Publicista Josef Skála jej nahradil.
Jak vlastně hodnotíte tento první ročník?
Jako jeden z organizátorů nejsem objektivní, ale můj osobní názor je, že to byl úspěch. Prostředí konference - gotický hrad v Litoměřicích - bylo krásné, řečníci skvělí a návštěvníci úžasní. Dokonce i hlášený požár, který nás přerušil (byl to však falešný poplach), byl užitečný. Lidé stáli venku před budovou a při poledním slunci diskutovali. Řečníci mezi nimi korzovali a vznikla tak příjemná, neformální atmosféra.
Organizátor Vratimovského odborného semináře Karel Klimša nám poděkoval těmito slovy: »Mnozí o tom mluvili, vy jste to udělali. Účast svědčí o tom, že tyto akce jsou potřebné. Když klesá hladina spodní vody, nahoře to vysychá. A stejné je to se stranami, když nepěstují teorii a nevěnují se propagaci své politiky.«
Máte možnost v Litoměřicích a okolí, vlastně na území Ústeckého kraje jako celku, více propagovat takovouto akci? Jak například spolupracujete s tamními médii?
Zatím na toto mohu odpovědět takto: budeme se snažit. Udělali jsme audio i videozáznam, který zveřejníme co nevidět na YouTube, Facebooku a jinde na internetu, a vyrobíme DVD a CD. Ano, nyní nás čeká druhá, neméně důležitá část práce. Musíme tento seminář co nejlépe prodat veřejnosti. Ukázat jim, o co přišli, že existuje alternativa současného mainstreamu, že jsou zde levicové kapacity evropského, nebo dokonce světového věhlasu, které narovinu pojmenují problémy dneška, jejich příčiny i prognózy do budoucna.
Dovolím si říct, že naše společnost potřebuje otevřít oči. Nežijeme v nejlepší možné době (ačkoliv se nám to tvrdí) a nemůžeme s jistotou říci, že když ne my, tak naše děti se budou mít lépe. Každý trochu soudný člověk vnímá, že opak je pravdou. A těch příčin je řada.
Je jasné, že s televizemi atd. počítat při spolupráci asi nemůžeme, bohužel. V létě jsem psal do různých redakcí novin i internetových medií… Bez reakce. Proto mi dovolte poděkovat Haló novinám za mediální partnerství.
Co vlastně připravují komunisté ve Štětí pro veřejnost?
Na Štětsku máme kolem šedesáti členů a jednou naší tradiční akcí je dubnový Jarní pochod, jehož »praotcem« je Jaroslav Pilnaj. Jarní pochod má trasu ze Štětí do Liběchova. Jde se lesem, okolo bývalé sopky Špičák, skalních masivů Mortloch, Harfenice, Had až do Liběchova - na Boží vodu, kde je táborák v kempu. Když si opečeme vuřty a občerstvíme se, jedeme autobusem zpět.
Každoročně si ve Štětí také připomínáme výročí osvobození od nacistů, a další události. Nyní připravujeme sérii besed s různými levicovými osobnostmi. Začneme pravděpodobně již v zimě.
Jakou pozici mají komunisté v Zastupitelstvu města Štětí?
Celkem dobrou. Já nyní nejsem zastupitelem, do zastupitelstva ve Štětí jsem se dostal jako náhradník v minulém volebním období. Ale prožil jsem si předvolební kampaň se vším všudy. Od přípravy vize, programu, sestavení kandidátky, kde jsme dali veliký prostor mladým a nestraníkům, mítinky, setkávání s lidmi, až po tvrdou antikampaň od TOP 09 vůči nám.
Ale udrželi jsme pozice, i když jsme bojovali ve větší konkurenci než v minulých volbách. V tomto volebním období jsme vstoupili do koalice s ČSSD a Hnutím sportovců, máme jednoho radního (Vladimíra Nolče) a celkem tři lidi v zastupitelstvu (Vladimír Nolč, Josef Kinař a Jaroslav Kubánek). Máme zástupce ve všech výborech a komisích města. To je poprvé za mnoho let.
Štětí je známo papírenským podnikem. Tedy občané u vás mají pracovní příležitosti…
Ano, naše město má industriální základ právě díky papírně, ale ta není jediná. Soukromých firem je tu celá řada a ty v součtu zaměstnávají také nemalý podíl občanů. Je pravda, že lidé nemají takové platy jako v Praze, ale město se snaží držet nízkou cenovou hladinu služeb. Platba za odpad je 500 Kč. Poplatek za školku je v řádu stovek, nikoliv tisíců korun. Je tu oproti jiným městům dobře postaráno o seniory i o nezaměstnané. Máme tu například asistenty městské policie, v městských technických službách zaměstnáváme spolu s úřadem práce desítky lidí. V některých domech vznikly pozice domovníků, atd. Město se snaží udržet únosnou sociální situaci, například udržuje nízké nájemné v obecních bytech.
Na druhou stranu zde máme krásnou přírodu, jsme branou do Kokořínska. Ale to není vše. Stavíme zde veliký komplex na Labi (Labearena), který spolu s kanálem v Račicích vytvoří podmínky pro vodní sporty světové úrovně. To pomůže v rámci reklamy nejen nám, ale celému kraji. Tomuto projektu jsem pomáhal na nohy a jsem rád, že vše spěje ke zdárné realizaci.
Prý je vaším koníčkem dýdžejství. Vysvětlete pro ty, kteří už poněkud odrostli této zábavě, čím se ve svém volném čase zabýváte?
V letech puberty jsem hrál v několika kapelách rock, pak jsem spolupracoval s Martinem Braunem a dělali jsme pop, nakonec s raperem ICE… A úplnou náhodou po koncertě v jednom klubu jsem si jen tak pro legraci stoupl za CD přehrávače, zkusil jsem pouštět muziku. Mezi tím jsem mluvil na mikrofon, protože jsem neuměl míchat jednu píseň do druhé. Za týden mi volal majitel té diskotéky, zda bych nemohl zaskočit za nemocného kolegu. Tak jsem se učil za chodu s CD přehrávači, gramofony, poznával elektronickou hudbu, začal sledovat hitparády, dělat vlastní remixy, atd. A stal jsem se dýdžejem.
O tom, jaký by měl být vztah autentické levice ke kultuře, hovořil právě na Litoměřickém odborném semináři europoslanec Ransdorf. Podle něho trh absorboval opoziční potenciál kultury, a to navzdory historické zkušenosti. Bez silné kulturní politiky nemůže levice být, citoval Ransdorf Antonia Gramsciho. Jak vidíte působení levice v kultuře a mezi kulturními pracovníky vy?
Upřímně, je to bída. Osobně nevím o nějakém masivním nástupu levicové kultury v ČR. Podle mého názoru je nejlépe k tomuto uzpůsobený folk. Folkaři přece velmi často upozorňovali na problémy doby. Ale dnes jaksi mlčí. Buď vysedávají v kavárnách, nebo se možná stydí, když vidí, kam jimi podněcovaná změna režimu dospěla. Levicová témata si bere za svá také hip-hop. Samozřejmě, beru argument, že dnešní mediální mainstream nebude nakloněn nějakým levicovým umělcům, kteří by kritizovali dnešní poměry. Ale máme demokracii…
Kde tedy zabrat, kde jsou rezervy?
Myslím, že nějaké umělce levicová politika oslovuje již teď (např. jsou sdruženi v Unii českých spisovatelů, ve Výboru národní kultury – pozn. aut.), ale na Nově je neuvidíme. O to se vlastníci postarají. Hledejme na internetu a v alternativní scéně. Podotýkám, že nejsem odborník.
Ale my musíme oslovit masy mladých lidí, studenty, rodiče dětí, matky na mateřské. Je nejvyšší čas pořádně šlápnout do pedálů, pokud nechceme, aby KSČM zmizela z politiky.
Nechme minulost být. Jsme 25 let od konce reálného socialismu. Poučme se z chyb a pohlédněme vpřed s hrdostí. Je potřeba jasně odsoudit současný stav. Krize ekonomická i krize ve společnosti, a nejen to. My musíme jasně říci, co navrhujeme dál. Diskutujme nové uspořádání společnosti, ekonomiky sdílení, komunitní hospodářství (družstva), základní (nepodmíněný) příjem pro každého… Mějme alternativu lepší, rovnější a spravedlivější společnosti. Toto může vzbudit zájem lidí, kteří dřou v práci za 10 000 měsíčně, kteří musí mít dvě zaměstnání, aby přežili, toto může zaujmout seniory a další neprivilegované. Ročně z republiky odchází více než 300 miliard korun do zahraničí. To jsou přiznané peníze. Dodnes je nikdo pořádně nezdanil. Zdroje jsou a budou. Zatočme s tuneláři a oligarchy, kteří k majetku přišli podvodně. Postavme ekonomiku na nových technologiích, využití nanomateriálů, na nejnovějších poznatcích vědy a výzkumu. Udržme si mozky v republice.
Přestaňme být kolonií EU, postavme se na vlastní nohy a bude se žít lépe. Třeba takto lze začít…
Monika HOŘENÍ
