Pravda o opozici, alespoň komunistické
V minulých dnech, kromě jiného, politolog Jan Pehe zveřejnil svůj názor na fungování politických stran v Poslanecké sněmovně. Hodnotil strany podle toho, zda přinášejí nové myšlenky, nová témata, či nikoli. Je to dost nebývalá odvaha od člověka, který podporoval rozvrat ústavního - politického systému, který v České republice vychází z volné soutěže politických stran, když měl i v ten nejméně vhodný okamžik vždy čas na podporu tzv. nepolitické politiky Václava Havla. V hodnocení se nevyhnul pochopitelně ani KSČM. Komunistům věnoval jednu větu, a to ještě své hodnocení zjednodušil na součinnost s ČSSD v některých krajích a na tvrzení, že vlastně nemají žádná témata, která by v Poslanecké sněmovně měla něco znamenat. Prostě KSČM je, podle pana Peheho, vlastně antisystémová strana, která si dokonce může podat ruku s Babišem. A opozice jako taková? Neexistuje. Nemá témat, nemá, co navrhnout, a tak zelenou dostávají jen koaliční strany. »Neexistují kvalifikované oponentury«, není navrhováno »nic konstruktivního«, je jen »pokřik«. Zkusme posoudit slova pana »politologa« z pohledu reality a zeptat se, komu takové hodnocení slouží? Má skutečně pan politolog Pehe pravdu, nebo dokonce úmyslně manipuluje s fakty? Jde skutečně jen o »pokřik« z opozičních lavic? Nic takového, pokud jde o KSČM, není pravda, nesplnitelné přání, aby komunisté nepředkládali své návrhy na řešení tristní situace v zemi, nenastane a je jen »otcem myšlenky«. Připomenu, pokud jde o KSČM, jen návrhy zákonů, které slíbila předložit Poslanecké sněmovně. Také jsme je již předložili a jsou v projednávání nebo dokonce zamítnuty, protože se jich vláda bojí. Začali jsme ihned po volbách návrhem na odložení kontroverzního občanského zákoníku, který působí nyní nesmírné potíže nejen občanům, ale i obcím a městům. Pokračovali jsme návrhem na zrušení poplatků ve zdravotnictví, dál jako příklad mohu uvést obecné referendum, které středopravá většina zamítla, či referendum o tzv. církevních restitucích. Vzpomeňte, co říkali kandidáti ČSSD či ANO 2011 před volbami a co slibovali, nyní to smetli z jednacího stolu. Máme opět návrh na řešení exekucí, na majetková přiznání a další návrhy, které mohou vyvést naši vlast z marasmu pravicového vládnutí. Skutečně tedy »opozice« nenabízí proti vládním návrhům »nic pozitivního«? Řada návrhů z komunistických lavic zazněla v Poslanecké sněmovně. Mnohé nebyly vyslyšeny, jiné si přivlastnila vládní koalice. Stačí si prohlédnout dokumenty Poslanecké sněmovny. Pokud by to pan Pehe udělal, musel by zjistit, že nemluví pravdu. Proč však se od zmíněné pravdy odchýlil, proč naznačuje, že vlastně u nás není opozice, zvláště pak levicová? Tady konkrétně jde o KSČM? Protože pan Pehe, dříve politolog skupiny kolem Václava Havla, ji nejen nehledá, ale zejména najít ani nechce. Kritizuje sice kdekoho, ale zcela otevřeně fandí vládní koalici. Tu je třeba zřejmě pochválit za několikaměsíční práci a ukázat, že voliči vybrali skutečně správný vládní tým. Ani nesmělá kritika Babišova ANO na tom nic nemění. Opozice pochopitelně není jen KSČM, ale - jak ukázaly události na Ukrajině a na Krymu či přístup k výročí NATO - právě komunisté to byli, kdo se postavil v tomto případě na stranu míru a mírového jednání, za rozum a naději, proti násilí a fašismu. Ostatní opoziční a vládní strany se v dojemné shodě postavily za konfrontaci a řešení, která nikam nevedou. Přitom rozumné světové síly už nyní postupně chápou, že konfrontace není řešením. A jen narušují vzájemné společenské a ekonomické vztahy. S názorem pana Peheho nesouhlasím. Jeho názor je účelový, a tak nezbývá, než se ho zeptat, komu nyní slouží. Docela rád bych slyšel nebo četl na otázku, kterou si nekladu sám, odpověď. Vojtěch FILIP
