KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Ekonomická transformace po roce 1989 otevřela ČR zahraničnímu kapitálu. V otevřené ekonomice je běžné vyvážet investice do zahraničí a nechat zahraniční kapitál přijít k nám. Tento pohyb může pomáhat i škodit. Nejde o apriorní odmítání existence cizího kapitálu, ale pravdou je, že jeho přílišný podíl oslabuje kontrolu nad národním hospodářstvím a vede k nadměrnému odlivu národního bohatství do zahraničí.

Statistiku stavu a toků přímých zahraničních investic lze najít např. v pravidelných rozborech ČNB. Trvalým rysem naší ekonomiky je, že dovoz kapitálu převažuje nad jeho vývozem. V mezinárodním srovnání patří ČR mezi země střední a východní Evropy s poměrně vysokým přílivem přímých zahraničních investic (větší příliv zaznamenalo jen Estonsko a Maďarsko).

Objem zahraničních investic v ČR postupně narůstá. Na přelomu 21. století činila suma zahraničních investic v účetních cenách jeden bilion korun. Pak poměrně rychle zdvojnásobila svůj objem (2 bil. Kč dosáhla v roce 2007). V souvislosti se světovou krizí pak přírůstky přímých zahraničních dočasně poněkud zpomalily. Aktuálně se suma přímých zahraničních investic v ČR blíží sumě 2,8 bil. Kč.

V devadesátých letech souvisela většina zahraničních investic s velkou privatizací, kterou nastartovala vláda Václava Klause. Za vlády Miloše Zemana byla završena privatizace velkých bank a další vlády ČSSD pak pokračovaly ve velkých privatizacích (Český Telecom, Transgas atp.). V tomto období také expandovaly na české území obchodní řetězce.

Podpora má své pro i proti

Otázka zda a jak podporovat příchod cizího kapitálu je jednou z důležitých otázek hospodářské politiky země. Na příliv investic mělo po privatizaci vliv zejména zavedení systému podpory přílivu investorů (v roce 2000 byl přijat zákon o investičních pobídkách). Organizovaný příliv cizího kapitálu se stal trvalým činitelem ekonomického výkonu ČR.

Aktivní přerozdělování prostředků na podporu přílivu investic je předmětem kritiky neoliberálů. Pobídková byrokracie je podle nich drahá a neúčinná. Obhájci pobídek naopak uvádějí, že zrušení systému by ve srovnání s ostatními zeměmi přineslo konkurenční nevýhodu při hledání strategických investorů. Český systém podpory se snaží být konkurenceschopný vůči podobným systémům v jiných zemích.

Co vlastně přinášejí zahraniční investice do naší ekonomiky? Především volné finanční zdroje, které nám chybějí. S nimi by měly přicházet i moderní technologie a know how zvyšující produktivitu práce. Zahraniční kapitál nám vlastně zainvestuje tvorbu pracovních míst a pomůže zvýšení exportního výkonu. Jasné je to v případě investic tzv. na zelené louce.

Zájmem investora může ale být i tzv. nepřátelské převzetí s úmyslem utlumit výrobu a obsadit trh vlastními výrobky, popř. se může zahraniční investor zaměřit na nižší úroveň výroby (zřizuje v ČR jen montovny, popř. výrobu pouhých subdodávek s nižší přidanou hodnotou). Investorům samozřejmě jde o kontrolu nad firmou, která se může stát dceřinou společností vůči své zahraniční matce.

Za riziko lze označit vznik tzv. duální ekonomiky. Vedle českých firem existuje silný sektor zahraničních firem, které vytlačují domácí podnikání. To jim může jen těžko konkurovat a má tendenci zaostávat v modernizaci výroby, výrobkových inovacích a v produktivitě práce (i v souvislosti s podřízeným postavením v dodavatelsko-odběratelských vztazích). Týká se to zejména výroby a oprav strojů a zařízení, rafinérského zpracování ropy, výroby chemických, pryžových a plastových výrobků.

Důležité je, kam jde zisk

Zahraniční firmy u nás dosahují velkých tržeb a tedy i zisků. Důležité proto je, co se s tím ziskem děje. Samozřejmě že máme zájem, aby se nerozdělil formou dividend akcionářům (do zahraničí takto odplývá ročně přibližně 200 miliard Kč), ale aby byl reinvestován zpět do ekonomiky v ČR. Objem reinvestovaného zisku sice roste, ale stále se jedná jen asi o jednu třetinu. To má nutně dopad do platební bilance (zvyšuje saldo bilance výnosů).

Naši bilanci se zahraničím může vylepšit vývoz našich investic. Ten roste velmi pomalu – aktuálně dosahuje statisticky vykazovaný objem českých přímých investic v zahraničí 416 mld. Kč. To je asi jen 15 procent objemu cizího kapitálu u nás. Z velké části jde o pojišťovací a finanční služby, mírně roste podíl investic do zahraničního zpracovatelského průmyslu (v objemu přes 80 mld. Kč). Významné jsou např. akvizice ČEZ. Jde hlavně o země EU, mimo Evropu zatím míří opravdový zlomeček evidovaných investic. Nedivme se tedy deficitům v platební bilanci.

Tady se dostáváme k problematice zneužívání daňových úkrytů. V dnešním globálně propojeném světě se dají zakládat společnosti i po internetu, byznys se často odehrává ve virtuální rovině. Čeští investoři hledali nízké daně často na Kypru (podobně daňově výhodné bylo Lichtenštejnsko, Lucembursko atp.). A tento druh daňového »plánování« má svou legální, ale i stínovou podobu.

Hranici legality překračují daňové úniky a falešné ceny a i v malé ČR může jít o desítky miliard. Vyčíslit šedou ekonomiku v tzv. offshorech (peníze českých podnikatelů v daňových rájích) je pochopitelně těžké s ohledem na chybějící evidenci. Informace prosakující např. v čerstvé kauze »Panama papers« ale naznačují, že to nemusí být zrovna málo. Omezit v otevřené ekonomice tuto spornou část vývozu kapitálu není lehké. Základem je vytváření mezinárodně účinných standardů informací o daňové správě a boje s praním špinavých peněz.

O co a odkud je největší zájem

Příliv investic zvenku k nám je ale navzdory působení daňové konkurence mnohem větší. Kam v ČR míří zájem zahraničního kapitálu? Z odvětvového pohledu jde zejména o peněžnictví a pojišťovnictví - finanční sektor je v ČR prakticky celý vlastněn zahraničním kapitálem. Velký zájem je i o nemovitosti. V zahraničních rukou je klíčová výroba motorových vozidel. Následují služby pro podniky a odvětví obchodu. Zájem je i o infrastrukturní investice a energetiku.

Naším zájmem je, že pokud k nám zahraniční kapitál přichází, měl by pocházet z různých azimutů. Snižuje to příliš jednostrannou závislost. Kapitál moc nezná vlast a mnohé kapitálové skupiny mají pestré složení. Přesto lze teritoriální strukturu přímých zahraničních investic v ČR v základních obrysech zmapovat. Největší podíl na zahraničních investicích dosahují země EU – celých 87 %, což je v korunách objem 2,4 bilionu investic.

Dosud nejvíce investovalo v ČR Holandsko (aktuálně je to 24 %), dalším v pořadí jsou firmy z Rakouska (13 %) a z Německa (12,5 %). Z mimoevropských investic největší podíl dosahuje stále USA (5,7 %) a asijský kapitál zatím nejvíce reprezentuje Korejská republika (2,9 %), následovaná Japonskem (1 %). Rusko zatím dosahuje podílu na celkových zahraničních investicích jen 0,45 % a Čína dokonce jen 0,35 %, to je jak kapka v moři.

Náskok Holandska souvisí i s tím, že zde sídlí mnohé nadnárodní firmy kvůli možnostem daňové optimalizace. Firmy jako ING Bank či Shell jsou dost známé, ale působí zde z Holandska i firmy jako Heineken, Unilever či Ericsson.

Dominují naši západní sousedé

Nebýt Holandsko legálním daňovým rájem v EU, tak by u nás dominovaly zcela jasně investice z německy mluvících zemí (dohromady v objemu skoro tři čtvrtě bilionu korun). Svou roli hraje jejich teritoriální blízkost a historické vazby. S konvertibilitou koruny a vstupem ČR do EU příliv kapitálu z této oblasti ještě zesílil.

Z průmyslovějšího Německa u nás investovaly především firmy jako Volkswagen, Siemens či Linde. V energetice RWE, E.ON či Transgas. Z Rakouska přicházeli více investoři do sektoru služeb. Zejména ve finančnictví to byly Raiffeisen Bank či Erste Bank (přes rakouské pobočky přišly také italské UniCredit a Generali). V obchodě to byly řetězce jako Billa, SPAR či Baumax. Rakouské firmy jsou také více koncentrovány u jižní hranice ČR.

Na to, že USA jsou nejsilnější ekonomikou světa, tak objem amerických investic v ČR kolem 160 mld. Kč není až tak velký. Jde o stovky investic do různých odvětví – v automobilovém průmyslu to byl např. nákup firmy Autopal, v elektronice IBM či Hewlett Packard. Ale jsou tu i firmy jako Black&Decker či Amazon.

Investice »korejského tygra« v ČR představují přibližně tři desítky projektů v celkovém objemu 80 mld. Kč. Nejznámější jsou investice do automobilového průmyslu firmy Hyundai v Nošovicích. Také strojírenská firma Doosan (převzala Škoda Power) či výroba pneumatik Nexen vytvořily nemálo pracovních míst. CS Caltex vyrábí plasty u Karviné. Firma Korean Air odkoupila na 44 % akcií naší letecké společnosti ČSA.

Při analýze této statistiky ČNB je třeba si opravdu uvědomit, že investoři jsou v ní zařazení dle sídla firmy, která do ČR bezprostředně investuje. Ve skutečnosti ale mnohé nadnárodní korporace používají pro své investování třetí firmy. I to může být důvod, proč například z Lucemburska podle těchto statistik pochází přes 12 % všech přímých zahraničních investic či z maličkého Kypru jsou to čtyři procenta.

Nutné diverzifikaci brání předpojatost

Diversifikace ekonomických vazeb české ekonomiky je logický požadavek. Vztahy na východ však jsou často spojované s ideovou předpojatostí. Zřejmé je to už z debaty o ruských firmách v ČR. Čas od času proskočí zpráva, že nejvíce registrovaných cizích firem je vlastně ruských. Zapomene se však dodat, že celkový objem ruských investic v ČR dosahuje jen asi 12 mld. Kč a že jde tedy většinou o firmy menší a často ani ne moc ziskové. Podnikání v ČR umožňuje mnoha Rusům prostě získat podnikatelské vízum a je to pro ně jen brána dále do EU. Váha ruských investic v ČR je však stále naprosto nicotná.

Některé firmy v ruském vlastnictví míří i do významnějších oblastí – např. finančnictví (Sberbank, Expobank), či do energetiky (pobočky Rosatom, Lukoil či ovládnutí ČKD Blansko). Velký zájem mají ruští investoři o nemovitosti, oblast ubytování a pohostinství. Často ale jde opravdu jen o zaregistrované málo významné firmy. Navzdory pověsti Karlových Varů je dnes 12 tisíc z celkového počtu 18 tis. ruských firem usídleno v Praze. Ale i zde platí, že některé firmy k nám přichází z třetí země a nejsou tudíž v naší statistice evidovány jako ruské (v Rusku je oblíbený např. Kypr).

V poslední době vzbudilo hodně rozruchu jednání o navýšení investic z Číny. ČLR se dnes stává ekonomickou supervelmocí, přesto její dosavadní podíl na investicích do ČR je dosud nicotný. Jestli u nás nedosahuje ani půl procenta, v sousedním Německu už násobně víc. Pokud se uvažuje o 95 miliardách čínských investic do ČR v letošním roce, tak nárůst by to byl desetinásobný. Nejde ale o nijak ohromující změnu teritoriální struktury – čínské investice by se tak zhruba vyrovnaly americkým či korejským. Ale nedosáhly by zatím ani objemu investic Švýcarska (nebo sousedního malého Slovenska).

Stejná měřítka pro všechny

Při letošní návštěvě čínského prezidenta Si-Ťin-pchinga v Praze byly dále podepsány rámcové obchodní dohody v oblastech obnovitelných energetických zdrojů, cestovním ruchu, automobilovém, leteckém a chemickém průmyslu, stavebnictví atp. Financiérem by měl být strategický investiční fond vytvořený slovensko-českou skupinou J&T Finance Group a soukromou Ping An Bank. Další fond zřejmě vytvoří J&T Finance Group spolu se státní rozvojovou bankou China Development Bank (CDB) za účelem nákupu českých firem.

Pochopitelnou ambicí Číňanů je vytvořit pro své investice ve střední Evropě svůj vlastní bankovní holding. Jednodušší cestou k tomu je ovládnout již existující banku s licencí na našem trhu (vstup na bankovní trh dozoruje ČNB). Čínská soukromá finančně energetická firma China Energy Found Company (CEFC) proto má navýšit svůj podíl v J&T Finance Group ze současných 10 na 50 %.

Jednání o uskutečnění těchto investic jsou teprve v počátku. Jejich realizací by se však z Číny stal nejdůležitější mimoevropský investiční partner ČR. Čínský podíl by dosáhl více než 10 % (dnes činí podíl všech mimoveropských investorů v ČR 7,6 %). Otevřenou otázkou je čínský podíl na léta zvažované obří investici Odra-Labe-Dunaj. To vše samozřejmě poutá pozornost médií i konkurence.

Není důvod, proč by na čínský kapitál měla v ČR platit jiná měřítka než na kapitál z jiných zemí. Když přicházely do země významné korejské investice, takový mediální rozruch to nebudilo. A připomeňme si, že strategické partnerství s ČLR již dávno uzavřely jak USA, tak EU. Nadstandardní vztahy s Čínou má i Německo a další země. Na ekonomickém partnerství ČR a ČLR se pracovalo už léta a mají na něm zájem i někteří racionální pravicoví politici, včetně ekonomických elit.

Důležité jsou sjednané podmínky

Na druhé straně rovnice česko-čínských vztahů je vývoz investic ČR do Číny. I zde přispěla návštěva čínského prezidenta Si-Tin-pchinga v Praze k podpisu rámcových dohod v řádu desítek miliard korun. Uvažuje se o navýšení investice naší automobilky do čínského Volkswagnu. Zajímavou šancí jsou jaderné, ale i větrné elektrárny. Čínský trh je přitažlivý i pro české pivovary a mnohé další.

Ať již je zahraniční kapitál odkudkoliv, sleduje pochopitelně hlavně své zájmy. Mohou být strategické, ale někdy i jen rychle otočit peníze a odejít. Investor, který neinvestuje dosažený profit v ČR, nás ochuzuje. Firmy zaměřené na produkci s nízkou přidanou hodnotou a využívající levnou pracovní sílu také nejsou z pohledu užitku pro ČR nejcennější. Proto jsou vždy důležité konkrétní sjednané podmínky a z hlediska společenského zájmu i neztratit kontrolu nad strategickými oblastmi národního hospodářství.

Jiří DOLEJŠ

Mezititulky redakce