Polská rána Visegrádské skupině
PTo, že se Polsko v poslední chvíli postavilo na stranu těch, kteří jsou pro přidělení kót pro utečence, a podrazilo tak Visegrádskou čtyřku, jsem očekával. V Polsku se totiž blíží volby a jednoznačně v kampani vede několik zásadních problematik. Pochopitelně velké strany, jak ta vládní, reprezentovaná prezidentem Dudou, tak Právo a spravedlnost pana Kaczynského, se v tématu Ukrajina a protiruských postojů shodnou. Protiruská rétorika vítězí na celé čáře. Na ní body ani jedna z velkých soupeřících stran neuhraje.
Něco jiného je přijetí imigrantů. Tady jsou rozdíly už proto, že polský klérus neakceptuje politiku papeže Františka a tedy ani jeho postoj k utečencům. František je pro ně představitel »novot« a s tím se tradičně konzervativní katolické Polsko smířit nechce. I jeho postoj k imigrantů patří do této kategorie. Také zbožšťování Jana Pavla II. hraje zde značnou roli a František se se svým konceptem moderní církve nehodí. Zdejší klérus žádné modernistické snahy podporovat nebude. A tím je dáno všechno.
Navíc osobní animozita mezi Kaczynským a Tuskem, jenž dnes patří mezi rozhodující osobnosti Evropské unie, také má nemalý význam. Polsko právě díky Tuskovi bylo od prvopočátku vlažné při jednáních Visegrádské čtyřky o imigračních postojích. Nejen nechtělo oddělit se brzy od názoru ostatních členů skupiny, ale ani se nechtělo postavit proti svému významnému reprezentantu v Bruselu. Brusel nakonec zvítězil a polská reprezentace v domácím souboji může tvrdit, že vše bylo pod nátlakem a že nemůže zradit svou bruselskou reprezentaci. Jsme přece Evropská unie a ta musí postupovat jednotně už proto, že musí čelit »ruské invazi« na Ukrajině a »ruské snaze o pronikání dál do Evropy« a k tomu Polsko potřebuje EU.
Postoj Kaczynského strany je k imigrantům vlažný. Vůdcové Práva i spravedlnosti sice vědí, že Polska se emigrantská vlna netýká, že stejně vystěhovalci z Afriky a Blízkého východu směřují jinam, přesto povinné kóty kritizuje a tím nepřímo i postoj samotného papeže. Pokud by právě tato strana volby vyhrála, je zřejmé, že Polsko by se velmi přiblížilo k postojům maďarského Orbána a tím by Visegrádské čtyřce dala možná i smrtelnou ránu.
Pokud jde o ony kóty, přiznávám, že si vážím premiéra Fica a jeho vlády, že dokáže své stanovisko dodržet i za nové situace a že se nebojí jít s bruselskými úředníky do sporu. Naše vláda takovou odvahu neměla.
Jaroslav KOJZAR
