KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Základním principům výstavby budoucí české společnosti byla věnována konference Klubu společenských věd, která proběhla o víkendu v Čelákovicích.

Politická a ekonomická pluralita a korektní soutěž nedeformovaná penězi či vládní mocí, demokracie politická i ekonomická, trvale udržitelný rozvoj se svobodným trhem kombinovaným s řízeným čerpáním omezených zdrojů a s limitovanými, veřejně kontrolovanými monopoly v bezpečnostně důležitých oblastech, jednoznačně mírová orientace, uznání klíčového významu životního prostředí, spravedlnost, solidarita, rovnost příležitostí, svoboda, respektování jedince, jeho práv a rozvoje - tak vidí základní rysy socialismu účastníci konference.

Pohled do jednacího sálu v Čelákovicích.

Členové klubu i hosté z dalších organizací, jako KSČM, Socialistická solidarita či slovenský Prameň poznania ve třech blocích rozebírali politické, ekonomické a sociální rysy socialismu, cesty k němu, i modely socialismu v zahraničí. Jak úvodní vystoupení řečníků k tématům (Jiří Dolejš, Lubomír Vacek, Václav Exner, František Škvrnda), tak diskuse přítomných často a konkrétně vymezovaly budoucí model od předlistopadové praxe, kritizovaly tehdejší omezení demokracie špičkami strany a vlády, omezení cestování, neefektivní řídicí systémy, dogmatismus, politické zločiny, slabou zpětnou vazbu vedení KSČ a státu s občany, uzákonění vedoucí úlohy strany apod., ale současně oceňovaly bohatou společenskou spotřebu zajišťující solidní životní standard a sociální jistoty všem obyvatelům, výborné mezinárodní výsledky vysokoškoláků, špičkový systém hygienické péče, zdravotnictví, pracovněprávní legislativu apod.

Bylo zdůrazněno, že budoucí přechod k socialismu musí být demokratický, nenásilný, s podporou a aktivní účastí většiny občanů. Právě spolupodílnictví občanů, ať již přímo nebo skrze občanská sdružení na politice, z níž by se současně měl vytrácet moment politického boje a vrchu by měl nabývat prvek správy věcí veřejných, bylo chápáno jako nezbytný fenomén budování socialismu.

Pozornost zaujalo matematické vyjádření zákonitosti zániku vykořisťování a tedy kapitalismu. Vychází ze vzorce kapitálu jako součtu konstantního a variabilního kapitálu a nadhodnoty a ze vzorce měnícího se podílu zvěcněné a živé práce. Výsledný kolaps kapitálu pak plyne z limitu nadhodnoty při velikosti hodnoty živé práce limitně se blížící nule.